neděle 6. ledna 2008

Kapitola č. 18: Na svět

Cassia se přemístila přibližně na místo, odkud se minule přemisťovala pryč. Doufala, že to nesplete, protože tu byla jen jednou, ale vypadalo to, že se trefila. Rozhlédla se kolem seba a zjistila, že muselo znovu sněžit, protože vyšlapaná cestička, která tu byla, zmizela. Pohlédla na oblohu. Nevypadalo to dobře, obloha byla šedivá a těžké mraky jako by ji chtěly zamáčknout do země. Cítila také, že se zvedá vítr a kymácel stromy čím dál víc. Přitáhla si těsněji plášť a vykročila a před sebou si vytvářela cestu. Po několika minutách došla k místu, kde by měl stát jejich dům, a opravdu, jen na něj pomyslela, objevil se přímo před ní na úpatí kopce. Vykročila k němu a zaklepala. Ještě jednou vzhlédla k obloze… znovu začalo sněžit.

Najednou se otevřely dveře a v nich se objevil Severus Snape. Vypadal totálně naštvaně. Než se ho stihla zeptat, co se děje a proč je naštvaný, vtáhl ji do domu a vybuchl: „Kde jste? Volala vás už před takovou dobou!“

Nečekal na odpověď a vešel do dveří napravo. Nechal ji tam stát šokovanou. Cassia ale měla silnou povahu a nepolekala se jeho tónu. Yvainne jí přece říkala, že to možná nebude zvládat. Vyrazila tedy za ním a ocitla se v krátké chodbě s dvojími dveřmi. Nevěděla, do kterých by měla jít, ale napověděly jí hlasy vycházející z dveří napravo. Nechtěla je nyní rušit, ale zaslechla svoje jméno.

„Cassia už je tady?“

„Ano, konečně dorazila. Už jsem si myslel, že nepřijde, nevím, proč jí to tak trvalo,“ reptal nevrle. Jeho slova zněla naštvaně, ale cítila z nich i obavy.

„Ale no tak, Severusi, slíbila, že přijde a je tady, jsi jenom nervózní. Uklidni se. Tohle může trvat klidně i celý den.“ Potom zmlkla a Cassia zaslechla, jak se zhluboka nadechla.

Zaklepala a vešla do pokoje. Yvainne právě prožívala vlnu stahů a Severus viditelně netušil, co má dělat. Ani ona to vlastně nevěděla, ale jednou už to zažila a trochu se poinformovala. Naštěstí to stihla dřív, než to přišlo. Přešla k posteli a čekala, až stahy povolí.

Yvainne se na ni usmála a pokynula jí, aby se posadila.

„Jsem ráda, že jsi přišla, trvá to zatím jenom pár hodin… asi čtyři.“

„Jak často máš stahy?“

Severus přistoupil k posteli a vzal Yvainne za ruku.

„Asi po patnácti minutách.“

„Dobře, podle toho co vím, i když se to může lišit, to bude trvat zhruba den. Ale můžu se plést a překvapíš nás,“ dodala, když viděla Severusův výraz. Jindy by to bylo směšné, ale v téhle situaci to bylo příliš vážné.

Severus se na ni obrátil s otázkou: „Co budeme dělat?“

„Co bychom dělali? Budeme čekat. Porod je věc, která se nedá moc ovlivnit nebo urychlit. Možná by bylo dobré, kdybychom měli po ruce nějaký lektvar na uvolnění, případně na zmírnění bolesti,“ podívala se na něj, naznačujíc mu, aby se o to postaral. Naštěstí mu to došlo a odešel to zařídit.

Yvainne se posunula na posteli do sedu a znovu se na Cassii usmála. „Děkuji, začínal mi trochu lézt na nervy. Jestli to bude trvat dlouho, nevím, co s ním provedeme.“

„No, s ním neuděláme nic, ale doufám, že u tebe půjde všechno jak má. Něco jsem si o tom přečetla, a podle toho by tahle etapa měla trvat asi deset hodin, takže se snaž odpočívat, protože v té další už nebudeš mít čas odpočívat. Ty lektvary se ještě hodí, ale lepší bude je použít až v krajním případě. Nejsem si jistá, jestli by neměly špatný účinek na dítě. Zvládneš to?“

„Teď už je trochu pozdě se ptát, jestli to zvládnu. Musím. Ale těšíme se, ale vidím jak je Severus nervózní,“ odpověděla jí smutně Yvainne.

