Nechápaví

Tak tady je další. Někdo chtěl vědět, jak to bylo s Ronem a Hermionou. Na dvojice určitě taky dojde a kdyby vás napadlo ještě něco, co bych mohla použít a malinko to ještě osvětlit, stačí napsat. Pěkné čtení přeji.

Překlad a slohová stylizace - IgMen
Kapitola je bez korekce (zatím)

Ginny právě ukládala svého tříměsíčního syna do postýlky a potichu mu zpívala ukolébavku, aby usnul. Občas jí dal trochu zabrat, ale byl to její poklad. I když byl ještě malý, jeho podoba s otcem se nedala přehlédnout.

Dítě klidně spalo ve své postýlce a ona mohla jít připravit večeři svému manželovi, který se vrátí z práce určitě unavený. Harry pracoval na ministerstvu na oddělení bystrozorů a nedávno se stal zástupcem jejich vedoucího. Ginny nepochybovala o tom, že to nebude dlouho trvat a vypracuje se až na pozici vedoucího. Kingsley Pastorek, který se po smrti Voldemorta stal ministrem a doposud zastával svou funkci, ho opravdu podporoval a Harry na sobě tvrdě pracoval. Dokud na svět nepřišel James, byl jejich život naplněn jen a jen prací. „Jak hodně se za tu krátkou dobu změnilo,“ pomyslela si Ginny.

„Ahoj zlato, už jsem doma,“ přivítal jí polibkem, když se vrátil. Pak zamířil do své pracovny, kde si odložil věci. Když se asi za pšt minut opět zjevil v kuchyni, ležela před ním teplá večeře a Ginny se činila u sporáku.

„Pojď se najíst se mnou Ginny,“ vzal jí jemně za ruku a odvedl ke stolu. Potom švihnutím hůlky vytáhl z police talíř pro Ginny a naložil jí.

„Harry, mám ještě dost práce,“ protestovala a už vstávala od stolu.

„Ne Ginny. Klidně se najez a já to potom umyju. Máš toho za celý den s Jamesem určitě dost. Musíš si odpočinout,“ opravil jí jemně.

„Jsem v pořádku. Mamka to zvládla se sedmi dětmi, tak já to zvládnu s jedním,“ odporovala mu.

„Tvoje matka je stejně obdivuhodná jako ty. Ale já opravdu nepotřebuji teplou večeři každý den a dům lesknoucí se čistotou, když to bude znamenat, že budeš večer co večer usínat na smrt unavená. Mnohem radši bych tě viděl sedět na gauči a já nevím, možná si číst, nebo si hrát s Jamesem a prostě být šťastná. Netrápit se jestli je nebo není něco někde nablýskané. A pokud to znamená, že budu občas vařit já, nebo ti pomůžu v domácnosti, tak to je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat,“ řekl jí.

„To od tebe nechci Harry.“

„Ale já to chci udělat pro tebe. Asi jsem ti dnes ještě neřekl, jak moc tě miluji,“ usmíval se a ona konečně přestala protestovat.

Večeře na stole zůstala netknutá a Harry si svojí ženu odvedl po schodech do ložnice, aby spolu strávili krásný večer.


Za několik dní se zastavila na návštěvu Hermiona. Dnes měla volno v práci a přišla se podívat na malého Jamese.

„Je tak rozkošný,“ rozplývala se Hermiona. „Už bych také chtěla vlastní,“ povzdechla si.

„A co ti v tom brání?“ popichovala jí Ginny.

„Vždyť víš. Oba s Ronem jsme denně zavalení prací. Já nevím, jestli je na to teď správný čas,“ mračila se.

„Předpokládám, že mi nechceš tvrdit, že je ti kariéra milejší, než vlastní děti? My jsme to s Harrym taky neplánovali, ale stalo se a oba jsme byli velmi šťastní. Věř mi, že takového něco ti změní pohled na svět.“

„Asi ano,“ připustila Hermiona a vzala Jamese do náručí, aby si s ním mohla chvíli hrát. V té době ještě netušila, jak blízko má k splnění svého přání.


Dozvěděla se to o týden později, když byla u sv. Munga na nějakém vyšetření. Necítila se dobře a Ron naléhal, aby to nepodceňovala. Když však už třetí den po sobě zvracela, rozhodla se poslechnout a navštívit nějakého léčitele.

„Gratuluji vám, paní Weasleyová. Jste těhotná,“ usmívala se na ní jedna z ošetřovatelek, které se jí ujaly.

