tag:blogger.com,1999:blog-57501702946707886642024-03-14T04:52:34.099+01:00Harry Potter a Relikvie smrti - FÉNIXNeoficiální fanouškovský překlad Harry Potter and the Deathly Hallows...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.comBlogger466125tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-42457353232301184152009-07-22T11:11:00.012+02:002009-08-31T20:21:26.091+02:00HP a Princ dvojí krveOmlouváme se za zpoždění s překladem, další 3 kapitoly byly přidány nyní. Znovu prosíme všechny, kdo by nám mohli pomoci s aj -> čj překladem, aby se ozvali na: <a href="mailto:fenix.team@email.cz"><span style="color:#339999;">fenix.team@email.cz</span></a> . Bez dalších překladatelů nemůže pokračovat překlad JPHEC.<br /><br /><span style="color:#33cc00;">pondělí, 31.8.</span> Přeloženy 22., 23. a 24. kapitola Harry Potter a Nezvratné cesty osudu.<br /><br /><span style="color:#ffcc00;">pátek,14.8.</span> Přeloženy 20. a 21. kapitola Harry Potter a Nezvratné cesty osudu.<br /><br /><span style="color:#ffcc00;">Z Vašich dotazů:</span><br />Ot.: <em>Na kdy je plánovaná premiéra obou části HP a Relikvie smrti?</em><br />Od.: První část je plánovaná na 19. listopadu 2010 a druhá část se do České republiky dostane 14. července 2011, do Anglie a USA pak o den déle.<br /><br /><em>Jak se Vám líbil nový HP film? Užívali jste si ho, nebo jste našli velký počet nesrovnalostí jako my?</em><br />Byli bychom rádi, kdybyste do komentářů pod článkem psali svoje názory, z nichž bychom následně vytvořili článek.<br /><br />Pokud máte zájem jakkoli působit na tomto webu, překládat ze slovenštiny do češtiny, z angličtiny do češtiny, uveřejnit svůj příběh, potom nám pište na <span style="color:#33ff33;">náš nový email: </span><a href="mailto:fenix.team@email.cz">fenix.team@email.cz</a>...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-81130899470656637372008-10-06T16:11:00.080+02:002009-05-03T23:51:44.086+02:00FENIX TEAM<p><span style="color:#ffcc00;"><span style="color:#33ff33;">VELICE POTŘEBUJEME PŘEKLADATELE Z ANGLIČTINY!! Zájemci pište prosím na e-mail:</span> <a href="mailto:ondrej.halamek@seznam.cz">ondrej.halamek@seznam.cz</span></a></p><br /><p><span style="color:#ffffff;"> Milí Pottero-fanoušci,<br />po takřka dvouměsíční odmlce sem opět přidávám nové kapitoly díla Harry Potter a Nezvratné cesty osudu.<br /><br />A abych Vás nedržel v nevědomosti, s překladem anglického díla James Potter and the Hall of Elder's Crossing se mi opravdu pár lidí přihlásilo. Ovšem neodpověděli mi na maily, které jsem jim ohledně překladu psal... Proto, je tento uložen k ledu a trpělivě vyčkává, až se někdy možná objeví Statečný s velkým S a pustí se do toho...<br /><br />Prozatím tedy dopřeložíme Harry Potter a NCO.</span></p><br /><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">André Fénix (dříve Óčko, překladatel)</span><br /><br /><br /><br /><span style="COLOR: rgb(250,0,0)">neděle, 3.5.2009, 23:45</span> <span style="COLOR: rgb(255,255,255)">Přidán překlad 13. a 14. kapitoly díla Harry Potter a Nezvratné cesty osudu</span> <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/05/harry-potter-nezvratn-cesty-osudu.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">pátek, 6.2.2009, 16:00</span> <span style="COLOR: rgb(255,255,255)">Dokončen překlad Lucyina díla - Až na kraj světa</span> <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/08/tento-dl-se-odehrv-po-prvnm-pd.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><span style="color:#ff99ff;">pondělí, 19.1.2009, 21:53</span> <span style="COLOR: rgb(255,255,255)">Dokončen překlad díla Albus Severus Potter a Ochránce světla. K dispozici</span> <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/06/albus-severus-potter-ochrnce-svtla.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">zde</span></a>...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-35413296283151652482008-10-06T16:09:00.005+02:002009-02-06T15:57:30.581+01:00Epilóg: O šest měsíců později<span style="COLOR: rgb(200,0,0)"> Konec této povídky představuje i ten můj… teda pokud jde o mou HP tvorbu. Strávila jsem s vámi na této stránce skoro rok, představte si, že přesně včera to byl právě rok, co jsem napsala první kapitoly Oblouku smrti… a byl to skutečně krásný a nezapomenutelný rok. Poznala jsem tolik nových lidí, tolik nových názorů a za tento čas Vám všem moc děkuji. Nejdu se loučit navždy… protože vím, že to bez vás nevydržím :D, ale jak už kdosi řekl, v nejlepším třeba skončit… tímto si dávám pauzu od psaní HP příběhů. Jak dlouhou? Sama nevím a nechci to ani odhadovat, protože kdo ví, co bude…<br /><br />http://www.lucy1313.estranky.sk/<br /><br />Na této mé nové stránce vás čekají nové příběhy, které nesouvisí s HP, věřím, že se tam na mnohé z vás budu moct těšit a tak neváhejte, právě dnes přibyla první kapitola nejnovějšího příběhu, tak hurá na něj.<br /><br />A ještě jednou… DĚKUJI!!! </span><br /><br /><br /><br />Slunce na obloze příjemně hřálo a byl den jako stvořený na výlet. Harry seděl s Eruannem u jezera a sledoval, jak se chlapec vznáší na koštěti asi metr nad zemí.<br /><br />„Kdy už maminka přijde?“ zeptal se Eru a Harry pohlédl na svoje hodinky.<br /><br />„Měla by tu být každou chvíli. Nechceš už to koště odložit a jít jí naproti?“ zeptal se Harry a chlapec neměl žádné námitky. Společně vykročili k hradu, kde probíhaly poslední zkoušky a zpoza dveří učebny lektvarů vyšla mladá dívčina se spokojeným úsměvem na rtech.<br /><br />„Tak jak? Nebyli na tebe příliš zlí?“ zeptal se Harry a letmo ji políbil na přivítání.<br /><br />„Nepohoršujte mi tu studenty, vy dvě hrdličky a mimochodem, kdy jsem já na ni byl zlý?“ ozval se hlas za jejich zády a profesor lektvarů si je přeměřoval s typickým úšklebem.<br /><br />„Co já vím? Byla to spíš řečnická otázka. Tak jak jsi dopadla?“ zeptal se Harry své ženy a pevně ji k sobě přivinul, nedbajíc zvědavých pohledů studentů. Byl sice jejich profesor, přestože jen pomocný, ale v této chvíli ho zajímala jen ona.<br /><br />„Výsledky budou až za pár týdnů, Harry,“ odpověděla s úsměvem a sklonila se k malému chlapci netrpělivě postávajícímu za Harrym.<br /><br />„Tak co, půjdeme na tu zmrzlinu?“ zeptala se ho a očka dítěte rázem ožila.<br /><br />„Vidím, že jsem tu zbytečný, tak teda půjdu. Mimochodem Ginny, tvůj lektvar byl bezchybný,“ ozval se Severus a když rychlými kroky kráčel směrem ke svému bytu, plášť za ním majestátně vlál jako obvykle.<br /><br />„Takže to vypadá na excelentní výkon. To se musí oslavit,“ zkonstatoval Harry nadšeně a vedl svou malou rodinku ven z hradu, vstříc pěknému odpoledni.<br /><br />„A důvod k oslavě není jen jeden,“ usmála se tajemně, ale když se chtěl zeptat, co má na mysli, vynořila se na cestě před nimi dvojice, která jim už z dálky mávala.<br /><br />„Ahoj, co vy tady?“ zeptal se Harry překvapeně svého kmotra, který kráčel k hradu, ruku v ruce s Avelin.<br /><br />„Přišli jsme se na vás podívat. Je Remus v škole?“ zeptal se Sirius a rozcuchal Eruannovi vlasy.<br /><br />„Myslím, že ho tam někde najdeš, ale náš to… konec roku a závěrečné zkoušky,“ odpověděl Harry s úšklebem.<br /><br />„Ještě že má tak skvělého pomocníka, že? No, ale když už jsme se potkali… chtěli bysme vás s Avelin pozvat na naši svatbu,“ oznámil jim radostně a Harry mu nadšeně blahopřál.<br /><br />„Tak jsi ho teda vzala na milost?“ zeptal se mladé ženy a objal ji.<br /><br />„Jako bys ho neznal. Jednou na mně upře ty svoje psí oči a jsem celá naměkko,“ zasmála se a vyvolala všeobecné pobavení.<br /><br />„No ale… jestli mám přijít na tu svatbu, musíš mi něco slíbit, Siriusi,“ řekl Harry naoko vážně.<br /><br />„O co jde?“ zeptal se starší muž a zpozorněl.<br /><br />„Hlavně žádnou dračí družičku,“ ušklíbnul se Harry a Ginny smíchy vyhrkly slzy.<br /><br />„Škoda, chtěl jsem Poseidona za svědka, ale že jsi to ty, Harry… požádám Remuse,“ odvětil nakonec a ještě chvíli se spolu bavili, dokud Eru nezačal netrpělivě přešlapovat z nohy na nohu a připomínat svému adoptivnímu otci, že mu slíbili zmrzlinu.<br /><br />Když v ten večer seděli Harry a Ginny na pohodlném gauči v jejich bytě, který jim ředitel přidělil, vzpomněl si Harry na její záhadná slova.<br /><br />„Jak jsi to myslela s tím dalším důvodem k oslavě?“ zeptal se najednou a ona se začervenala.<br /><br />„Harry, víš já… jak by se ti líbilo, kdybychom měli vlastní dítě?“ zeptala se tak potichu, až Harrymu chvíli trvalo, než si uvědomil, co právě řekla.<br /><br />„Chceš říct… ty… my… my budeme mít dítě?“ koktal překvapeně.<br /><br />„Myslím, že ano. Jsi rád?“<br /><br />„Rád? Já jestli jsem rád? Ginny, jak se na něco takového můžeš ptát,“ nevěřícně kroutil hlavou. „Já… nevím, co na to říct. Miluji tě, Ginny a v této chvíli jsem ten nejšťastnější muž na světě,“ šeptl jí do ucha a něžně ji políbil.<br /><br />„Jeeeeeeee, takže budu mít brášku nebo sestřičku?“ ozval se dětský hlásek od dveří, zpoza kterých vykukovala černá hlava.<br /><br />„Ty ještě nespíš?“ podivili se oba.<br /><br />„Ehm… nechce se mi,“ přiznal chlapec.<br /><br />„Pojď sem,“ zavolal ho Harry a ukázal na místo mezi nimi. Eru ani chvilku nezaváhal a rázem byl u nich.<br /><br />„Chtěl bys mít sourozence?“ zeptala se Ginny a jemně mu prohrabávala vlásky.<br /><br />„Chtěl, ale…“ na chvilku se zarazil a zamračil se.<br /><br />„Co se děje, Eru?“ zeptal se Harry a natočil se tak, aby chlapci viděl do očí.<br /><br />„Když budete mít svoje miminko… budu moct zůstat s vámi?“ vyslovil svoje obavy a ani netušil jak, ocitl se v pevném objetí.<br /><br />„I kdybychom měli pět dalších dětí, zůstaneš s námi. Máme tě rádi a jsi náš syn, ať se děje cokoli. Nikdy tě neopustíme, maličký,“ ujišťoval ho Harry a zdálo se, že to chlapci stačí.<br /><br />„I já vás mám rád,“ odpověděl a zeširoka zívl.<br /><br />„Je čas jít do postele, drobečku. Tak pojď,“ řekl rozhodně Harry a vzal chlapce do náruče, aby ho uložil do postýlky. Ještě hodnou chvíli po tom, co Eru usnul, ho pozoroval. Za poslední půlrok se jeho život od základů změnil. Oženil se, vychovával tohoto chlapce a teď jak se zdálo, bylo další dítě na cestě. Harry dospěl a věděl, co je pro něj v životě nejdůležitější a čeho se nikdy nechce vzdát. Rodina byla pro něj vším a teď víc než kdykoli předtím chápal otcovy obavy, když se na obloze jejich života začala stahovat mračna. Byl však rozhodnutý zahnat každou bouřku a doufal, že bude jeho rodina šťastná, tak jak si zaslouží....