I Cassii už to napadlo, ale věděla, stejně jako Yvainne, že to zvládne. Pak si tiše povídaly, a i když přicházely další a další stahy, Yvainne je zatím zvládala. Cassia nad jejím klidem žasla.

„Neboj, Wardeni jsou odolní a schopní překonat mnohem víc,“ řekla jí Yvainne a jednom dlouhém stahu Severusovi, který jen naštvaně zavrčel.

Právě začalo svítat a stahy začaly nabírat na síle. Venku celou noc řádil vítr. Byl stále silnější a rozfoukával sníh na všechny strany. Zima to letos očividně ještě nevzdala. Ven skoro neviděli, ale to momentálně nebylo důležité. Důležité bylo dítě, které se rozhodlo přijít na svět v takovémto počasí. Yvainne už ani nepředstírala klid. Celou noc byla silná a klidná, ale teď už jako by neměla sílu se přetvařovat a když přišel další stah, z hrdla se jí vydral vzdech.

Cassia čekala, kdy už to přijde. Byla silnější, než to děvče, kterému jednou pomáhala. Ale Severus ne, sledoval ženu ležící na posteli a zjevně nevěděl, co by měl udělat. I Yvainne to viděla a prosebně vzhlédla k Cassii, což ona pochopila jako: dostaň ho odtud alespoň na chvíli, nebo se zhroutí.

„Určitě? Vydržíš tu chvíli sama?“

Yvainne vyčerpaně přikývla.

Cassia vstala a beze slova došla k Severusovi, vzala ho za rameno a snažila se ho odtáhnout pryč. K jejímu překvapení se nebránil a nechal se odvést do obývacího pokoje, jako by byl pod kletbou Imperius. Tam, když ho usadila, se vzpamatoval.

„Proč jste mě odtamtud, ksakru, odvedla?“ vztekle se na ni obořil a už vstával, že se vrátí k Yvainne, ale Cassia mu v tom zabránila a kouzlem, trochu silnějším, než chtěla, ho srazila zpátky do křesla.

„Musíte se trochu vzpamatovat. Yvainne nedělá moc dobře, když vidí, jak se pomalu hroutíte,“ řekla mu a přitom prohrabávala skříňkami a něco hledala.

„Co to, u Merlina, děláte?“ křikl na ni, když mu došlo, že se přehrabává cizími věcmi, ale neodpověděla mu.

Po chvíli našla, co hledala, otočila se k němu a v jedné ruce držela láhev ohnivé whisky a ve druhé sklenici. Nalila do sklenice pořádnou dávku, podala mu ji a čekala.

Pochopil. Nerad, ale udělal to. Beze slova do sebe obrátil obsah sklenice. Když dopil, Cassia už byla pryč. Vrátila se do ložnice, kde právě Yvainne překonávala další stahy.

Uplynuly další dvě hodiny, počasí bylo horší a horší, ale v domě vše pokračovalo.

Severus se trochu uklidnil, nepochybně díky zdravotnímu doušku. Chtěl, aby si Yvainne vzala jeden zklidňující lektvar, ale odmítla.

„Nevíme, jestli by to neublížili dítěti, raději ne.“

Prosebně pohlédl na Cassii.

„Má pravdu, nevíme, co by to mohlo způsobit. Ale hodí se, až bude po všem.“

Bezmocně si povzdechl, a když vzal znovu Yvainne za ruku, měl dojem, jako by ji dal do svěráku. Když jí začaly stahy, sevřela mu ji tak silně, že mu zastavila krevní oběh. Žasl nad tou silou. Ale i tímto způsobem věděl, jak silné má bolesti.

Uběhlo několik hodin. Byla jedna hodina odpoledne, probíhaly poslední fáze porodu a za pár minut se místností nesl křik zdravého děťátka, které se hlásilo na svět. Byl to chlapec. Cassia ho zabalila do přikrývky a očistila mu obličej.

Když ho Yvainne slyšela, ulehčeně se pousmála a zároveň i plakala.

Konečně bylo po všem. Alespoň si mysleli, že bylo.

