čtvrtek 25. října 2007

Kapitola č.1: Nebelvír či Zmijozel?

Překlad a slohová stylizace - Ondřej Nahálka

Den se chýlil ke konci. Slunce pomalu zapadalo za obzor a téměř modravá obloha ztrácela jasně pomněnkovou barvu. Poslední paprsky však stále osvětlovaly tvář chlapce, jedoucího v jednom z kupé Bradavického expresu. Měl zelené uhrančivé oči a hleděl skrze ušmudlané okno po mihotajícím se okolí, které se slévalo do démantové barvy. Je to pouhých pár minut, co se rozloučil se svými rodiči, a už mu bylo smutno.

Na druhou stranu konečně nastal den, kdy i on nastoupí do Bradavic, a i když se bál, že ho Kouzelný klobouk pošle do Zmijozelu, stále si v duchu opakoval slova svého otce předtím, než se rozloučili.

Z těchto myšlenek byl však vyrušen dobře známým hlasem.

„Ale…“

Albus Severus se podíval směrem, odkud hlas přicházel, a pomalu se probral zpět do reality. Byl to jeho bratr James.

„Hm?“ zamumlal nesměle.

„Koukej, nemysli na to.“ řekl James, když pochopil bratrův ustaraný výraz.

„Určitě budeš v Nebelvíru – jako my všichni. A kdyby ne, tak…“

„Ale co když ne?“ zeptal se Al ustrašeně.

„No, však víš, mamka s taťkou přece říkali, že ať už budeme v kterékoliv koleji, budou na nás stejně hrdí.“

„Já vím, ale co když přece?“

V tom se ozval ze strany kupé další drobný hlásek.

„Ale, myslím, že se bojíš zbytečně. Moje máma říkala, že Bradavické koleje už nějakou dobu nesoupeří. Dokonce i Nebelvír se Zmijozelem spolu vychází líp než když předtím. Navíc, členové rodiny bývají zařazení do stejné koleje jako jejich rodiče a naši byli skrz naskrz Nebelvírští, ne ? Tak už, prosím, přestaň s těmi hloupostmi, jenom mě znervózňuješ.“

„Moje řeč, Rosie.“ odpověděl James nadšeně a doufal, že těmito slovy zbavila Ala všech pochybností. Skutečně mu bylo líto, že si mladšího bratra celé prázdniny tak dobíral.

James byl zhruba o rok starší než Albus Severus, ještě dva roky a Lilly se k nim přidá, čímž budou Potterovi v Bradavicích v plném počtu. Když však viděl Alův ustaraný výraz, zařekl se, že před Lilly bude opatrnější.

Al se však po chvíli upokojil a na jeho tváři se objevil náznak úsměvu. Dokonce se pustil do živé diskuze s Rosie o tom, jaké to bude plavat v loďkách přes jezero.

Na obloze se objevily první hvězdy a měsíc. Vlak vjel do poslední zatáčky a jeho chodby se začaly plnit dětmi v hábitech. Na nástupišti v Prasinkách panoval čirý ruch a mezi tolika hlasy se nesl jeden obzvláště mužný.

„Prváci, ke mně, no ták, prváci!“ volal Hagrid a svítil kolem malou petrolejovou lampou.

„Ahoj, Hagride“ pozdravila trojice dětí, která se protlačila skrze dav ostatních, pochodujíc směrem k vozům, tažených testrály. Jen malý hlouček prváků stál opodál a vystrašeně sledoval polovičního obra.

„Ahoj, rád vás vidím, co doma? Všecko dobrý?“

„Jasně, taťka nám říkal, abychom v pátek nezapomněli přijít na čaj.“ odpověděl James a kývnutím směrem k povozům dal najevo, že už musí jet.

„Uvidíme se později.“ řekl James, naposledy mu zamával a nastoupil do vozu, který se právě dal do pohybu.

„Takže, jsou tu všichni ?“ optal se Hagrid a podíval se do tváří mladých kouzelníků. Zpod jeho prošedivělých vousů byl vidět dobrosrdečný úsměv. I když už měl své roky, jeho duše byla stále mladá a při pohledu na Ala a Rosie se v jeho očích zatřpytily slzy. Velmi dobře si pamatoval na den, kdy ze stejného vlaku vystoupil Harry s Ronem a Hermionou v závěsu.