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-62447105174081476812008-10-06T16:08:00.003+02:002009-02-11T15:50:24.827+01:00Kapitola č. 34: Přívěšek ochranySeverus stále ještě seděl u Brianovy postele, když přišel Albus a požádal ho o uklidňující lektvar nejen pro Ginny, ale i pro Erua. Ten chlapec zažil velký šok a bylo udivující, že se ještě psychicky nezhroutil po tom, co právě prožil třetí velký požár. Podal řediteli jeden z nejúčinnějších lektvarů a přidal k němu i Bezesný spánek. Sám na tom nebyl nejlépe, ale jemu by teď pomohlo jediné… chtěl zemřít. Měl to být on, ne Harry. Ten chlapec měl celý život před sebou a přece… zažil toho víc, než kdokoli jiný v jeho věku.<br /><br />„Zůstaneš tu?“ zeptal se Calwen, která mlčky přikývla. Přehodil jí přes ramena deku a vtiskl jí polibek do vlasů. „Musím jít trochu na vzduch,“ oznámil jí a potichu vyšel z pokoje. Zastavil se až na schodech na verandě, kde se posadil a upřeně hleděl do tmy.<br /><br />V dálce se matně míhala světla z pochodní a hůlek, jak jeho přátelé a kolegové prohledávali okolí vyhořelého domu. Hledali tělo chlapce, který už tolikrát přežil. On však nebyl schopný přidat se k nim. Bál se toho, co by mohl najít… toho co nechtěl najít. <br /><br />„Smím si přisednout?“ zeptal se Albus a nečekajíc na odpověď si přisedl vedle něho a použil na oba zahřívací zaklínadlo. „Jak se cítíš, Severusi? Měl by sis také trochu odpočinout.“<br /><br />„Když Lilly zemřela a já jsem si k sobě vzal Harryho, nikdy mě ani nenapadlo, jak to všechno dopadne. Přestěhoval jsem se s ním sem a v tom domě…“ zahleděl se na tlející trosky. „Na té louce za domem naháněl motýly a strašně se mračil, když mu nějaký uletěl rovnou před nosem. U toho lesíka se učil létat a… proč on, Albusi? Slíbil jsem, že ho ochráním a nedovolím nikomu, aby mu ublížil a přitom… já jsem mu ublížil nejvíc,“ mumlal zlomeným hlasem a skryl si tvář do dlaní. Cítil přítelovou ruku na svém rameni, ale nebylo nic, co by zmírnilo jeho bolest ze ztráty dítěte.<br /><br />„Harry by s tebou nesouhlasil. Dal jsi mu všechno, co potřeboval a přestože vaše situace nikdy nebyla právě ideální, byl šťastný a hrdý na to, že je tvůj syn,“ chlácholil ho Albus a jeho hlas zněl stejně smutně.<br /><br />„Měl jsem to být já…“<br /><br />„Takto neříkej, Severusi. Máš rodinu, která tě potřebuje. Tvoje žena a syn…“<br /><br />„A on ji snad nemá? Co si chudák to děvče počne? Stát se vdovou v den svatby… a ten malý… už dvakrát přišel o rodinu,“ zvolal zoufale a jeho oči byly naplněné takovou bolestí, jako ještě nikdy předtím.<br /><br />„Pane profesore, rychle!“ ozvalo se od cesty a oba, Severus i Albus, seběhli po schodech a mířili k chodníku, kde stál Hagrid a v náručí nesl bezvládné tělo ptáka fénixe. „Ten výbuch ho musel vyhodit z domu. Našel jsem ho pěkný kus odtud směrem k lesu,“ vysvětloval poloobr.<br /><br />„Pro Merlina,“ zašeptal Severus a vrhl se k němu. „Ještě dýchá!“ vykřikl a vběhl s ním do obýváku, kde ho položil na gauč. Přivolal si svou lékárničku a sklonil se nad Harryho, stále ještě přeměněného na zvíře.<br /><br />„Nemůžu mu pomoct, dokud se nepřemění,“ zamumlal Severus a jemně ho pohladil po zničeném peří. „Harry… jestli mě slyšíš, prosím, přeměň se!“ žádal chlapce potichu a čekal, ale zdálo se, že ho nevnímá.<br /><br />„No tak, Harry, už jsi v bezpečí. To jsem já, otec… prosím tě, synku, přeměň se, ať ti můžu pomoct!“ trval na svém a pocítil, jak se tělo pod jeho rukama napnulo a z ptačího se začalo formovat lidské.<br /><br />„To je ono, výborně Harry, jen bojuj! Vydrž, postarám se o tebe,“ utěšoval ho Severus a jen co byla přeměna kompletní, pustil se do práce. Ne nadarmo byl vystudovaný léčitel a nejlepší odborník na lektvary. Trvalo asi hodinu, než ho dal alespoň trochu do pořádku a během té hodiny mu Albus zajistil soukromí. Naneštěstí byla Ginny v té chvíli pod vlivem velmi silného uklidňujícího prostředku a spala, takže jí nemohli říct, že Harry žije. Ti, kteří to však věděli, si nahlas vydechli a s napětím čekali, co bude dál.<br /><br />„Teď to nevzdávej, Harry,“ přemlouval ho Severus, sedící u chlapce v bezvědomí. „Už nemáš zodpovědnost jen za sebe. Tam nahoře na tebe čeká tvoje žena a syn, a oba tě potřebují. My všichni tě potřebujeme…“ šeptal a hladil ho po ruce.<br /><br />„Tati…“ ozval se tichý hlas a Harry otevřel oči.<br /><br />„Tady jsem, Harry. Jak se cítíš?“ zeptal se a zkontroloval jeho stav.<br /><br />„Jako by na mně spadl nejméně celý dům. Jsou všichni v pořádku?“ pokusil se vtipkovat, ale tvář se mu zkřivila bolestí. <br /><br />„Že by to bylo tím, že na tebe skutečně spadl?“ ušklíbnul se Severus, ale neskutečně se mu ulevilo. Přiložil chlapci k ústům lahvičku s lektvarem proti bolesti a on se po chvíli uvolnil. „Všichni jsou v pořádku jen díky tobě. Brian je trochu potlučený a Eru s Calwen prožili šok, ale jsou v pořádku,“ ujistil ho.<br /><br />„Děkuji,“ zašeptal unaveně a oči se mu zavíraly.<br /><br />„Já děkuji. Zase sis hrál na hrdinu, ale nebýt tebe… zdá se, že ten tvůj ochranný přívěsek nebyl právě nejúčinnější,“ poznamenal a sáhl pod košili, kde na jeho hrudi odpočíval přívěsek z rohu jednorožce.<br /><br />„Myslím, že právě naopak. Nebýt toho přívěsku, asi bys teď organizoval několikanásobný pohřeb,“ zamumlal Harry a Severusův výraz potemněl.<br /><br />„Ty jsi věděl, že je venku z Azkabanu?“ zeptal se, poukazujíc na Luciusovu úlohu v jejich neštěstí.<br /><br />„Tonksová mi to pověděla dnes v kostele,“ přiznal unaveně a jejich pohledy se setkaly. „Promiň, ale myslel jsem, že to do zítra počká. Nechtěl jsem ti zkazit den.“<br /><br />„Tím se netrap, i kdybych to věděl, tomu co se stalo, bych zřejmě nezabránil. Ale přísahám, že to tomu bastardovi nedaruji. Kdyby se vám něco stalo…“ zarazil se. Nechtěl na to ani pomyslet.<br /><br />„Jsme v pořádku, na ničem jiném nezáleží a Malfoy zaplatí, to se neboj,“ ujistil ho Harry a jeho hlas slábl. „Tati… kde je Ginny?“ zeptal se a prosebně na něj pohlédl.<br /><br />„Dal jsem jí něco na uklidnění a asi spí. I ty bys měl. Přijde za tebou hned, jak to bude možné,“ slíbil a sledoval, jak se Harryho tvář uvolnila.<br /><br />Trvalo pár dní, než se všichni vzpamatovali z této nešťastné události, ale podařilo se jim to především díky podpoře přátel a příbuzných. Jejich největším společným darem těchto Vánoc byl fakt, že jsou živí a šťastní. A když se Severus s Harrym dozvěděli, že Lucius Malfoy bude hnít v Azkabanu až navěky, bez ohledu na to, koho podplatí, zdálo se, že jejich štěstí je dokonalé....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-76044748508515498472008-10-06T16:07:00.001+02:002009-02-02T16:01:03.880+01:00Kapitola č. 33: Na svoboděDalší dny plynuly pozvolným tempem. Malý Eru si zvykl překvapivě rychle a stejně rychle si získal srdce každého, koho poznal. Dokonce i Molly Weasleyová, která byla původně zásadně proti svatbě změkla, když na ni chlapec upřel ty svoje kukadla. Ne, že by Ginny bránila ve vdávání, ale měla pocit, že mají s Harrym oba ještě dost času na tak důležitý krok a ještě k tomu si v jejich věku vzít cizí dítě do opatrování, Eru však ihned rozptýlil její obavy a ona dala Ginny a Harrymu svoje požehnání.<br /><br /><br />A pokud šlo o vztah Briana a Eruanna… stala se z nich nerozlučná dvojice a mladší chlapec se nadšeně nechal vést nápady a výmysly staršího. Byli neoddělitelnou součástí rodiny, a pokud šlo o přípravy svatby, nesměli chybět, aby každý nápad neobohatili nějakým vtipným komentářem či vtipem.<br /><br /><br />Vánoce se blížili a s nimi i den D. Harry i Severus byli ve škole v jednom kole. Sirius se rozhodl odejít dřív, než měl původně v plánu a tak Harry naskočil za jízdy do rozjetého vlaku. Výhodou tohoto uspořádání bylo, že měl Sirius dostatek času přemluvit Avelin, aby s ním šla na tu velkou slavnost.<br /><br /><br />„No tak, Avelin, tak už se nade mnou slituj,” prosil naléhavě a pohlédl na ni se žalostným výrazem ve tváři.<br /><br /><br />„Proč bych měla?“ zeptala se se smíchem a utíkala před ním, boříc se do měkkého, čerstvě napadaného sněhu.<br /><br /><br />„Protože jestli ještě dnes nepošlu Harrymu sovu s odpovědí, jestli si někoho přivedu, posadí mě Severus vedle nějaké staré ropuchy,” odpověděl a upřel na ni ten nejsmutnější pohled jaký jen dokázal.<br /><br /><br />„Ty můj chudáčku…. tobě se snad dá něco odmítnout?” povzdychla si a přikývla na znamení toho, že s ním půjde. A protože věděla, jak moc mu na její odpovědi záleželo, nejen kvůli svatbě, ale i kvůli jejich dalšímu vztahu, který se tímto prvním krůčkem začal ubírat tím správným směrem, vůbec ji nepřekvapilo, když ji objal a zatočil se s ní tak prudce, až oba spadli do bílé peřiny, která pokrývala okolí. Vůbec jim nevadilo, že leží na chladné zemi, protože jejich polibky byly tak vášnivé, že rozpálily celá jejich těla.<br /><br /><br />A je to tu. Den, na který všichni čekali i kterého se mnozí často děsili. Svatba Severuse a Calwen, stejně jako Harryho a Ginny se měla konat 23.12. a ten den rozhodně nebyl perný jen pro snoubence.<br /><br /><br />Celá slavnost se měla konat v malé vesničce kde bydleli. Většina hostí měla být sice z kouzelnického světa, ale kvůli Calwen se nemohla uskutečnit v Bradavicích a pro takový počet hostí nebylo Doupě rodiny Weasleyových právě nejvhodnějším místem. Zato tady… tady to bylo nejlepší. K dispozici byly hned dva domy, Severusův i Harryho a tak i přípravy ženichů a nevěst probíhaly odděleně. Zatímco Calwen s Ginny řešily za pomoci Molly a Hermiony poslední úpravy účesů, šatů a jiných ozdob, Harry chodil nervózně po domě a obdivoval svého otce, který klidně seděl v jednom z křesel a upřeně hleděl před sebe.<br /><br /><br />„Jak můžeš jen tak klidně sedět, když se za pár hodin ženíš?” zeptal se nakonec a jeho pohled se střetl se Severusovým.<br /><br />„Zdá se mi to, anebo je tu někdo nervózní?” dobíral si ho otec a mladý muž jen zaúpěl v odpověď.<br /><br /><br />„Chci to už mít za sebou,” povzdychl si Harry a prohledával si kapsy, ale to co hledal nikde nenašel. “Prsteny!” křikl najednou a začal splašeně pobíhat po domě, dokud ho otec nezastavil a nepodal mu malou krabičku s dvěma zlatými kroužky ze zlata.<br /><br /><br />„Harry, uklidni se. Nejsi sám, kdo je nervózní, tak mě zbytečně nedráždi,“ zavrčel Severus a on ihned zmlkl. „Pojď sem, máš tu kravatu nakřivo. Jeden by si pomyslel, že nošení školní uniformy tě naučí aspoň tak primitivní věc, jako je vázání uzlu.“ ušklíbnul se a poupravil Harryho kravatu, ani ne tak proto, že by byla skutečně nakřivo, jako spíš aby zaměstnal svoje ruce.<br /><br /><br />„Chceš něco na uklidnění?“ navrhl Severus smířlivěji, ale Harry jen zakroutil hlavou.<br /><br /><br />„To zvládnu. Když to dokážeš ty…” ušklíbnul se a v tom okamžiku se ozvalo klepání na dveře. Začali se scházet první hosté a mezi nimi i ředitel a kolegové ze školy či Harryho přátelé.<br /><br /><br />Slavnostní obřad se měl konat v nedaleké kapličce a oni si mohli blahopřát ke krásnému počasí. Sluneční paprsky se odrážely od čerstvého sněhu, který pokrýval celé údolí, kromě úzké odhrnuté cestičky, která vedla ke kapličce a po které kráčel zástup v čele s ženichy.