„Cože?“ vykřikla zmateně Hermiona. „Já jsem těhotná? Jste... jste si jistá?“ nevěřila stále svým uším.

„Úplně jistá. Jednak máte všechny typické příznaky provázející těhotenství a jednak to potvrzují vaše krevní testy,“ usmívala se dále ošetřovatelka a podala jí několik brožur pro budoucí maminky.

„Aha, no... tak teda... děkuju,“ vzala si nabídnuté letáčky a vyšla na chodbu.

Posadila se do malé kavárničky nedaleko nemocnice a otevřela jednu malou knížku. Když si začala uvědomovat skutečnost, že opravdu bude matkou, na tváři se jí objevil blažený úsměv. Zakroutila hlavou nad tím, jak byla hloupá, že si to neuvědomila dřív. Najednou se zarazila. Nevěděla, jak to říct Ronovi. Doteď spolu o dětech příliš nemluvili a když, tak vždy jen o vzdálené budoucnosti. Nepochybovala o tom, že bude mít radost, to rozhodně ne. Jen nevěděla, jak tu novinu příjme. On je trochu... jak by to řekla, trochu... nenašla správný výraz. Když si vzpomněla, jak jí vlastně požádal o ruku, tedy jak ho ona požádala, tak se musela smát a teď očekávala podobnou reakci.

Rozhodla se zajít k Ginny pro radu. Jednak byl Ron její bratr a ona sama už dítě má. Mohla by jí říct, jak to oznámila Harrymu a jak reagoval. Podle toho si utvoří představu o té Ronově. Mohla se sice hned přemístit, ale chtěla se ještě trochu projít a utřídit si myšlenky.

Vzpomínala na jednu jejich hádku, která vyústila k žádosti o ruku. Byla to jedna z jejich každodenních hádek, vždyť oni dva se hádali od prvého dne, co se poznali. Až později jim oběma došlo, že to dělají naschvál, protože se mají rádi. v té době spolu chodili už asi dva roky a Harry s Ginny byli už dávno zasnoubení, i když svatbu samotnou odkládali na neurčito. Všichni tři si dokončili školu, Hermiona začala pracovat pro ministerstvo a Ron převzal Georgův obchod. Vídali se o hodně méně a v těch vzácných společných chvílích se nejednou stalo, že došlo k hádce. Ani tehdy tomu nebylo jinak. Ron zase zahlásil jednu ze svých fenomenálních pitomostí a ona už se naštvala.

„Už mě to nebaví Rone. Jsme spolu tak dlouho a ty si neustále na něco stěžuješ. Když ti to tedy tak strašně vadí, tak to ukončíme. Nezdá se, že bys měl v plánu se mnou strávit zbytek života, jak se rozhodli Harry s Ginny, tak proč to dál natahovat? Rozejdeme se a můžeš si život zařídit jinak. S někým, kdo nebude jako chodící knihovna, jak mi neustále říkáš a kdo tě nebude neustále opravovat. Takže jestli si to skutečně přeješ, Ronalde Weasley, je konec a doufám, že budeš šťastný,“ křičela na něj a velmi se přemáhala, aby zadržela slzy.

Vyběhla z pokoje a hlasitě za sebou zabouchla dveře. Ron zůstal v pokoji nechápavě civět na holou stěnu a nevěděl, co dělat. Jedno ale věděl určitě. Vyběhl za ní a našel jí na dvoře sedět v trávě s tváří smáčenou od slz.

„Ale já s tebou chci strávit zbytek života Míno. Já jen nevěděl, jak ti to říct. A hlavně, nebyl jsem si jistý, jestli takové inteligentní děvče jako ty, bude chtít být navždy s takovým hlupákem, jako jsem já,“ řekl rozpačitě.

Tentokrát Hermiona překvapeně pohlédla na něho a zapomněla zavřít ústa od překvapení.

„Bože Rone, ty jsi vážně trdlo. Víš Rone, kdybych nechtěla, tak jsem to s tebou vzdala už dávno, protože promiň mi to, ale ty jsi beznadějný případ,“ smála se a utírala si slzy do rukávu.

„Takže to znamená ano?“ ujišťoval se Ron, stále ještě trochu bledý a vystrašený z možného odmítnutí.

„No, bude to s tebou asi dost těžké, ale já to risknu,“ ušklíbla se Hermiona.