Po několika minutách se Yvainnin obličej znovu zkřivil bolestí. „Myslím, že jsme ještě neskončili,“ stihla jen říct, než ji opět zasáhla bolest. Cassia zvládla svoje překvapení rychleji než Severus. Podala mu dítě do náruče a rychle se vrátila k posteli. Naštěstí to už netrvalo dlouho a bylo tu další dítě. Byla to holčička. Byla menší, ale hlásila se na svět stejně hlasitě jako chlapec. Vypadalo to, že i Yvainne je překvapená, ale neměla sílu dát své překvapení najevo. Byla unavená a úplně vysílená. Ale i šťastná. Všechno dobře dopadlo. Nevnímala, že jí dali vypít zklidňující lektvar a přestala cítit bolest. Cassia se zatím postarala i o holčičku. Umyla ji a zabalila ji do přikrývky. Děti se rychle utišily, uložila je tedy do postýlky za dohledu jejich zamyšleného, ale i šťastného, otce.

Cassia zatím pomohla Yvainne s uzdravováním pomocí několika kouzel, která se naučila poté, když před několika lety pomáhala jednomu děvčeti při porodu. A dobře udělala, protože Yvainne nyní pomohla. I tak bude nějaký čas trvat, než se úplně uzdraví a Severus ji určitě hned tak nepustí z postele. Dokud si nebude úplně jistý, že je v pořádku. Ten nyní hleděl na svoje děti a nejspíš mu teprve docházelo, že jsou dvě.

Nechala ho, a zatím uklidila. Pak odnesla všechno, co už nebylo potřeba. Dům nebyl velký, tak snad nezabloudí. Našla koupelnu, nechala tam prádlo a umyla se. Pak šla do kuchyně a připravila něco k jídlu. Naskládala to na stříbrný tác a odnesla ho do ložnice.

Yvainne spala a Severus seděl na posteli u ní. Jen přikývl, když položila tác na stolek a šla se podívat na děti. Zatím spaly, ale určitě ne na dlouho, protože budou hladové. Nechala je odpočívat a odešla do obývacího pokoje. Venku stále panovalo psí počasí. Zamyšleně vyhlížela ven, když ucítila, že někdo vešel.

Severus k ní přistoupil. „Děkuji. Myslím, že bych to sám nezvládl.“

„Nemusíte mi děkovat. Ráda jsem vám pomohla. Běžte zpátky, vsadím se, že se za chvíli probudí a budou mít hlad.“

Přikývl, ale zjevně ho ještě něco trápilo. „Můžete ještě zůstat? Kdyby se snad něco… byl bych klidnější.“

„Ano, zůstanu. Domluvily jsme se tak s Yvainne a ve škole jsem si to i tak zařídila.“

„Můžete se uložit v druhém pokoji. Není moc přepychová, ještě jsme ji nestihli zařídit,“ otočil se na patě a vyrazil zpátky do ložnice. Cassia ještě chvíli hleděla z okna. Pak se konečně odtrhla, setřela si slzu na tváři a šla si lehnout. Usnula téměř okamžitě.

Ale brzy ji probudil nářek tak silný, až se lekla. Vyplašeně se posadila na posteli a rozhlížela se po pokoji, než jí došlo kde je. Vyšla z pokoje a zaklepala na dveře ložnice, kde se už pomalu tišil křik. Dveře se otevřely a objevil se Severus.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se ho s unaveným úsměvem.

„Myslím, že ano, ale přijďte později. Měla jste pravdu, jsou hladové,“ odpověděl a zavřel dveře.

Cassia jen s úsměvem zavrtěla hlavou a vrátila se do svého pokoje.

Do školy se vrátila o dva dny později. Rodiče daly dětem krásná jména. Děvčátko dostalo jméno po Yvainnině matce a sestře Albuse Brumbála, jmenovalo se Aurora Ariana Snapeová. Chlapec dostal dvě ze jmen samotného Brumbála, pojmenovali ho Wulfrick Brian Snape. Yvainne se bez problémů zotavovala, jen si spolu se Severusem museli zvyknout na to, že mají děti dvě.


V pátek večer seděla Cassia ve své pracovně a opravovala písemky třeťáků. Bylo už po večerce, když jí do pracovny vrazil návštěvník. Dveře se otevřely, bylo slyšet šramot a zase se zavřely. Poté se zpod neviditelného pláště vynořil Harry. Vypadal značně naštvaně.

„Co se, u Merlina, stalo?“

„Co se stalo? To se ptáš ty mě? Jak jsi mi to mohla zatajit?“

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

to je super!! jen tak dál!!! už se těším na další kapitolu!!!

Anonymní řekl(a)...

Snape a děti? ...hmmm,zajímavá kombinace...

Anonymní řekl(a)...

Chudáci děti...:D