<br /><br /><br />Bylo přesné poledne, když se kostelíkem rozezvučely první jemné tóny harfy a dovnitř vešla Calwen v bílých šatech zdobených jemnou výšivkou stříbrnou nití. Kvůli zimě měla na sobě pelerínku a ve vlasech měla vpletený jednoduchý věneček. Kráčela uličkou tvořenou nadšenými hosty a k oltáři ji nevedl nikdo jiný, než Brian. Se šibalským úsměvem předal nevěstu ženichovi a zaujal svoje místo v první řadě.<br /><br /><br />Hned za nimi kráčela druhá nevěsta a Harry měl pocit, že se mu to všechno jen zdá. Ginny byla nádherná a on z ní nemohl spustit zrak. Tvář měla skrytou za jemným závojem, ale i tak mohl vidět její zářivý úsměv, když kráčela vedená svým otcem a Eruannem k němu.<br /><br /><br />„Jsi nádherná,“ zašeptal, když stanula těsně vedle něj a úsměv, který zdobil jeho tvář, by v té chvíli nesmazalo ani to nejúčinnější zaklínadlo.<br /><br /><br />„Nechť přistoupí svědkové a můžeme začít,“ ozval se kněz a Harry se musel hodně přemáhat, aby se od ní odtrhl a postavil se za svého otce, kterému svědčil. Po jeho boku nestál nikdo jiný než Tonksová, která vypadala nějak… ustaraně.<br /><br /><br />„Milí přátelé. Sešli jsme se tu, v tomto chrámu, abysme navždy spojili…“ slova, která kněz začal odříkávat, vnímal Harry jakoby z velké dálky, protože Tonksová se k němu naklonila a cosi mu pošeptala:<br /><br /><br />„Musím ti něco povědět,“ začala potichu.<br /><br /><br />„Teď? Jestli nás zaslechne otec, bude z Ginny vdova dřív, než se za mně vdá,“ odsekl šeptem, ale ona se nedala odbít.<br /><br /><br />„A proto se teď ptám … jestli má někdo nějaké námitky k tomuto svazku…“ pokračoval kněz nerušeně.<br /><br />„Luciuse Malfoye pustili z Azkabanu,“ vyhrkla Tonksová potichu.<br /><br /><br />„… ať promluví teď, anebo mlčí navždy…“ <br /><br /><br />„Ne! To nejde!“ křikl Harry ohromeně a zděšeně hleděl na Tonksovou, která zbledla a nejen kvůli Harryho reakci. Všechny oči se totiž upíraly jen na ně.<br /><br /><br />„Jakou máte námitku, mladý muži?“ zeptal se kněz zaujatě a až tehdy si Harry uvědomil pohledy několika párů očí, které ho sledují. Mezi nimi samozřejmě nejintenzivnější… Severusův, který ho propaloval skrz naskrz.<br /><br /><br />„Já… ehm, promiňte… to, to nebyla námitka. Nemám nic proti… já chci, aby se konečně vzali a… chtěl jsem jen… že to nejde, aby měl někdo nějakou námitku. Ti dva jsou přece stvoření jeden pro druhého,“ koktal Harry a kajícně pohlédl na otce. <br /><br /><br />„Jste si jistý?“ ujišťoval se kněz a Harry horlivě přikyvoval.<br /><br /><br />„Samozřejmě, jsou to moji rodiče a chci, abysme byli konečně normální šťastná rodina, tak prosím pokračujte,“ přitakal a když se tak stalo, vrhl Harry na Tonksovou nahněvaný pohled.<br /><br /><br />„Ty si umíš vybrat okamžik,“ zavrčel.<br /><br /><br />„Promiň, ale myslela jsem, že byste to měli vědět. Musím to povědět i Severusovi.“<br /><br /><br />„Ne… dnes ne. Dopřej mu aspoň jeden den štěstí,“ zastavil ji Harry a pohlédl na otce, který se skutečně tvářil nanejvýš spokojeně. Calwen mu právě pověděla svoje ano a je dva už nemohlo nic rozdělit.<br /><br /><br />„Povím mu to sám hned zítra, ale dnes to nech tak jak to je. Kdo o tom ví?“<br /><br /><br />„Albus a Kingsley, dávají pozor, aby šlo všechno hladce,“ ujistila ho a on přikývl. I on bude obezřetný, ale doufal, že tento den pro ně bude nezapomenutelný.<br /><br /><br />V té chvíli ani netušil, jakou má pravdu.<br /><br /><br />Zbytek obřadu, kdy si svoje ano řekli i Ginny s Harrym, proběhl v úplném pořádku a dva šťastné páry následované množstvím hostí se odebraly na připravenou hostinu.<br /><br />Zábava byla v plném proudu a Harry se až doteď úspěšně vyhýbal otci, který určitě nezapomněl na jeho malé faux-pas.<br /><br /><br />„Můžeš na slovíčko?“ zeptal se, když se na chvilku ocitli sami v rohu obýváku a Harry naprázdno polkl.<br /><br /><br />„Mohl bys mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat a o čem jste si to tam s Tonksovou celý obřad šuškali?“ zeptal se nevrle a Harry pro jistotu uzavřel svou mysl, kdyby otce napadlo odhalit jeho lež tímto způsobem.<br /><br /><br />„Jak jsem řekl… jen jsem se snažil dát najevo, že kdokoli by měl námitky, bude mít co dočinění se mnou,“ snažil se to zamluvit, ale věděl, že otec se jen tak lehce nevzdává.<br /><br />„Tomu mám věřit? Chci vědět, co se stalo. Určitě to nebylo něco bezvýznamného, protože ses tvářil, jako bys viděl Voldemorta vstát z hrobu,“ poznamenal a Harry zbledl.<br /><br /><br />„Myslíš, že je dnes vhodný den na takové žerty, tati? Právě ses oženil a máš se z toho těšit, ne tady vymýšlet nějaké hororové scénáře,“ namítal Harry a doufal, že to tak nechají.<br /><br /><br />„Řekl bys mi, kdyby se něco dělo, že?“ zeptal se nakonec Severus a zkoumavě si ho prohlížel.<br /><br /><br />„Samozřejmě. Slibuji, že ti zítra všechno povím, ale dnes jdi za Calwen a užívej si tento den,“ slíbil Harry a s úlevou sledoval otce, který skutečně vyhledal svou manželku a začal se s ní pohybovat v rytmu valčíku.<br /><br /><br />„Jsi nějak zamyšlený, zlato,“ ozvalo se za ním a on pohlédl do tváře své manželky.<br /><br /><br />„To nic, Ginny. Nic se neděje,“ klamal a klamal tím i sám sebe. Celou dobu trnul hrůzou, co všechno se může stát.<br /><br /><br />„Vážně mi to nechceš říct?“ prosila jemně a pohlédla do milovaných očí.<br /><br /><br />„Lucius Malfoy je venku… bojím se, aby se tu neukázal,“ přiznal nakonec a ona ho pevně objala. I ona měla strach, ale nemohli dovolit, aby je ovládl. Jinak by nedělali celý život nic jiného, jen trnuli obavami, co se stane.<br /><br /><br />„Zkus na to nemyslet,“ poradila mu a po očku pokukovala po tancující dvojici. „Věnuješ mi náš první manželský tanec?“ zeptala se zvesela a on ji nedokázal odmítnout, přestože v tanci nijak nevynikal. <br /><br /><br />Schylovalo se k večeru a Severus si všiml, že už nějakou dobu neviděl Briana ani Erua. Zeptal se tedy Calwen, jestli je neviděla, a když zjistili, že skutečně nejsou v sále, usmála se a vykoukla z okna.<br /><br /><br />„Myslím, že vím kde je hledat,“ řekla a vykročila ke dveřím, aby ty dva zatoulané nezbedy přivedla zpět.<br /><br /><br />„Já pro ně zajdu,“ nabídl se Severus, ale ona jen zakroutila hlavou.<br /><br /><br />„Postarej se o naše hosty, hned jsem zpět. Potřebuji se trošku nadýchat vzduchu,“ odvětila a letmo ho políbila. Sledoval, jak kráčí úzkým chodníčkem dolu a chtěl se pustit za ní, ale nakonec se té myšlenky vzdal a odešel do kuchyně, kde si také potřeboval trochu vydechnout. Nebyl zvyklý na takové oslavy a tolik lidí v jeho domě… zítra zřejmě bude potřebovat řádnou dávku lektvaru na bolest hlavy. <br /><br /><br />„Máš to tu pěkné, Severusi,“ ozval se ledový hlas od dveří a on strnul na místě. To přece není možné… ne, to musí být jen zlý sen, pomyslel si a opatrně se otočil směrem ke dveřím. Avšak sen nebyl snem, nýbrž krutou skutečností. Ve dveřích jeho kuchyně nestál nikdo jiný než Lucius Malfoy v celé své kráse. Tvář měl hubenější a propadlou, zřejmě mu pobyt v Azkabanu dal zabrat, ale nenávistný úškleb na jeho tváři naznačoval, že tohle nebude jen zdvořilostní návštěva.<br /><br />„Nemáš náhodou hnít v Azkabanu?“ zeptal se a snažil se zůstat klidný. Nenápadně v ruce sevřel svou hůlku a přemýšlel, jak dát vědět Albusovi a ostatním, kteří jsou ve vedlejší místnosti.<br /><br /><br />„Neunavuj se, Severusi. Jsem tu jen na skok. Přišel jsem ti jen popřát hodně štěstí,“ odpověděl klidně při pohledu na hůlku v Severusově dlani.<br /><br /><br />„Vypadni z mého domu a nikdy víc se nevracej,“ křikl černovlasý muž a propaloval Luciuse pohledem.<br /><br /><br />„Vždyť už jdu, příteli… oh a doufám, že jsi té své rozkošné kočičce řekl sbohem! Je to velmi smutné, přijít o ni v den svatby, že? Ale Severusi… život je krutý,“ ušklíbnul se a v tom momentu se s hlasitým puknutím přemístil.<br /><br /><br />„Co jsi jí udělal, ty bastarde?“ vykřikl Severus, ale odpovědi se nedočkal. Rychle přeběhl mezi zmatenými hosty a řítil se ke dveřím, aby vzápětí zjistil, že dům, ve kterém se nacházela jeho žena a syn je v plamenech.<br /><br /><br />„Calwen, NE!!! Briane!“ zvolal zoufale a rozběhl se cestičkou k domu, následovaný všemi přítomnými. <br /><br /><br />Harry se bez meškání přeměnil ve fénixe a díky své rychlosti byl v hořícím domě téměř okamžitě.<br /><br /><br />Vysoké plameny pohltily celý objekt a bylo nemožné, aby v něm někdo přežil. Mnoho kouzelníků, včetně samotného Albuse Brumbála se ho snažilo uhasit, ale zbytečně. Nic nepomáhalo a Severus se zoufale zmítal v zajetí Remuse a Siriuse, kteří mu bránili vrhnout se přímo dovnitř.<br /><br />„Pusťte mě, je tam moje rodina!“ křičel, ale drželi ho pevně a s hrůzou čekali, kdy se odtud vrátí Harry. Ten jediný v podobě fénixe měl šanci na záchranu, ale v té chvíli… okolím se rozlehl hlasitý výbuch a tlaková vlna odhodila všechny o pár metrů dál.<br /><br /><br />„Neeeee!!!“ zvolal Severus zoufale a s očima naplněnýma slzama, upřenýma na hořící trosku domu padl na kolena....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-6754617412192921932008-10-03T21:34:00.004+02:002008-10-03T21:37:02.671+02:00FENIX TEAM<span style="COLOR: rgb(255,255,255)">Pokud máte zájem</span> <span style="COLOR: rgb(51,255,51)">pomoci celému týmu s překladem z angličtiny do češtiny</span>, ozvěte se na e-mail: <a href="mailto:bednar.tipandwin@gmail.com"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">bednar.tipandwin@gmail.com</span></a>.<br /><br /><span style="color:#33ff33;"><span style="color:#33ccff;">Prosíme ještě o strpení s překladem JPHEC a překladem slovenských dílů </span><br /><br /><span style="color:#cc33cc;">pátek, 03.10.2008, 21:35</span> Přidány 31. a 32. kapitola díla Až na kraj světa <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/08/tento-dl-se-odehrv-po-prvnm-pd.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><br /><span style="color:#ff6600;">neděle, 31.08.2008, 21:16</span></span> Přidána 1. část 6. kapitoly James Potter and the Hall of Elders' Crossing <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/07/kapitola-5-kniha-austramadduxe.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a>...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-91268555259780898512008-10-03T21:31:00.003+02:002009-02-02T16:00:37.910+01:00Kapitola č. 32: Dar z nebesJeště v ten samý večer Harry našel, co hledal. Malá chatrč byla přesně tam, kde mu jeho mapka ukázala a přestože už bylo pozdě, dveře se otevřely a z nich vyběhl malý chlapec se šťastným úsměvem na rtech.<br /><br />„Harry, ty ses vlátil,“ jásal chlapec a vrhl se mu okolo krku s takovým nadšením, že skoro upadl.