Nyní to byly jejich děti. Rychle se vysmrkal do svého bílého kapesníku, který připomínal menší ubrus, a kývl k dětem, aby jej následovaly směrem k lodím. Věděl, že pohled na rozlehlý hrad plný rozzářených oken a rozpálených loučí pod oblohou, posetou nekonečnem hvězd, byl naprosto úžasný. Pod rouškou noci vypadal ještě trochu temněji, než ve skutečnosti. Sám byl okouzlen, když tuto nádheru viděl při své první plavbě.

Netrvalo dlouho a dosáhli břehu. Hagrid jim pomohl z kolébajících se dřevěných loděk a zavedl je ke vstupní bráně. V hale čekal vyšší kouzelník s modrýma očima a tmavšími vlasy. Vyměnil si s Hagridem spokojený úsměv a převzal děti, aby je dovedl do Velké síně. Tam je zastavil, rozhlédl se a, přesně jako Hagrid, prohledal svým pohledem všechny známé tváře. Když jeho oči spočinuly na Rosie a Alovi, zeširoka se usmál.

„Vítejte v Bradavicích.“ přivítal je vřelým hlasem.

„Jmenuji se Neville Longbottom a jsem ředitelem Nebelvírské koleje. Alespoň stručně bych vás chtěl seznámit s jistými pravidly, než přejdeme ke slavnostnímu zařazování ve Velké síni. Bradavická škola čar a kouzel je rozdělena do čtyř kolejí, pojmenovaných dle svých zakladatelů. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Každá z nich má své tradice, byť musím zdůraznit následující. Všechny koleje jsou naprosto rovnocenné, a to bez ohledu na to, co se stalo v minulosti. Ať tak či tak, důležité je pro svoji kolej vybojovat co nejvíce bodů. Právě ty získáváte za dosažené úspěchy v průběhu studia. Naopak každým přestupkem o body přijdete. Kolej s největším počtem bodu vyhrává školní pohár. Něco vám však poradím. Snažte se dělat maximum proto, aby na vás byli rodiče i učitelé hrdí, bez ohledu na to, jestli jste vyhráli nebo ne. Každý je svým způsobem vítěz.“

Poté, co domluvil, se odmlčel a nechal doznít svá slova v podobě ozvěny.

„Takže, ještě jednou, vítejte. Nyní přistoupíme k rozřazování.“

Dveře do Velké síně se otevřely a za Nevillem vkráčelo bezmála třicet dětí v hábitech. Všichni uchváceni honosností sálu a očarovaným stropem, jemuž vévodilo množství poletujících svící. V přední části síně se rozkládal podlouhlý učitelský stůl, v jehož čele seděla nynější ředitelka, profesorka McGonagallová.

Brumbál a poslední ředitel, Severus Snape, byli dávno po smrti a tato vážená čarodějka plnila svou úlohu velice zodpovědně. Kromě ní u stolu seděli ještě další učitelé, kteří zvědavě sledovali nově přicházející prvňáčky. Ředitelka se postavila a z jejího výrazu byl cítit velký respekt.

Profesorka McGonagallová trvala na disciplíně. I přes to však byla lidská a z jejích očí vyzařovala hrdost a pýcha. Za roky, co tu učila, jí mnozí přirostli k srdci. Chvíli se rozhlížela, pohledem přecházela z jedné tváře na druhou a když konečně promluvila, byla nesmírně ráda, že řadu z nich opět vidí.

„Milí studenti, začátek nového roku je pro naši školu vždy velkou událostí. Nejen proto, že se řada z vás vrací do svého druhého domova, ale i proto, že společně s vámi přichází mnoho nových kouzelníků a čarodějek. Jsem nesmírně hrdá na to, že vás můžu přivítat. Přeji vám mnoho úspěchů, nechť je tento rok, stejně jako ostatní, propleten radostí a štěstím.“

S těmito slovy se posadila a v hale zazněl obrovský potlesk.