Možná by si přála, aby tato chvíle byla romantičtější, možná trochu záviděla Ginny způsob, jakým požádal Harry jí, ale ona milovala Rona a ne Harryho, a on jí právě požádal tím nejhorším a nejjednodušším, ale za to nejupřímnějším způsobem a ona na tom nechtěla nic měnit. Hádka v ten večer byla zažehnána, přestože dalčí, které upevňovaly jejich vztah, na sebe určitě nenechají dlouho čekat

Nechala vzpomínky vzpomínkami a přemístila se domů, do Godrickova dolu. Žili tak i Harry s Ginny, jen o pár domů dál. Odložila se potřebné věci a pak šla na návštěvu k Ginny. James spal a děvčata měly čas vypít si v pokoji čaj. Hermiona byla celá natěšená a nemohla se dočkat, kdy se někomu svěří se svou novinkou.

„Poslyš Ginny. Chtěla jsem se zeptat, jak přijal Harry, když jsi mu řekla, že jsi těhotná?“ zeptala se a zrudla.

„Cože? Počkej, chceš říct, že... Hermiono, to je nádhera. Blahopřeji! Tak se ti to tedy splnilo,“ objala jí kamarádka.

„No a jak jsi to tedy řekla Harrymu?“ zopakovala Hermiona svou otázku.

„No, on se Harry sice nezdá, ale je to hotový romantik. O tom mě přesvědčil už dávno. Takže jsem připravila slavnostní večeři a když se zeptal, jaký máme důvod na oslavu, podala jsem mu malý balíček a v něm dětské ponožky. Samozřejmě to hned pochopil a sama dobře víš, jaký z toho byl šťastný. Jenže, nevím jak by toto vzal Ron,“ smála se při představě Rona otvírajícího balíček s dětskými ponožkami. „Jak znám svého bratra, tak by řekl něco v tom smyslu, že jsi si asi spletla velikost, protože on má přece větší nohu,“ napodobila Ginny velmi věrně svého bratra a obě se nahlas rozesmály.

„Máš pravdu. Tohle by mu určitě nedošlo. Tak mi poraď, jak to udělat?“

„No, Ronovi to musíš říct přímo. Ale tu večeři mu rozhodně připrav. Tím u Rona nic nezkazíš. No a pak by jste mohli přijít k nám. Určitě se bude chtít pochlubit Harrymu,“ navrhla Ginny.

„Dobře, asi máš pravdu. Tak dnes večer? Zkusím mu to říct doma a když to nevyjde, mohli by jste mi s Harrym pomoct,“ rozhodla Hermiona a ještě chvíli se Ginny vyptávala na její zkušenosti z těhotenství a porodu.

Toho večera se vrátil Ron domů extrémně unavený a tak jen letmo pozdravil Hermionu a sedl si k večeři. Že bylo svátečně prostřeno si ani neuvědomil a Hermionu to trochu zamrzelo, ale přinutila se nad tím jen mávnout rukou a netrápit se tí.

„Jaký jsi měl den?“ zeptala se ho sladce.

„Ani se neptej. Nechápu, proč si všichni dodavatelé vybrali dnešní den, aby mi doplnili zásoby. Jeden aby se z toho zbláznil,“ mrmlal si pod nosem.

„Och, musíš být asi velmi unavený a já jsem při tom chtěla po večeři zajít k Harrymu a Ginny,“ poznamenala a doufala, že jí nebude přesvědčovat, aby zůstali doma.

„Hm, když tam tak moc chceš jít, tak můžem. Už jsem Harryho neviděl asi týden a ten jejich malý je taky podařený,“ řekl a trochu se uvolnil.

Hermionu potěšilo, že tak pěkně mluvil o Jamesovi a doufala, že mu vlastní dítě udělá radost.

„A jaký jsi měla den ty? Měla jsi volno ne?“

„Ano měla. Zašla jsem ke sv. Mungovi, jak jsi chtěl,“ odpověděla jakoby nic a jedla dál bez toho, aby na něj pohlédla.

Jeho vidlička však s bouchnutím dopadla na talíř a on na ní civěl s otevřenou pusou.

„A? Co ti řekli? Jsi v pořádku?“ zeptal se s obavou v hlase.

„Ano zlato. Jsem úplně v pořádku. Jen jsem těhotná,“ žekla klidně jakoby mu oznamovala, že dnes přečetla další knihu. Byla však velmi napjatá a čekala, jak zareaguje.

„Aha,“ řekl zklamaně a znovu se pustil do jídla.

Hermioně tím jedním slovem doslova vyrazil dech. Čekala cokoli, ale tohle?