<br /><br />„Ahoj, kamaráde. Jak se máš?“ zeptal se Harry a rozcuchal mu vlasy podobně, jako to kdysi dělával Severus.<br /><br />„Dobže, už jsem še nemohl dočkat,“ šišlal chlapec a když Harryho obdařil dalším ze svých úsměvů, odhalil řadu zubů, ve které dva chyběly a způsobovaly to směšné šišlání.<br /><br />„Ty jsi věděl, že přijdu?“ zeptal se Harry a překvapeně a pohlédl na starého léčitele, který stál ve dveřích a se zájmem je pozoroval.<br /><br />„Samozřejmě, že to věděl. Přece jsi mu to slíbil tu noc, kdy jsi ho sem přivedl,“ ozval se muž a Harry se začervenal.<br /><br />„Myslel jsem, že spí a neslyší mně,“ přiznal.<br /><br />„Věru ne. Slyšel každé tvé slovo a každým dnem čekal, kdy se konečně ukážeš, že Eruanno?“ otočil se na chlapce, který nadšeně přikyvoval a vedl Harryho do chatrče.<br /><br />„Promiň, že jsem tě nechal tak dlouho čekat, ale měl jsem nějaké povinnosti,“ řekl Harry téměř lítostivě, ale chlapec, Eruanno, se mu vyhoupl na kolena a zdálo se, že je navýsost spokojený.<br /><br />„Teď mě už vezmeš s sebou?“ žádal a Harry žasl.<br /><br />„Chtěl bys jít se mnou a bydlet u nás?“ zeptal se potichu a sledoval chlapcovu reakci. Myslel, že ho bude muset přemlouvat a slibovat, ale on jakoby netoužil po ničem jiném, než být s tím, kdo ho zachránil z plamenů.<br /><br />„Kde bydlíš? A jši tam šám?“<br /><br />„Ne, nejsem sám. Za pár týdnů se budu ženit a jedno velmi pěkné a milé děvče se stane mojí ženou. Budeme rodina,“ vysvětloval trpělivě.<br /><br />„Budeš můj nový otec a ona moje máma?“ neustával chlapec s otázkami a Harry nevěděl, co na to říct. S prosbou o pomoc se pohledem obrátil k šamanovi a ten jen s úsměvem přikývl.<br /><br />„Budu v první řadě tvůj kamarád, a když si budeš přát, můžu být tvým otcem. A Ginny, tak se jmenuje to děvče, tě bude mít ráda, jako by byla tvoje matka. A oba máme své rodiče a kamarády, kteří tě budou mít určitě velmi rádi a už se na tebe těší,“ odpověděl po chvilce Harry a malý Eruanno se k němu přitiskl a objal ho okolo pasu.<br /><br />„Kdy mě za nimi vezmeš?“ zeptal se nakonec ospale a Harry ho pevně objal.<br /><br />„Jen co si trochu odpočineš a rozloučíš se,“ slíbil a vtiskl mu letmý polibek do vlasů.<br /><br />Byl to zvláštní pocit, držet v náruči dítě, které si přeje, abyste byly součástí jeho života, a které chce být součástí toho vašeho. A přestože Eruanno nebyl Harryho syn, tento krátký okamžik a chlapcova upřímnost a nadšení způsobili, že mladý muž neměl nejmenší pochybnosti o svém rozhodnutí. Chtěl se o něj starat, chtěl mu dát domov, lásku, oporu a všechno ostatní, co dítě potřebuje. Mohl pochybovat o tom, jestli to bude stačit a jestli mu bude dobrým otcem, ale s oporou, kterou mu v jeho rozhodnutí poskytl Severus a jeho prostřednictvím i Calwen, věděl, že pro něj všichni udělají, co bude v jejich silách. A Harry se rozhodně nehodlal vzdát.<br />Druhý den bylo třeba vyřídit pár formalit na africkém konzulátu, kde musel Harry podepsat takovou horu papírů, o jaké se mu ani nesnilo. Avšak, nezdálo se, že by mu někdo z Oddělení sociální péče o děti a mládež pro kouzelnický svět chtěl dělat problémy a po tomhle už stačilo jen dořešit věci na Ministerstvu kouzel v Londýně. Rozhodl se zatím pro svěření do péče a se samotou adopcí počkat na to, jestli s tím chlapec bude souhlasit. Harry v tom však do budoucna neviděl problém, když se malý Eruanno nemohl dočkat okamžiku, kdy pozná svou novou rodinu.<br /><br /><br />Večer, když se loučil s Kovu, měl v očích slzičky, ale odhodlaně chytil Harryho ruku a souhlasně přikývl, že je připravený. Harry si ho přitáhl blíže k sobě, aby ho pevně držel při přenášení a oba se chytili staré škatule, která je měla přenést až domů. Když se ocitli v Prasinkách, obestřela je tma. Jen v dálce zářila světélka z hradu čnějícího na kopci.<br /><br />Chlapec byl z cesty unavený a tak ho Harry vzal do náručí a neslo ho. Jen co poslal svého Patrona se vzkazem pro otce, aby je čekal u brány, pocítil, jak drobné tělíčko ochablo a Eruannova hlava spočinula na Harryho rameni. Probral se jen na chvilku, když si ho vzal Severus a tak převzal břemeno svého syna. Tichou nocí tak spolu kráčeli k hradu a v něm zamířili ke sklepením, do Severusova bytu.<br /><br />Právě chlapci svlékal plášť, který podle velikosti určitě patřil Harrymu a vzpomněl si na to, jak kdysi zmenšoval své vlastní hábity, aby je přizpůsobil synovi. Chlapec s vlasy stejně černými jako on a Harry na chvilku otevřel oči a zahleděl se na neznámého muže.<br /><br />„Kdo jši?“ zeptal se zvědavě a zpoza Severuse vykoukla Harryho hlava.<br /><br />„To je můj otec, ten, o kterém jsem ti vyprávěl, vzpomínáš si?“<br /><br />„Aha, už vím, ten co šiš myšlel, žes nezachlánil, když jsi zachlánil mně,“ odpověděl chlapec s vážnou tváří a natáhl ručku k Severusově tváři. Ten na chvíli strnul, ale když se jemná dlaň dotkla jeho čela, vrásky se vyhladily a jeho tvář nabyla klidného výrazu, jako už dávno ne. „Když on je můj otec a ty jši jeho otec, to jši aši můj děda,“ zkonstatoval chlapec klidně a na tváři se mu rozšířil spokojený úsměv.<br /><br />Na dědu jsem ještě trochu mladý, pro tebe budu Severus, a jak se jmenuješ ty?“ zeptal se Severus náhle a zpražil Harryho, kterému cukaly koutky úst, pronikavým pohledem.<br /><br />„Eluanno,“ odpověděl chlapec hrdě, ale Harry ho opravil.<br /><br />„Eruanno,“ řekl tiše a usmál se na chlapce. Severus se na něj upřeně zahleděl. Eruanno… ano, to jméno chlapce přesně vystihovalo. Byl přesně tím, čím ho nazvali, darem z nebes. Jen díky němu se Harry vrátil domů.<br /><br />„Takže Eru,“ řekl a záměrně mu jméno zkrátil. Přísně na něj pohlédl a čekal, než bude mít jeho plnou pozornost. „Vítám tě v naší rodině a doufám, že se ti u nás bude líbit. Ale teď je nejvyšší čas jít spát a věř mi, já nejsem tak tolerantní jako tvůj budoucí otec, takže…“ nechal zbytek věty doznít a Eru souhlasně přikývl. Zašeptal přání na dobrou noc a zavřel oči. Za chvilku už byla jeho tvář uvolněná a on klidně spal.<br /><br />„Při pohledu na něj by jeden nevěřil, že to není tvůj syn. Dokonce i oči by mohl mít po Ginny,“ zkonstatoval později Severus, když seděli s Harrym osamotě a oba věděli, že odteď jejich životy naberou jiný směr.<br /><br /><br />V ten samý večer však všude nevládla taková pohoda, jako mezi nimi. Téměř nikdo netušil, co se odehrává v jedné z místností mezi Tonksovou a jejím kolegou, Kingsleym Pastorkem.<br /><br />„To přece nejde, víš, jaké by to mělo následky? To přece nemůžeme dopustit,“ rozčilovala se mladá žena a divoce přitom gestikulovala rukama.<br /><br />„Tiše, Tonksová, jinak nás prozradíš,“ zavrčel v odpověď muž tmavé pleti. „Mně se to nelíbí o nic víc než tobě, ale musíme být opatrní. Nikdo se o tom nesmí dozvědět. Kdyby to vyšlo na povrch, byla by z toho velká aféra a to si nemůžeme dovolit,“ mumlal tiše.<br /><br />„Neměl by o tom vědět aspoň Brumbál a Harry se Severusem?“<br /><br />„Zbláznila ses? Víš, jak by zareagoval Harry, o Snapeovi nemluvě. Ale máš pravdu pokud jde o Albuse. On jediný by to ještě mohl zastavit,“ uvažoval starší a zkušenější bystrozor a oba si vyměnili mnohoznačné pohledy....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-935750240475967502008-10-03T21:30:00.003+02:002009-02-02T15:54:23.515+01:00Kapitola č. 31: Vyrovnat se s čím?„No konečně, už jsem si myslel, že jsi na mě zapomněl,“ přivítal ho Sirius se širokým úsměvem a vedl ho dovnitř.<br /><br />„Já na tebe? Tak lehce se mě nezbavíš, ale slyšel jsem, že ty se někam chystáš, je to pravda?“ zeptal se Harry bez okolků a vděčně přijal nabízený čaj.<br /><br />„No… vlastně ano. V rezervaci, kde pracuje Charlie, je jedno volné místo a myslím, že bych tam mohl být užitečnější než tady. Remus si poradí a na těch pár dní, co bude indisponovaný, ho zastoupí tvůj otec,“ odpověděl zamyšleně.<br /><br />„Myslím, že na zástupy si Brumbál najde nového pomocného učitele,“ řekl Harry s tajemným úsměvem.<br /><br />„I to je možné. Jen doufám, že to nebude nějaký idiot nebo semetrika, to by mi Remus asi neodpustil,“ přiznal a při pomyšlení na nejrůznější varianty se mu úzkostí sevřel žaludek.<br /><br />„Doufám, že nejsem až takový idiot, za jakého mě možná někteří považují a přestože tě nenahradím dostatečně, snad Remus nebude nic namítat.“<br /><br />„Cože? Albus to místo nabídl tobě?“ zeptal se šokovaný muž.<br /><br />„No… ano, teda… snad ti to nevadí. Kdybys chtěl zůstat, nebo by ses vrátil, tak to místo nepřijmu…“<br /><br />„Ne, Harry! Jestli ti ho Albus nabídl, já nemám žádné námitky. Mám z toho radost, že se to vyřeší tak jednoduše… Remus bude nadšený,“ ujistil ho a na jeho tváři se objevil spokojený úsměv.<br /><br />"A otec mě bude mít neustále pod drobnohledem… jsem si jistý, že on je s tímto vývojem také spokojený,“ zašklebil se mladší kouzelník a zkoumavě si prohlížel svého kmotra. „Ale slyšel jsem, že když jsem tu nebyl, nezahálel jsi a našel sis známost. Brumbál naznačil něco o tom, že i ona je důvodem tvého odchodu, tak jak je to?“ zeptal se a užíval si pohledu na Siriusovy rozpaky.<br /><br />„Jak bych to… ona si našla mně a pak zase já ji. Víš, je to trochu složité, ale máš pravdu, ten odchod s ní souvisí. Pracuje v té samé rezervaci jako Charlie a přestože není jisté, že se dáme dohromady, chtěl bych jí být nablízku,“ odpověděl ostýchavě, poukazujíc na skutečnost, že od Avelin stále ještě nedostal odpověď na to, jestli dá jejich vztahu šanci.<br /><br />„A jsme doma,“ zašklebil se Harry a hodil po Siriusovi nadšený pohled. „Doufám, že ji přivedeš na svatbu,“ dodal.<br /><br />„Svatbu? Myslíš, že mě tvůj otec pozve?“<br /><br />„Jestli ne on, tak já určitě,“ odpověděl rozhodně.<br /><br />„Počkej, Harry! Cením si toho, ale o tom, koho si Snape pozve na svatbu, ty nerozhoduješ a já se nechci cpát tam, kde o mně nestojí,“ kroutil hlavou a sledoval Harryho, který si překřížil ruce na prsou stejně, jako to dělává Severus.<br /><br />„Tak za prvé, nejen já, ale i můj otec budeme rádi, jestli naše pozvání přijmeš a za druhé, když se budu ženit i já, mám stejné právo na výběr pozvaných hostí jako on. A nemysli si, že se z toho vyvlečeš,“ varoval ho chlapec a musel se smát při pohledu na Siriuse, který údivem zapomněl zavřít pusu.<br /><br />„Ty… ty se budeš ženit? Kdy?“<br /><br />„Severus navrhl, abychom to uspořádali najednou, takže proto jsem včera běžel za Ginny a dohodli jsme se, že to bude přes vánoční prázdniny. A počkej, až zjistíš, proč se dnes vracím do Afriky,“ neodpustil si Harry, ale když viděl vystrašený výraz v jeho tváři, rychle mu to vysvětlil.<br /><br />„Tak to je… no… tohle jsem vážně nečekal,“ přiznal nakonec Sirius a nevěřícně kroutil hlavou.