Jen co se studenti utišili, se Neville posadil vedle stolečku, na kterém byl položený Moudrý klobouk. Byl o něco tmavší, než když ho viděl poprvé. Zdálo se, že den, kdy jej Voldemort zapálil, bude posledním výdechem jedné z tradic Bradavické školy. Byl sice ohořelý, ale jeho vlastní kouzla jej ochránila před úplným zničením.

Po chvíli ticha se klobouk probral a začal zpívat jednu z písní. Doprovod mu dělalo několik očarovaných hudebních nástrojů. Píseň byla každý rok jiná a ve své podstatě vypovídala něco málo o historii školy, objasnila vznik jednotlivých kolejí a radostným tónem se zmínila i o Voldemortovi a zachránci kouzelnického světa, Harry Potterovi. Píseň dozněla a Neville rozvinul pergamen s jmény prváků.

Jména četl postupně a kdykoliv jeden ze studentů přišel ke stolečku a nasadil si Moudrý klobouk, byl informován o zařazení do koleje. Albuse zachvátila další vlna paniky.

„Scorpius Malfoy!“ řekl Neville a Albus se otočil směrem k malému blonďatému chlapci, kterého poznal z vyprávění rodičů. Byl to syn Draca Malfoye.

Jen co se Klobouk dotkl jeho hlavy, rozhodně zařval : „Zmijozel“

Dále byl na řadě on.

„Albus Severus Potter!“ ozvalo se zepředu.

„Tak a už je to tu.“ pomyslel si a se zatajeným dechem směřoval k Moudrému klobouku. Po cestě si mohl všimnou, jak se řada oči upírá k němu samotnému.

„Hlavu vzhůru, mysli na to, že máš jména dvou nejlepších ředitelů, z nichž jeden byl nejodvážnější muž, kterého jsem poznal. A nevadilo, že byl ze Zmijozelu.“

Tato slova mu znovu proběhla hlavou a když mu Neville dal Klobouk na hlavu, dal se s ním do řeči.

„Ahoj maličký“ pozdravil ho Klobouk.

„Další z Potterů, co se brání Zmijozelu?“ dodal.

„No, ano.“ odvětil Albus.

„Co mám s těmi Potterovými dělat, no. Už tvému otci jsem říkal, že by mu Zmijozelu pomohl na cestě k velikosti a u tebe je to stejné. Ale když jinak nedáš, ať je to tedy NEBELVÍR“ vykřikl Klobouk a Al ucítil, jakoby mu ze srdce spadl obrovský kámen.

„Roseane Sophia Weasleyová“ zaznělo. Rosie odhodlaně přistoupila.

„ÁÁÁ, DALŠÍ MOUDRÁ HLAVIČKA. Vidím, že si zdědila matčinu bystrost a inteligenci, velmi dobře. Tak že by Havraspár ? Ale néé, néé, ona tam patřila víc než ty a přece jsem ji tam neposlal. Ty skutečně patříš jinam, je to jasné.. NEBELVÍR“

Následoval opětovný potlesk, který se rozléhal po celé místnosti. Další nový žák byl tam, kam patřil, a to u stolu se svými spolužáky. Všichni již byli zařazeni, a tak se stoly začaly zaplňovat jídlem..

Ředitelka povstala a představila jim učitele. Obranu proti černé magii vyučoval už pátým rokem George Weasley, který po Fredově smrti zanechal obchod, aby zúročil své zkušenosti z Brumbálovy armády.

Paradoxem byla jeho touha odejít co nejdříve ze školy a hle, světe, div se, učí předmět, po kterém nikdy nijak zvlášť neprahl. Pravděpodobně měl pocit, že tak splatí dluh vůči bratrovi, který padl v boji proti zlu. Nechtěl, aby někdo z jeho přátel pocítil stejnou bolest ze ztráty blízké osoby, a rozhodl se děti svých bratrů, sester i přátel naučit, jak se bránit. Krom toho převzal po madam Hoochové kurzy létaní a stal se rozhodčím při famfrpálových zápasech.

Učitelem bylinkářství a zároveň ředitelem Nebelvírské koleje se stal Neville Longbottom. Z původně skromného a tichého chlapce vyrostl moudrý a odvážný muž. Mezi studenty a učiteli byl velmi oblíbený. Žil převážně svým povoláním a po krátkodobém vztahu s Hannah Abottovou se oženil s Lenkou Láskorádovou, přezdívanou rovněž jako Střelenka.