„Já jsem už doufál, víš... no dobře, vím, že máš dobře rozběhnutou kariéru a tak, ale když malá James je tak roztomilý, Míno, i já už bych chtěl vlastní děti. Ale když chceš, samozřejmě ještě můžeme počkat,“ huhlal opravdu sklamaně, i když se to snažil potlačit.

V tom napjatém tichu, které potom nastalo v místnosti, bylo téměř slyšet kámen padající Hermioně ze srdce. Takže on jen špatně rozuměl. Jak typické pro Rona.

„Ty můj hlupáčku,“ oslovila ho něžně a přišla až k němu. Sedla si mu na klín a zopakovala mu to, co řekla před chvílí, „jsem těhotná Rone. To znamená, že budeme mít dítě. Naše vlastní dítě,“ usmívala se a Ron na ní chvíli nechápavě zíral.

„To jakože fakt?“ zeptal se. „Já budu táta? Hermiono, řekni mi, že to není vtip?“ ujišťoval se.

„Nežertuju Rone. Oba budeme rodiče,“ odpověděla mu šťastně.

Ron radostí vyskočil ze židle tak prudce, že skoro spadla, ale pohotově jí chytil. úUnava ho rázem přešla a on jí zdvihl do vzduchu a zatočil se s ní.

„Já budu táta! Budeme mít dítě!“ vykřikoval tak nahlas, že ho bylo nepochybně slyšet až ven.

„Rone, pusť mě dolů,“ prosila Hermiona, ale úsměv jí z tváře nezmizel ani na okamžik.

„Pojdmě!“ postavil jí na zem a vybehl ke dveřím, tahajíc jí za ruku za sebou. „Musíme to okamžitě říct Harrymu a Ginny.“

Ve dveřích se však ještě otočil a laskavě pohlédl na Hermionu.

„Mijuju tě zlato. Ani nevíš, jakou mám radost,“ políbil jí a pak už spolu vyběhli na ulici.


„Harry, já budu táta!“ vykřikl Ron hned, když se dveře otevřely a v nich stál Harry s chápavým úsměvem. Ginny mu tu novinku právě oznámila.

„Já vím Rone. Blahopřeju,“ poplácal ho po rameni a naznačil mu, aby šel dál. Pak objal Hermionu a srdečně jí blahopřál.

Ron z toho byl úplně vykolejený a nevěděl, co dělat radostí. Nakonec Harry rozhodl, že sklenička Ohnivé Whisky by mu mohla pomoct trochu se uklidnit a přece bylo třeba oslavit tu šťastnou novinu. Zavolal Rona k baru a oběma nalil, zatímco Ginny s Hermionou si v koutě něco šeptaly a oči jim jen zářily radostí. Když se však Hermiona začala chichotat a nenápadně se podívala jeho směrem, tušil, že to nebude jediné překvapení večera. Najednou se Ginny postavila a zamířila k němu. Po cestě se ještě otočila na Hermionu a mrkla na ní. Objala Harryho okolo pasu a chvíli se tvářila jakoby nic a poslouchala historku, co právě vyprávěl její bratr.

„Ginny, zdá se mi to, nebo přede mnou něco tajíš?“ zeptal se Harry, když naléval Ronovi další skleničku. Svou už odložil. Nebyl zvyklý na alkohol a jedna byla víc než dost.

„Víš Harry, Hermiona není jediná těhotná. Možná je to trochu brzy, ale i my budeme mít dítě,“ zeširoka se na něj usmála.

Jejímu manželovi ztuhl úsměv na rtech a ruka, kterou podával Ronovi skleničku s Whisky se zastavila na půl cesty. Stále ještě v šoku jí do sebe obrátil na ex a pak konečně pohlédl na Ginny.

„My... budeme mát další dítě?“ vyrazil ze sebe.

Všichni v místnosti se rozesmáli.

„Teda, myslel jsem, že to příjmeš lépe, kamaráde,“ vysmíval se mu Ron a dusil se smíchem.

„Sklapni Rone,“ zarazil ho Harry, ale neúspěšně.

Ginny jen zvedla obočí a zeptala se: „Ty snad nemáš radost?“

„Ne, teda ano, teda... jasně, že mám radost. Ani nevíš jakou, ale... je to pro mě trochu šok,“ přiznal a zrudl.

Pak se i on přidal k dalšímu výbuchu smíchu a důvod na oslavu toho večera nebyl jeden, ale hned dva.