<br /><br />„Víš, že Severus se na to tvářil podobně? Chtělo by to zvěčnit ten okamžik, když otci dojdou slova a nasadí takový výraz, jako teď ty,“ dobíral si ho chlapec a zkontroloval čas. „Promiň, Siriusi, ale budu už muset jít. Mám se sejít s ředitelem a potřebuji, aby mi otec pomohl s přenášedly. Teď, když vím, kam jdu, nebude mi jen cestování trvat skoro měsíc.<br /><br />„Jasně, tak jen běž a těším se na toho tvého... syna... u Merlina, to zní tak… zvláštně cize,“ povzdechl si starší muž a vyprovázel Harryho ke dveřím.<br /><br />„Neboj se, zvykneš si,“ ujistil ho Harry a běžel do ředitelny.<br /><br /><br />Albus Brumbál už Harryho netrpělivě očekával a se zájmem si vyslechl celý příběh od Harryho odchodu, až po jeho návrat.<br /><br />„Vskutku zajímavé, chlapče. Vždy jsem říkal, že jsou v tobě ještě netušené schopnosti,“ usmál se stařec dobrosrdečně a Harry cítil, jak jeho tvář začíná od tolika chvály červenat.<br /><br />„Nemyslím, že by to bylo něco výjimečného, pane. Na mém místě by to udělal každý,“ oponoval.<br /><br />„O ne, drahý chlapče. Ne každý má tolik odvahy a odhodlání obětovat vlastní život pro druhého. Předpokládám, že o tom nechceš svému otci říkat.“<br /><br />„Ne pane, ocenil bych, kdyby tento rozhovor zůstal jen mezi námi. Nechci, aby o tom někdo věděl a on už vůbec ne,“ souhlasil Harry.<br /><br />„Pravda. Ale uvědom si jednu věc, Harry. Jak to dopadlo, když před tebou otec zatajil jeho příhodu s vlky? Cítil ses podvedený a myslel sis, že ti nedůvěřuje. Jak myslíš, že se bude cítit, když uděláš to samé, za co si do tebe vysloužil výčitky?“ zeptal se ředitel a jeho tvář byla najednou velmi vážná.<br /><br />„Pane, když dovolíte, já... je v tom trochu rozdíl. Otcovo rozhodnutí neříct mi to, ho skoro stálo život. Nemyslím tehdy, ale teď. Kdybych nevěděl, co se mu stalo, nemohl bych mu pomoct. Kdyby mi to řekl dřív, nemusel bych přijít v poslední chvíli. A pokud jde o mně… kdyby věděl, co jsem zamýšlel… nevím, jak by se s tím vyrovnal,“ zamumlal Harry potichu.<br /><br />„Vyrovnal s čím, Harry?“ ozval se hlas za ním, až chlapec poskočil. S očima rozšířenýma překvapením pohlédl na svého otce, který vešel do ředitelny, aniž by si toho kdokoli všiml a propaloval svého syna pohledem.<br /><br />„Tati, co tu děláš?“ zeptal se přiškrceným hlasem.<br /><br />„Hledal jsem tě. Chtěl jsi přece, abych ti pomohl s těmi přenášedly a když jsem věděl, že jsi tady… ale neměň téma. S čím bych se podle tebe nevyrovnal? Co mi tajíš? Má to něco společného s tím, co jsi dělal v Africe?“ zeptal se a jeho tón nesnesl námitky.<br /><br />„Tati, prosím… o nic nejde. Je to za mnou a všechno je v pořádku, tak to tak nech,“ prosil Harry, ale Severus zakroutil hlavou.<br /><br />„Ne, Harry. Vzpomínáš si, co jsi mi před časem říkal? Jsme rodina, otec a syn a co se týká mně, týká se i tebe. Chtěl jsi, abych k tobě byl upřímný a já chci to samé do tebe. Měl jsi tehdy pravdu a já chci, abys mi to pověděl,“ řekl tichým, vážným hlasem s rukou položenou na Harryho rameni.<br /><br />„Nechci tě tím zatěžovat, tati. Máš svých starostí víc než dost,“ nevzdával to chlapec, ale neměl odvahu pohlédnout mu do očí.<br /><br />„Neříkej mi, s čím si mám a s čím nemám dělat starosti. O co jde?“ zeptal se přísněji, ale Harry stále zarytě mlčel a tak se rozhodl trochu ho k tomu povzbudit.<br />„Harry, ať se stalo cokoli, jsi můj syn a není nic, čím bys mě zklamal nebo pobouřil. Můžeš mi říct cokoli,“ ujišťoval ho a nepříjemné tušení v něm rostlo.<br /><br />„Já nemůžu…“ hlesl Harry a odvrátil se od otce.<br /><br />„Harry, nerozšiřuj mezi námi propast, kterou jsem já otevřel tím, že jsem k tobě nebyl úplně upřímný. Chci, aby to mezi námi bylo takové jako kdysi, vzpomínáš si? Nechci tě ztratit,“ žádal Severus, sám překvapený slovy, které vyšly z jeho úst.<br /><br />„A o to právě jde. Skoro jsem… nechtěl jsem ti ublížit, ale zdálo se to jako jediná možnost. Myslel jsem, že je to jediná možnost, jak tě zachránit. Byl jsem už rozhodnutý ale…“ přiznal nakonec Harry zlomeným hlasem, uvědomujíc si, že tímto přiznáním zasáhne přímo do živého.<br /><br />„O čem to mluvíš, Harry?“ zeptal se Severus a až teď si uvědomil, že jsou tu sami. Albus se kdoví kdy z ředitelny vytratil a nechal otce se synem osamotě. Učitel lektvarů přešel k chlapci a otočil si ho tváří k sobě.<br /><br /> „Ten chlapec, kterého chci přivézt z Afriky… říkal jsem ti, že jsem ho zachránil, ale nevíš jak. Já jsem… byl jsem v hořícím domě a měl jsem odtud něco přinést, ale… nemohl jsem to najít a věděl jsem, že když to nezískám, ztratím tak poslední naději na pomoc pro tebe. A tak jsem…“ nedokázal to vyslovit, ale sevření jeho ramene zesílilo v okamžiku, když jeho otci došlo, jak blízko byl tomu, že o něj skutečně přišel.<br /><br />„Ale byl tam ten chlapec a nemohl jsem ho tam nechat. Vynesl jsem ho a…“ pokračoval Harry rychle.<br /><br />„Zachránil sám sebe,“ dokončil za něj Severus nepřítomně a ztěžka dosedl do volného křesla. Harry na něj hleděl s obavami, a když si Severus skryl hlavu do dlaní, přešel k němu a sedl si k jeho nohám.<br /><br />„Nechci, aby ses tím trápil, tati. Jsem tady, jsem v pořádku, jak vidíš a dokonce do rodiny přivedu nového člena. Všechno dobře dopadlo,“ uklidňoval ho Harry a čekal, než na něj pohlédne.<br /><br />„Proč jsi to všechno dělal, Harry? Kdybys v tom domě zůstal, nikdy… opakuji, nikdy bych si neodpustil, že jsi tam zemřel kvůli mně. Říkáš, že mně nechceš zranit, ale právě toho bys tím dosáhl,“ odvětil Severus trpce.<br /><br />„Vzpomínáš si, jak jsi mi včera řekl, že jsi nikdy nelitoval svého rozhodnutí vzít si mně k sobě? Já nikdy nebudu litovat svého rozhodnutí jít do Afriky a udělat všechno pro to, abych dosáhl svého. Tak jako jsi ty šest let strávil skrýváním se, abys zachránil mně. Je to náš úděl, chránit jeden druhého a tak to má být,“ nedal se Harry a na dlouhou chvíli si hleděli do očí.<br /><br />„Už to prosím nikdy nedělej,“ požádal ho Severus, přestože věděl, že to od Harryho nemůže žádat a on mu to nemůže slíbit. Oba rozuměli tomu druhému a věděli, že se s tím musí smířit. Najednou Harry sáhl do kapsy a vyndal z ní přívěsek, který mu dal Kovu. Byl to ten s rohem jednorožce a vložil ho otci do dlaně.<br /><br />„Přívěsek z prvního rohu mladého jednorožce. Získal jsem ho jako dar při první úloze, během které se ze mě stal animág. Má chránit svého nositele i celou jeho rodinu. Ať ti dobře slouží,“ řekl a Severus dlouhou chvíli překvapeně hleděl na věc ve své dlani.<br /><br />„To nemůžu přijmout. Dostal jsi ho ty, měl bys…“<br /><br />„Je to můj svatební dar,“ dodal Harry a Severus přikývl.<br /><br />„Děkuji,“ řekl nakonec zastřeným hlasem a podal Harrymu dvě přenášedla. Jedno do Afriky, do městečka, které bylo posledním záchytným bodem před pouští, ve které se nacházela chata léčitele, druhé mělo Harryho přenést zpět do Prasinek.<br /><br />„Měl bys už jít. Neměl bys toho malého nechat dlouho čekat,“ poradil mu Severus a Harry na něj vděčně pohlédl. Vzal si přenášedla a s otcem v závěsu se vydal na cestu ven z hradu....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-84220230476376585002008-09-29T19:21:00.001+02:002008-09-29T19:22:45.131+02:00FENIX TEAM<span style="COLOR: rgb(255,255,255)">Pokud máte zájem</span> <span style="COLOR: rgb(51,255,51)">pomoci celému týmu s překladem z angličtiny do češtiny</span>, ozvěte se na e-mail: <a href="mailto:bednar.tipandwin@gmail.com"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">bednar.tipandwin@gmail.com</span></a>.<br /><br /><span style="color:#33ff33;">Nový překládací tým se nám pomalu rýsuje. Chce to ještě chvilku času.</span><br /><br /><span style="color:#ffff00;">pondělí, 29.09.2008, 19:22</span> Přidány 26.-30. kapitola díla Až na kraj světa <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/08/tento-dl-se-odehrv-po-prvnm-pd.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><br /><span style="color:#ff6600;">neděle, 31.08.2008, 21:16</span></span></span> Přidána 1. část 6. kapitoly James Potter and the Hall of Elders' Crossing <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/07/kapitola-5-kniha-austramadduxe.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a>...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-29474643938153024272008-09-29T19:17:00.002+02:002009-01-28T15:50:58.674+01:00Kapitola č. 30: Čas rozhodnout seHarry prospal celé tři dny a vzbudil se těsně před večeří. Stále ještě rozespalý vylezl z postele, překvapený, jak se tam ocitl a kdy se stihl převléct do pyžama. Netušíc, kolik je hodin, otevřel potichu dveře do obýváku, kde seděl Severus pohroužený do nějaké knihy.<br /><br />„Áááá, šípková Růženka se vzbudila?” přivítal ho se škodolibým úsměvem, ale hned na to si ho zkoumavě prohlédl. „Cítíš se lépe?” zeptal se a Harry se ušklíbnul.<br /><br />„Nikdy mi nebylo lépe, ale mám pocit, že jsem prospal nejméně půl století.“ odpověděl a posadil se na gauč vedle otce. “A jak je tobě?”<br /><br />„Výborně, od té doby co mám jistotu, že žiješ,” odpověděl ostřeji, než původně chtěl a zavřel knihu.<br /><br />„Promiň, tati, ale stalo se a už na tom nic nezměníme. Dopadlo to dobře pro všechny, tak co kdybychom to tak nechali?” navrhl a černovlasý muž přikývl.<br /><br />„Hledala tě tu slečna Weasleyová a samozřejmě nesměli chybět ani Black s Lupinem. Ujistil jsem je, že jen spíš, ale i tak mi asi moc nevěřili,“ poznamenal a pokrčil rameny.<br /><br />„Hm, asi bych za nimi měl zajít,” rozhodl se chlapec a chtěl se jít převléct, ale ruka na jeho rameni ho zastavila.<br /><br />„Nedáme si spolu večeři? Můžeš za nimi zajít později,” navrhl a Harry věděl, že mu na tom velmi záleží, přestože se tvářil, že je mu to jedno.<br /><br />„Jen se převleču a hned jsem zpátky,“ odvětil s úsměvem a jak řekl tak i bylo.<br /><br />Chvíli jedli mlčky a ticho přerušovalo jen cinkání příborů.<br /><br />„Jak dlouho ti trval návrat domů?” zeptal se Severus se zájmem. Chtěl vědět, jak dlouho trvalo Harrymu splnit všechny úlohy a kolik času strávil na cestě. Předpokládal totiž, že to bylo největším důvodem jeho únavy.<br /><br />„Hm, šest či sedm dní, nevím. Trochu jsem ztratil přehled po čtyřech dnech bez spánku,” přiznal Harry a tvář mu zčervenala.<br /><br />„Ty jsi letěl sedm dní na koštěti bez přestávky? Měl jsi v plánu se zabít?“ křikl na něj Severus a neskrýval své pohoršení.<br /><br />„Neletěl jsem na koštěti, uklidni se. A navíc, byl to jediný způsob, jak to stihnout včas. I tak to bylo velmi těsné, jak jistě víš,” odpověděl Harry celkem klidně.<br /><br />„Jak to myslíš, že jsi neletěl na koštěti?” zeptal se otec, ignorujíc druhou část Harryho konstatování.<br /><br />„Hm, když jsi… no v Chroptící chýši sis toho asi nevšiml, ale… stal jsem se animágem,” oznámil a doufal, že na něj bude Severus hrdý.