Nikoho nepřekvapilo, že po profesorce Trelawnayové převzala výuku věštění, přičemž psaní pro Jinotaj nikterak neomezovala. Její hodiny však nebyly tak nesmyslné jako původně. Od kentaura Firenze se naučila mnohému tajemství a věštění z hvězd. Pokračovala v předpovědi z čajových lístků a do svých hodin zapojila i věštění z run, astrologii a numerologii. Celkově byla s její výukou spokojená i ředitelka, která vždy považovala věštění za naprostou ztrátu času.

Dějiny čar a kouzel vyučoval stále monotónní profesor Binns, duch, který většinu času studenty spíše uspával, než naučil.

Profesorka McGonagallová si vzhledem ke svým povinnostem ponechala přeměňovaní a profesor Kratiknot, jeden z trpaslíků, hodiny kouzelných formulí. Ještě před smrtí profesora Snapa nastoupil coby učitel i Horacio Křiklan, jehož specializací byla příprava lektvarů. Křiklan byl i nynějším ředitelem Zmijozelské koleje.

Od dob Albuse Brumbála si své místo mezi učiteli zachoval i Rubeus Hagrid coby místní šafář, mající na starost předmět péče o kouzelných tvorů.

Když ředitelka konečně představila všechny vyučující, popřála všem studentům dobrou noc a poslala je v doprovodu svých prefektů do společenských místností.

12 komentářů:

Marek řekl(a)...

dobre prispevky - to bez debaty .. len sa rozhodni ci chces pisat po slovensky ci po cesky .. a nerob z toho "hybrida" :)

Anonymní řekl(a)...

jj odstran z toho tie cechizmy ako su nazvy fakult, ludi atd.

Netris řekl(a)...

Je to dobrý ale Rowla ouznámila ,že se Neville vdal s Hannah Abottovou a né s Lunou...

Anonymní řekl(a)...

ahoj, je to opravdu moc pěkné, tedy pro nás, kteří nemají se slovenštinou zkušenosti, je to trošičku oříšek, ale moc pěkné

Ria řekl(a)...

preboha nedavajte do slovenskeho prekladu ceske nazvy ludi fakult a ostatne ,, niektore neviem co je a neda sa to citat

Anonymní řekl(a)...

Škoda jenom, že šli spát hladoví. To by se jim pak lépe spalo :-D
Sice sem Čech, ale slovenštinu si rád zopakuju, i když jsem Československo zažil jen 4 roky.

Anonymní řekl(a)...

Je to super a doufám, že budou všechny kapitoly v češtině, protože se slovenštinou mám trochu problémy

_senko_ řekl(a)...

Fakt dost dobrý ale dejte víc českých kapitol líp se to čte

Anonymní řekl(a)...

neviete nahodou, kde by som mohla zohnat HP 5 a 6? (hlavne 5) mala som ich pozicane od jednej kamosky, ale chcela by som si ich precitat este raz. najlepsie v aj a sj, ale aj cestina potesi...

Anonymní řekl(a)...

ahoooj!!hrozne mooooc vam dekuju za preklad ,strasne mooooooooc vas obdivuju!!!!!!!ja bych nikdy nic takovyho nezvladla!!taky je SUPER ze nekdo dokaze jen tak vymyslet pokracovani!!!wow!!!jen me mrzi ,ze tu vsechno neni v cestine,nekterym slovum fakt nerozumim:(ale treba se nekdy dockam i ceskyho prekladu:)doufam....hrooooooozne obdivuju vasi trpelivost a nejaka ta chybicka VUBEC nevadi!!!jen tak daaaaaaaaaaal!!!OMG dííky moooooc!!!mejte se :-*

Anonymní řekl(a)...

Ahojky, moc se mi libi ty další díla, ale chtela jsem se zeptat jestli to vsechno prelozite do češtiny, poslete mi prosim odpoved na R.Fussova@seznam.cz dekuji

Anonymní řekl(a)...

mne sa to tiez velmi paci ale je to hrozne ked musim citat po cesky keby to bolo v slovenstine tak by to bolo supis-pupis ;)