<br /><br />Příbor s hlasitým cinknutím dopadl na talíř a Severus šokovaně hleděl na svého syna.<br /><br />„Animágus? Kdy jsi stihl… jaké zvíře?” zajímal se, když konečně znova nabyl vlastní rovnováhy.<br /><br />„Jsem fénix a pokoušel jsem se o to ještě tady ve škole, ale vyšlo to až při první úloze v Africe.”<br /><br />„Fénix? Neuvěřitelné…. a ta první úloha… chceš mi o tom povědět víc?” navrhl, ale Harry věděl, o co mu jde a zamítavě zakroutil hlavou.<br /><br />„Promiň, ale myslím, že tvá představivost i tak běží na plné obrátky, tak k čemu přilévat olej do ohně. Přežil jsem a zvládl je všechny, tak na to prosím nemysli,” zamlouval Harry. Rozhodně neměl v úmyslu říkat otci o drakovi, chiméře či o tom, jak se rozhodl zemřít v ohni.<br /><br />„Jaká byla svatba?” změnil rychle téma, ale otcův temný pohled způsobil, že se téměř začal dusit kouskem bramboru. „Stalo… stalo se něco?”<br /><br />„Myslíš si, že bych byl schopný oslavovat, když ty ses toulal kdoví kde? Svatba je věc týkající se celé rodiny a ty jsi její součástí, takže… odložili jsme termín, dokud se nevrátíš,” oznámil mu Severus a Harryho bodly výčitky svědomí.<br /><br />„Um, promiň,” zamumlal.<br /><br />„Neomlouvej se. Vlastně jsem uvažoval nad tím, co jsi říkal o… té dvojité svatbě. Jestli sis to nerozmyslel, možná bych si uměl představit, že to zorganizujeme najednou. Nemám moc rád velké oslavy, a kdybych to měl prožívat dvakrát, možná by mi na to nestačily zásoby uklidňujícího lektvaru. Navíc, nebyl bych v centru dění jen já a to by mi víc než vyhovovalo,” oznámil otec s typickým úšklebem, který mu Harry opětoval.<br /><br />„No… Ginny jsem už o ruku požádal a souhlasila, takže… kdyby chtěla…“ pokrčil rameny a dojídal zbytek večeře.<br /><br />„Kdy jsi to stihl?” nevycházel z údivu. Ten chlapec ho ještě pořád dokáže šokovat.<br /><br />„No… v tu noc, co jsem odešel. Takže… půjdu se jí zeptat, jestli by s tím souhlasila a pokud ano… jaký termín by ti vyhovoval?”<br /><br />„Možná by to šlo přes vánoční prázdniny. Do té doby byste stihli zařídit všechno potřebné a nebudu si muset brát volno ve škole,“ odpověděl učitel po chvilce zamyšlení. Harry se zamyslel a v duchu počítal, kolik času do té doby zbývá.<br /><br />„Fajn, to bych mohl stihnout. Tak já už běžím, vrátím se asi dost pozdě, nemusíš na mně čekat, jen mi prozraď heslo, abych se sem dostal,” otočil se už na odchodu a čekal.<br /><br />„Heslo je Harry,” řekl potichu a oba na sebe pohlédli zvláštním pohledem.<br /><br />„Děkuji,” odpověděl Harry a neděkoval jen za prozrazené heslo, oba to věděli.<br /><br />Utíkal chodbami, nevšímajíc si zvědavých pohledů studentů, ale při rychlosti, kterou běžel téměř nestihl zabrzdit a skoro vrazil do Brumbála se Siriusem.<br /><br />„Harry, to je překvapení. Jsem rád, že se cítíš lépe,” usmál se na něj ředitel a on jeho úsměv opětoval. Vzápětí se však ocitl v pevném objetí svého kmotra.<br /><br />„Siriusi, vždyť mě zadusíš,” protestoval se smíchem a sevření povolilo.<br /><br />„Nezodpovědný hlupáku,” zavrčel Sirius a mohlo to znít nahněvaně, ale opak byl pravdou a Harry v nich viděl úlevu.<br /><br />„I já tě rád vidím, Siriusi. Děkuji, že ses o otce postaral,” řekl a při vzpomínce na noc se Snapem a to, jak ho spoutal, se mírně začervenal.<br /><br />„No… já…” začal ostýchavě, ale Harry nad tím jen mávl rukou.<br /><br />„Vím, co se stalo, ale udělal jsi to nejlepší, co jsi mohl,“ ujistil ho. „Poslyš, Siriusi… Siriusi, rád bych si s tebou popovídal, ale no… víš…” koktal Harry ve snaze dostat se co nejdřív za Ginny.<br /><br />„Jen běž a pozdravuj ji,” pochopil Sirius a otočil se k odchodu a doufal, že si s ním bude moct brzy popovídat.<br /><br />„Harry, jestli dovolíš, šel bych kousek s tebou. Chtěl bych s tebou chvilku mluvit. Nezdržím tě dlouho, vím, že slečna Weasleyová už tě netrpělivě čeká,” ujistil ho a Harry nakonec přikývl.<br /><br />„Siriusi, přeji pěkný večer, a jak jsem řekl, vždy budeš vítaný, kdyby ses rozhodl jinak,” pověděl černovlasému muži a když ten souhlasně přikývl, spočinula starecká ruka na chlapcově rameni a oni kráčeli chodbami starého hradu.<br /><br />„Sirius chce odejít?” zeptal se Harry překvapeně a doufal, že to s ním nijak nesouvisí.<br /><br />„Bohužel, ano. Ale neboj se, určitě bude spokojený na místě, kam se chystá. Od tvého odchodu se totiž pár věcí změnilo a zdá se, že nejen máj je lásky čas,” usmál se Brumbál záhadně a mrknul na šokovaného Harryho.<br /><br />„Sirius… on…”<br /><br />„Přesně tak, Harry. Ale abych tě příliš nezdržoval, jak jsem slíbil, rád bych, abys zvážil jednu mou nabídku. Vím, že ses chystal nastoupit do bystrozorského výcviku, ale tato škola… a nejen ona ti je v mnohém zavázána a bylo by mi ctí nabídnout ti místo učitele Obrany proti černé magii. Teď, když Sirius odchází, je volné místo pomocného učitele a ty by sis tak mohl dokončit potřebné kurzy, aby ses stal plně kvalifikovaným profesorem,” oznámil mu a jejich pohledy se střetli.<br /><br />„Cože? Já a učitel?” žasl mládenec.<br /><br />„Přesně tak, Harry. Vedl jsi přece BA, a pokud jde o zkušenosti, myslím, že se nemusím obávat toho, že bys nebyl vhodným kandidátem. Jsem si jistý, že by s tím souhlasil i Remus, ba dovolím si tvrdit, že by byl nadšený,” pokračoval.<br /><br />„Ale já…”<br /><br />„Nechci, abys mi odpověděl hned. Sirius tu zůstává do Vánoc, do té doby máš čas na rozhodnutí. A Harry, kdyby sis na mě někdy našel čas, velmi rád bych se dozvěděl něco víc o tvé výpravě,“ mrknul na něj a nechal šokovaného chlapce stát před portrétem Buclaté dámy.<br /><br />„Jdeš dovnitř, nebo se tu budeš kochat pohledem na mou krásu celý den?” zeptala se ho žena z obrazu.<br /><br />„Ehm, když já… nevím heslo,” přiznal a ona se na něj upřeně zadívala.<br />„Já jsem to věděla, no ale… že jsi to ty,” řekla a otevřela mu průchod do nebelvírské společenské místnosti.<br /><br />Večer s Ginny byl tím pravým povzbuzením, které potřeboval a když souhlasila se Severusovým nápadem, aby zorganizovali dvojitou svatbu, zdálo se být jeho štěstí dokonalé. Teda… až na jednu drobnost, ale ukázalo se, že ani s tím problém nebude.<br /><br />„Tak jak jsi pochodil včera večer? Mám pocit, že jsem tě slyšel přijít až okolo 4 ráno,” zkonstatoval Severus při pohledu na Harryho kruhy pod očima.<br /><br />„Cože? Ty.. ty jsi nespal?” zeptal se překvapeně Harry.<br /><br />„Spal, ale nešlo neslyšet tvoje Den je krásný,” ušklíbnul se a při pohledu na Harryho, červeného jako paprika měl co dělat, aby nevyprsknul smíchy. „Znamená to teda, že rozšíříme seznam hostí o pár Weasleyovců a několik tvých obdivovatelů?” pokračoval Severus a nemohl si odpustit drobné popichování svého syna. <br /><br />„No… ano,” připustil Harry se širokým úsměvem na rtech.<br /><br />„Tak to gratuluji,” řekl spokojeně a pokračoval ve snídání. „Smím vědět, jaké jsou tvoje další plány do budoucna?“ zeptal se znenadání, až Harrymu zaskočilo. Ten otec si nedá pokoj, dokud mě vážně nějakým způsobem nezabije, pomyslel si a šklebil se přitom od ucha k uchu. Dokonce to bude vypadat jako nehoda, jestli utopím ve lžičce čaje, pokračoval dál ve svých úvahách a sledoval otce, který si právě naléval kávu do šálku.<br /><br />„Budu tvým novým kolegou,” řekl ve chvíli, kdy se otec chystal usrknout toho lahodně vonícího nápoje a nahlas se rozesmál, když se Severus polil místo, aby se napil.<br /><br />„Cože???”<br /><br />„No… ředitel mi nabídl místo pomocného učitele OPČM. Budu pomáhat Remusovi a přitom si udělám ještě nějaké potřebné kurzy. Nabídl mi to včera a dal mi čas na rozmyšlení, ale myslím, že už jsem se rozhodl. Budu tak moct být s Ginny každý den, než dokončí školu a pro našeho syna to tu bude nanejvýš vyhovující. A dokonce tu budeš i ty, abys na něj občas dohlédl, když bude třeba,“ pokračoval Harry vysmátý jako Hagrid po deseti vědrech ohnivé whisky.<br /><br />„Co mi kdo přimíchal do té kávy? Zdálo se mi, že jsi mluvil o nějakém tvém synovi. Nechceš mi snad tvrdit, že…“ koktal Severus a zdálo se, že brzy omdlí.<br /><br />„No… asi jsem ti to nepověděl, ale budu se muset ještě na pár dní vrátit do Afriky. Je tam jeden chlapec… sirotek a… mluvil jsem o tom s Ginny a rádi bychom si ho osvojili,” informoval Harry otce.<br /><br />„Osvojili…” opakoval šokovaně. „Osvojili… uvědomuješ si, co to znamená? Je to velká zodpovědnost, starat se o dítě a vy sami jste ještě děti,” oponoval Severus.<br /><br />„Jestli si dobře vzpomínám, ty sám jsi nebyl o moc starší, když sis mě vzal k sobě,” nedal se Harry.<br /><br />„To bylo za jiných okolností. Neměl jsem tehdy moc na výběr.”<br /><br />„A kdybys měl, udělal bys něco jinak? Vím, že jsi to se mnou neměl lehké, byl jsem malé usmrkané děcko a ty jsi chtěl studovat a tak…”<br /><br />„Rozhodl jsem se dobrovolně a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval. Nenechal bych tě těm mudlům ani za nic,“ odpověděl Severus celkem vážně. „A pokud šlo o moje tehdejší plány do budoucna… nebýt tebe, kdoví co by bylo. Ale tohle je něco úplně jiného, Harry. Jestli chceš, můžeš toho chlapce přivést do naší rodiny a s Calwen se o něj postaráme, jestli jinak nedáš…” navrhl, ale Harry zakroutil hlavou.<br /><br />„Jsem rozhodnutý, tati. Vím, že se na tebe budu moct kdykoli obrátit s prosbou o pomoc a že mi vždy pomůžeš. Ty i Calwen, a proto… chtěl bych to zkusit,” vysvětlil a jeho hlas zněl tak naléhavě i rozhodně zároveň, že Severus neměl odvahu ho odmítnout. Vážně by mohl, po tom všem, co pro něj Harry udělal? Kde se v něm bere tolik lásky a obětavosti pro druhé, ptal se sám sebe, ale odpověď byla jednoduchá. Harry byl jako Lilly… jako jeho matka, kterou kdysi tak moc miloval, a kterou mu Harry den za dnem připomínal.<br /><br />„Kdykoli bys potřeboval pomoct, stačí říct,“ uzavřel a Harryho oči ožily radostí.<br /><br />„Díky, tati, bude z tebe skvělý děda,” odpověděl Harry a jen tak tak uskočil před dobře mířeným lechtacím kouzlem....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-87850174584361007302008-09-29T19:16:00.002+02:002009-01-28T15:47:09.595+01:00Kapitola č. 29: Návrat ztraceného synaHarry seděl u postele svého otce a stále ho držel za ruku, jakoby věřil, že jeho přítomnost bude pro otce povzbuzením. Stále měl zvýšenou teplotu, ale jeho dech byl klidný a spal. Madam Pomfreyová i pan Conroy, kterého Harry zavolal okamžitě po návratu z Chroptící chýše. Starý ošetřovatel, přestože neměl službu, se dostal do školy o něco později a mohl jen potvrdit slova školní ošetřovatelky.<br /><br />„Potřebuje odpočívat, ale jinak bude v pořádku. Zůstanou už jen vzpomínky, nic jiného,” uklidňoval chlapce a stiskl mu rameno.<br /><br />„Děkuji,” šeptl Harry a pod návalem úlevy i únavy, kterou pociťoval po sedmidenním letu bez přestávky, se mu do očí tlačily slzy.<br /><br />„Měl by sis odpočinout, chlapče,” radil mu Conroy, ale chlapec jen zamítavě zakroutil hlavou.<br /><br />„Chci tu být, až se vzbudí, musím… musím mu toho tolik povědět.”<br /><br />„To počká, Harry. Severus se nevzbudí dřív než ráno a ty jsi úplně vyčerpaný,” přidal se i ředitel, ale ne nadarmo byl Harry synem svého otce. Byl stejně tvrdohlavý jako Severus a odmítl jakékoli jejich pokusy dostat ho do postele. Neuspěla ani madam Pomfreyová, a tak Harry dostal posilňující lektvar, aby trošku doplnil síly.<br /><br />Okolo půlnoci, když ho začal přemáhat spánek, pohlédl na otce a přemýšlel. Snad se nic nestane, když ho na chvilku nechá samotného. Jen na pár minut, co… musí vidět Ginny. Musí jí říct, že se vrátil, aby o něj neměla strach. Bude to jen okamžik, hned se vrátí… s těmito úvahami, přestože s mírnými výčitkami svědomí se přeměnil na fénixe a vyletěl oknem ošetřovny do chladné noci.<br /><br />Zaklepal zobákem na okno ložnice a vůbec ho nepřekvapilo, že mu Ginny hned na to otevřela.<br /><br />„To jsi ty, Fawkesi?” zeptala se v domnění, že v její ložnici právě přistál ředitelův fénix.<br /><br />„Ne, to jsem já, Harry,” ozvalo se do ticha a ona nemohla uvěřit vlastním očím. Nohy se jí podlomily, ale naštěstí už ji v té chvíli pevně držel v náručí a vtiskl jí na rty letmý polibek.<br /><br />„Tak moc jsi mi chyběla,“ šeptl a setřel jí z tváře osamělou slzičku.<br /><br />„Bála jsem se o tebe. Nikdo nevěděl, co s tebou je a… ” vzlykala a jejich pohledy se střetly, když jejich tváře ozářil jasný žlutý kotouč na nebi. V dálce se ozvalo vlkodlačí zavytí a oba vyhlédli z okna.<br /><br />„To bude určitě Remus,” zkonstatoval smutně. Škoda, že jemu už pomoct nemohl.<br /><br />„A co tvůj otec?” zeptala se se zájmem a on jí prsty prohrábl vlasy.<br /><br />„Je na ošetřovně, ale bude v pořádku. Musím se k němu vrátit, ale chtěl jsem tě vidět a povědět ti, že jsem v pořádku. Teď bys měla jít ještě spát,” poradil jí a ona poslušně přikývla.<br /><br />„Uvidíme se ráno?” zeptala se s nadějí.<br /><br />„Severus by se měl ráno probrat, tak nevím, jestli stihnu snídani, ale rozhodně nikam neodejdu bez toho, abych ti o tom nepověděl,” slíbil a překvapivě jí to stačilo. Rozloučili se dlouhým vášnivým polibkem a Harry pospíchal zpátky na ošetřovnu. Při pohledu na prázdnou postel ho však polil studený pot. Co se stalo, kam ho odnesli, ptal se v duchu a nejrychleji jak mohl, se rozběhl tmavými chodbami školy do sklepení, kde měl jeho otec svoje komnaty. Doufal, že se konečně probral a beze slova, jak pro něj bylo typické, odešel právě tam.<br /><br /><br />Severus se skutečně probral pár minut po tom, co se od něj Harry vzdálil. Byl na ošetřovně sám, nikdo se o něj nezajímal. Nikdo neseděl u jeho postele a nedržel ho za ruku, vždyť kdo by to pro něj vlastně udělal… jedině Calwen, která byla doma a určitě spokojeně spala, anebo… anebo Harry. Ten by byl schopný něčeho takového, ale chlapec nikde nebyl. Musel to být určitě jen sen o tom, že se nad ním jeho syn sklání a utěšuje ho, že všechno bude v pořádku. Jenže… on skutečně byl v pořádku. Je přece noc a měsíc v celé své kráse jasně zářil na nebi, a on… nepřeměnil se a dokonce se cítil výborně. Nepociťoval žádnou slabost či nedostatek energie, ba naopak. Cítil se lépe než kdykoli předtím. To však musí znamenat jediné… Harry je… kdyby se vrátil, určitě by ho nenechal o samotě. Seděl by u něj, dokud by se neprobral. Ale to nejde, on přece nemůže být… jeho Harry, ne…<br /><br />Dobrá nálada ze zjištění, že je konečně v pořádku ho rázem přešla při pomyšlení na syna, kterého zřejmě navždy ztratil. Vzal si svůj plášť, který byl přehozený přes stoličku a tichými tmavými chodbami se vrátil do svého bytu ve sklepení. Sám… ztratil ho navždy…<br /><br />Tiché klepání, dopadající na jeho dveře ignoroval. Jediný, kdo by za ním v tuto pozdní hodinu přišel, byl Albus a on se s ním nechtěl setkat. Ne po tom všem. Obviňoval toho starého muže za to, že Harrymu nezatrhl jeho plány. Nejvíc, však obviňoval sám sebe za to, že Harryho do té situace navedl.<br /><br />Klepání neustávalo a když to trvalo příliš dlouho, ozval se hlas toho, kdo se tak vytrvale snažil zaujmout jeho pozornost.<br /><br />„Tati? Tati, jestli mě slyšíš a jsi vevnitř, otevři, prosím!” žádal Harry, ale odpovědí mu bylo jen ticho.<br /><br />„Tati, jsi v pořádku? No tak kde jsi, prosím odpověz, jinak se tu zblázním strachy,” nevzdával to a o chvíli později se dveře skutečně otevřely. <br /><br />Severus hleděl na svého syna jako na zjevení. Ten však na nic nečekal a vrhl se otci okolo krku.<br /><br />„Díky Merlinovi, jsi v pořádku,” vydechl úlevou a potom se jejich pohledy setkaly. „Jak se cítíš? Kdy ses probral? Byl jsem pryč ani ne půl hodiny a už jsem tě tam nenašel,” mlel Harry páté přes deváté, a přestože se mu ulevilo, když viděl otce stát ve dveřích, stále měl ještě jisté obavy.<br /><br />„Jsem v pořádku,” odpověděl muž prostě a přísným pohledem se zavrtával do svého syna.<br /><br />„Myslel jsem, že se mi to jen zdálo. Když jsem se vzbudil a ty jsi tam nebyl, byl jsem si téměř jistý, že jsem v Chroptící chýši blouznil a už tě nikdy neuvidím,“ přiznal Severus potichu a najednou Harryho prudce objal. „Merline, tak moc jsem se bál,“ mumlal a držel chlapce tak pevně, jako by se bál, že mu zase hned zmizí.<br /><br />„Myslel jsem, že se probereš až ráno, tak jsem šel za Ginny. Vážně jsem byl pryč jen chvilku,” ujišťoval ho Harry a rozhodně neměl v plánu vymanit se z otcova objetí. Byl rád, že jsou konečně spolu a že se nehádají. Jenže ani to nemělo trvat dlouho.<br /><br />„Byl jsi pryč jen chvíli? Dva měsíce o sobě nedáš žádnou zprávu a je to podle tebe v pořádku?” zeptal se Severus potichu, ale příkře.<br /><br />„Promiň, ale musel jsem…”<br /><br />„Nic jsi nemusel! Nebyla to tvoje starost, Harry. Nechci, aby ses vystavoval nebezpečí a už vůbec ne, abys kvůli mně obětoval svůj život,” přerušil ho Snape trpkým, bolestí naplněným hlasem. „Netušíš, jak jsem se o tebe bál. Bylo to od tebe nanejvýš nezodpovědné. A navíc odejít bez jediného slova…”<br /><br />„Teď teda víš, jak jsem se cítil já. Ale to bylo dokonce horší, protože jsem si skutečně myslel, že jsi mrtvý a ty jsi mě v tom podporoval celých šest let. Ne dva měsíce, ale šest let. A co myslíš, že bys udělal, kdybych ti řekl, co chci udělat? Nechtěl jsem odejít bez rozloučení… ani nevíš, jak mi bylo, když jsem…“ vykřikl Harry zoufale. Věděl, že to muselo přijít, ale teď na to nebyl připravený. Nechtěl poslouchat výčitky, chtěl jen vědět, že je otec v pořádku a že je na něj hrdý, že ho má rád.<br /><br />„Když jsi co, Harry?” zeptal se Severus a hrdlo se mu stáhlo úzkostí.<br /><br />„Nic. Já jen… pomyšlení na to, že bych to nestihl a už tě neviděl… náš poslední rozhovor…“ mumlal zmateně a svět okolo něj se začal rozmazávat. Hlava se mu motala a najednou mu byla strašná zima.<br /><br />„Kdybych věděl, kam se chystáš, nikdy bych ti to nedovolil. Nechápu, jak to mohl Albus dopustit a ty…” pohlédl na Harryho, který byl najednou úplně bledý. „Harry, jsi v pořádku?” zeptal se a všechen hněv byl najednou pryč. V jeho hlase nebylo nic jiného než obavy otce. Přistoupil k němu blíž, právě v čas, aby ho zachytil před dopadem na zem. <br /><br />„Do kotle, Harry, tohle mi nedělej,” zaúpěl a odnesl chlapce na pohovku. Zběžně ho prohlédl, ale kromě pár škrábanců a odřenin nenašel nic, co by svědčilo o původ jeho stavu. Usoudil, že hlavním problémem je únava a úplné vyčerpání organismu. Přenesl ho tedy do své postele a nalil mu do krku několik posilujících a vyživujících lektvarů. Když bylo o chlapce postaráno, sedl si vedle něj na postel a tak jako ještě před chvílí Harry, ho držel za ruku. Občas mu prsty odhrnul vlasy z čela a vlhkým ručníkem setřel pot, který se perlil na jeho čele následkem mírné teploty.<br /><br />„Proč to pro mně všechno děláš?” povzdychl si nahlas, nečekajíc odpověď, ale Harry na malou chvilku otevřel oči a pohlédl na něj.<br /><br />„Protože tě mám rád, tati a nechci tě znova ztratit,” šeptl unaveně.<br /><br />„I já tebe, Harry. Ale teď spi, povíme si to později,” ujistil ho Severus a na tváři se objevil náznak úsměvu. „Děkuji,” zašeptal po chvíli a podle mírného úsměvu na Harryho tváři usoudil, že ho chlapec slyšel. A to bylo v pořádku. Byl svému synovi vděčný za záchranu života a hlavně za to, že se mu vrátil živý....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-36552724909944367492008-09-29T19:15:00.007+02:002009-01-28T15:43:16.335+01:00Kapitola č. 28: Prosím…Brian právě zápasil s jedním z otcových kotlíků, když se dveře laboratoře potichu otevřely a zpoza nich vykoukla fialová hlava jeho tety Dory.<br /><br />„Zdravíčko, fešáku, nechceš s tím pomoct?“ zeptala se vesele a přestože chlapcovy oči na malou chvilku zazářily radostí, vzápětí pohasly a jeho radost vystřídal smutek. <br /><br />„Rád bych, ale jako bys nevěděla, že na to otec přijde a bude zle,“ odpověděl nabručeně a hodil kartáč do umývadla. <br /><br />„Ale co po tom, Severus se vždy tváří jako by snědl kaktus, ale co oko nevidí…“ šibalsky na něj mrkla a stačil jediný přesný pohyb hůlkou a kotlíky se začaly čistit samy. <br /><br />Oba se skvěle bavili, dokud se dveře s hlasitým třesknutím neotevřely a v nich nestál nikdo jiný, než Severus sám, v celé své kráse. <br /><br />„Vidím, že tě to čištění vážně baví, takže si ho zopakuješ každý víkend do konce měsíce,“ zahřměl na chlapce přísně.<br /><br />„Ale tati, já jsem…“ chtěl protestovat, ale otcův přísný pohled ho umlčel.<br /><br />„Teď jdi do svého pokoje,“ přikázal Severus autoritativně a jen co se za chlapcem zavřely dveře, přešel ke stolu, připravený pustit se do vaření. <br /><br />„Jsi na něj moc přísný, Severusi,“ vyčítala mu Tonksová a nezalekla se jeho hrozivého pohledu. <br /><br />„A ty se mi snažíš podkopat autoritu u mého vlastního syna,“ vrátil jí. <br /><br />„Ne autoritu otce, ale jednoho velmi protivného profesora. Vzpamatuj se, Severusi! Co by ti to udělalo, kdyby ses k němu choval víc jako k synovi než neposlušnému studentovi?“ vedla si dále svou. <br /><br />„Máš pocit, že s ním jednám jako se studentem? Jednou jím skutečně bude, ale věř mi, že teď mi jde jen o jedno. Chci z něho vychovat poctivého a slušného člověka.“<br /><br />„Doteď ses o jeho výchovu příliš nezajímal a věř tomu nebo ne, Calwen to zvládla obdivuhodně,“ vybuchla, ale ve chvíli, kdy ta slova vyklouzla z jejích úst, věděla, že přestřelila. To už byl ale Severus vytočený do krajnosti. <br /><br />„Chceš tím říct, že nejsem schopný vychovat své syny? Oh jistě, Harryho přece vychoval Black s tím tvým vlkodlakem, že? A to, že byl chlapec vychovaný a poslušný jsi jaksi opomenula, anebo si myslíš, že se takové děti rodí přirozeně?“ křikl na ni a jeho pohled by mohl zabíjet.<br /><br />„Samozřejmě, že byl vychovaný. Jak by taky ne, když za každou malou chybu dostal trest. A netvrď mi, že to není pravda… dobře vím, kolik trestů jsi mu udělil jen za prvních pár měsíců v prvním ročníku,“ hádala se s ním a její vlasy nabývaly odstínu ohnivě červené v důsledku hněvu, který pociťovala. <br /><br />„Ani ve snu tě nenapadlo, že ty tresty byly zástěrkou, abych mohl strávit chvíli se svým synem? To, co bylo mezi mnou a Harrym a všechno ohledně jeho výchovy laskavě přenechej mně a jemu. Když bude mít on pocit, že jsem mu někdy ukřivdil, je dost starý na to, aby mi to řekl sám. A pokud jde o Briana… začíná se u něj projevovat náhodná magie a je třeba ho usměrňovat. Naposledy nechal vybuchnout dveře jen proto, že ho Calwen pokárala, když něco vyvedl. Nemám v plánu nechat ji v tom samotnou a to, o co se snažím, je naučit ho lepšímu sebeovládání. Anebo se chceš nabídnout na opravy tohoto domu pokaždé, když nechá něco vybuchnout?“ zeptal se ledovým hlasem a ona by se nejraději propadla pod zem.<br /><br />„On… on nechal vybuchnout dveře?“ <br /><br />„Ano, ale co to… že by tento fakt unikl pozornému oku zkušené bystrozorky?“ vysmíval se jí.<br /><br />„Severusi, já… promiň, vážně jsem neměla…“ koktala ve snaze omluvit se.<br /><br />„Pro tentokrát tě ušetřím a nerozkrájím jako přísadu do lektvarů, ale napříště si taková obvinění vyprošuji,“ zavrčel podrážděně a sehnul se po jednom z vyčištěných kotlíků. „Teď, jestli dovolíš, měl bych začít pracovat, jinak zůstane Lupin bez své obvyklé dávky a to přece nechceme, že?“ ušklíbnul se a pohledem ji vyprovázel až ke dveřím.<br /><br />S pokorným výrazem ve tváři ho nechala samotného a šla se podívat, s čím by mohla pomoct své sestře.<br /><br />„Zdálo se mi to, anebo jste tam na sebe vy dva štěkali jako psi?“ zeptala se Calwen přímo a Dora si jen povzdychla.<br /><br />„Je to moje chyba… řekla jsem něco, co jsem neměla a vlastně… můžu být ráda, že ještě žiju. Vlastně Snapea téměř nepoznávám. Když došla řeč na Harryho…“ nevěřícně zakroutila hlavou.<br /><br />„Severus na Harryho nedá dopustit. Sice jen málokdy dává najevo svoje city, ale má ho rád, jak jen otec svého syna může mít. Stejně tak i Briana a Connie, přestože není jeho,“ zastávala se Calwen svého budoucího muže.<br /><br />„Zřejmě se o Harryho velmi bojí,“ zkonstatovala Dora zkroušeně.<br /><br />„Bojí? To je slabé slovo,“ opravila ji sestra a postavila před ni šálek s horkým čajem. „Oba o něj máme strach a vím, že kdyby Severus mohl, už dávno by ho šel hledat,“ povzdychla si.<br /><br />„Už brzy se určitě vrátí,“ ujišťovala ji Tonksová a pohladila ji po ruce. Calwen se na ni vděčně usmála, ale v očích měla strach o celou svou rodinu.<br /><br />Sirius seděl v jednom z malých domů, které byly obývané zaměstnanci rezervace a sledoval Avelin, která jim připravovala snídani.<br /><br />„Ještě jsi mi nepověděla, proč jsi tak náhle zmizela,“ začal najednou a její pohled sám o sobě říkal, že by se tomuto tématu nejraději vyhnula. <br /><br />„Nevím, jestli jsem připravená o tom s tebou hovořit,“ povzdychla si a podala mu hrneček s kávou.<br /><br />„Avelin, už jsem ti říkal, co k tobě cítím. Já… vážně už nevím, jak ti dokázat, že tě mám rád a ať máš jakýkoli problém, můžeme ho vyřešit společně,“ naléhal na ni už poněkolikáté od včerejšího večera, kdy ho zachránila před Poseidonem. <br /><br />„Ale ten problém je ve mně a jen já ho můžu vyřešit. Já totiž…“ začala opatrně a ani nevěděla jak, svěřila se mu se svými pocity včetně zmatku, který v ní panoval. <br /><br />„Chápu,“ řekl Sirius a přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl obejmout. Poddala se mu a vychutnávala si teplo jeho náruče. „Potřebuješ čas, aby sis to v hlavě urovnala a já na tebe nebudu naléhat. Jen si pamatuj jedno, prosím,“ řekl potichu a ona na něj mlčky hleděla v očekávaní toho, co přijde.<br /><br />„Miluji tě a chci s tebou být. Nevím, jestli na celý život anebo na pár týdnů, ale vím, že bych nám rád dal šanci. Vím, že těch pár dní s tebou bylo tím nejkrásnějším, co jsem kdy zažil a já… nechci tě ztratit,“ šeptal a hleděl přitom do jejích krásných modrých očí.<br /><br />„Siriusi…“ chtěla něco odpovědět, ale zastavil ji.<br /><br />„Nechci, abys mi odpověděla hned. Máš času, kolik potřebuješ a já budu čekat, dokud se nerozhodneš,“ odpověděl a letmo ji políbil na čelo. „Nenechej mě čekat dlouho,“ prosil už na odchodu a ona slabě přikývla.<br /><br />Sirius se rozloučil s Charliem a nezapomněl mu poděkovat za pomoc s Avelin. Bylo mu jasné, co na ně s Albusem ušili, ale byl jim za to vděčný. Neměl sice ještě vyhráno, ale měl naději a ta přece nikdy neumírá.<br /><br />Dny, zbývající do úplňku uběhly rychleji, než by si Severus přál. Vyučování skončilo a on seděl pohroužený do svých myšlenek, upírajíc pohled do plápolajícího ohně. Ozvalo se klepání a bez toho, aby se namáhal zjišťováním, kdo ho ruší, vyzval návštěvníka, aby vstoupil.<br /><br />„Je čas, Severusi. Měli bysme vyrazit,“ řekl Albus smutně a on jen stroze přikývl.<br /><br />Cesta do Chroptící chýše nebyla o nic veselejší než samotná cesta do pekla, aspoň tak to v ten podvečer Severus cítil. Zbývalo už jen pár minut do západu slunce a on věděl, co to znamená. Slunko ještě ani nezašlo a on už pociťoval první známky začínající přeměny. Nebylo to příjemné, ba začínalo to i bolet, ale on zaťal zuby, rozhodnutý nedovolit tomu netvorovi, který v něm rostl, aby ho zlomil.<br /><br />Peří ohnivého ptáka bylo promočené a ztratilo ze svého jasu, když se fénix z posledních sil vznesl nad krajinou blízko hradu. Slunko už zapadalo a on věděl, že mu nezbývá moc času. Něco mu říkalo, že svého otce najde v Chroptící chýši, a proto zamířil přímo tam. Skrz rozbitou okenní tabuli viděl Severuse křečovitě svírajícího okraje otlučeného stolu a netrpělivě zaklepal na okno, aby ho vpustili dovnitř.<br /><br />Albus nevěděl, kde se tam vzácný pták objevil tak znenadání, ale když se z fénixe stal chlapec, kterého už téměř oplakali, na nic se neptal a přiběhl k Severusovi, jehož oči se rozšířily úžasem, když spatřil svého syna.<br /><br />„Harry…“ zachrčel a tvář se mu zkřivila v bolestné grimase.<br /><br />„Tady jsem, tati. Všechno bude v pořádku, vydrž. Už jen chvilku…“ žádal Harry zoufale a prohledával kapsy svého pláště, aby našel to, co potřeboval. Třesoucí se rukou přiložil otci lahvičku s lektvarem k ústům, ale ten se najednou začal zmítat v bolestivých křečích a skoro mu ji vyrazil z rukou.<br /><br />„Pomozte mi s ním, pane,“ prosil Harry ředitele a ten chytil Severuse tak, aby mu zabránil v pohybu.<br /><br />„Vypij to, tati! Pomůže ti to, uvidíš, důvěřuj mi!“ žádal Harry a Severus poslušně vypil celý obsah vzácného elixíru. Avšak to co se stalo potom, nečekal ani jeden z nich.<br /><br />Oči učitele lektvarů se náhle rozšířily a jeho tělo se třáslo hůř než v horečce. <br /><br />„TATI!!!“ vykřikl Harry zoufale a po tváři mu stékaly slzy. Nevěděl, co dělat. Mělo to přece fungovat, co udělal špatně? Co se pokazilo? Přišel snad pozdě? „Tati, prosím, vydrž! Bojuj!“ křičel chlapec a nevnímal ruku na svém rameni, která se ho snažila uklidnit. Nevnímal nic okolo sebe, jen otce, který se před ním zmítal v bolestných křečích a on nevěděl, jak to všechno dopadne.<br /><br />„Prosím…“ šeptal zoufale a svíral jeho ruku ve své dlani tak silně, jakoby mu chtěl předat zbytky vlastní energie, jen aby to konečně ustalo a on byl v pořádku. „Prosím, tati…“...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-83421096615538352182008-09-29T19:15:00.006+02:002009-01-26T15:18:17.165+01:00Kapitola č. 27: Nesplněná úlohaHarry seděl na staré slaměné posteli, držel za ruku malého chlapce, se kterým se jen před malou chvilkou objevil na prahu léčitelova domu. Při pomyšlení na to, že selhal a ztratil tak i poslední šanci na záchranu otcova života, se mu do očí tlačily slzy.<br /><br />„Nedokázal jsem to… nemohl jsem to udělat…“ řekl potichu, aby nevzbudil spící dítě.<br /><br />„Co jsi nedokázal?“ zeptal se ho Kovu klidně a nespouštěl z Harryho oči.<br /><br />„Nesplnil jsem tvou úlohu,“ řekl Harry tónem, jakoby nechápal, že musí vysvětlovat tak zřejmou věc. „Měl jsem ti něco přinést, anebo obětovat svůj život, ani jedno jsem nesplnil a můj otec… nemohl bych tu poslední zkoušku zopakovat?“ zeptal se zoufale a prosebně hleděl na starce, který zamítavě kroutil hlavou. „Ale otec… on teď…“ koktal a v hrdle mu narostl obrovský knedlík, který zastavil proud vlastních výčitek. „Ale nemohl jsem tam to dítě nechat napospas osudu… otec to určitě pochopí,“ mumlal a znovu se zahleděl na chlapce s klidnou tváří. Když ji však zahlédl před pár hodinami poprvé, nebyla tak klidná. Vrátil se ve vzpomínkách ke chvíli, kdy otevřel tajné dveře v podlaze…<br /><br />To co spatřil, mu vyrazilo dech. Z podzemního úkrytu na něj hleděl pár velkých čokoládových očí zalitých slzami. Tvář asi čtyř či pětiletého dítěte byla umazaná a krátké ruce se k němu vzpínaly s tichou žádostí o pomoc. Harry chvíli ohromeně stál a nevěděl, co dělat. Měl přece zemřít v tomto pekle, aby zachránil svého otce, jenže nebyl tu sám. Nemohl dopustit, aby s ním zemřelo nevinné dítě, to přece… Trvalo možná minutu, než se rozhodl. Natáhl ruku k chlapcovi a vytáhl ho ven z jeho úkrytu.<br /><br />„Všechno bude v pořádku, neboj,“ ujišťoval chlapce a pevně si ho k sobě přivinul, aby ho chránil před stále ještě běsnícím ohněm. Všechny stěny okolo něj byly v plamenech a ať hledal, jak chtěl, východ nenašel. Znovu pohlédl na chlapce, který se ho křečovitě držel a skrýval si uslzenou tvář do jeho pláště. V uklidňujícím gestu ho pohladil po vlasech a pohlédl nad sebe. V nízké střeše byla malá prasklina, možná kdyby jí pomohl…<br /><br />„Poslouchej mě, musíš mi pomoct, rozumíš mi?“ zeptal se chlapce a ten na něj zmateně koukal. „Musíme se odtud dostat a jediná cesta ven je ta díra ve střeše. Neptej se mě jak, ale přeměním se na takového velkého ptáka a ty na něj musíš nasednout a pevně se držet, rozumíš?“ žádal Harry a divoce se rozkašlal v důsledku nadýchání se kouřem. Chlapec rychle přikývl a v jeho očkách bylo vidět strach.<br /><br />„Neboj se, maličký. Za chvíli jsme venku,“ ujistil ho Harry, přestože si tím sám nebyl jistý. Oheň postupoval rychleji, než by si byl přál. Z kapsy vytáhl svou hůlku a zamířil na střechu.<br /><br />„Bombardo!“ zakřičel a zakryl chlapce vlastním tělem, aby ho nezasáhl zbloudilý kousek padajícího stropu. Díra nad jejich hlavami se zdála dostatečně velká a jemu nezbývalo nic jiného, než se přeměnit. O malou chvilku později už před chlapcem stál jasně červený pták, čekající, než se ho chytí. Stalo se a on se vznesl do vzduchu, dávajíc pozor, aby se co nejvíc vyhnul běsnícím plamenům.<br /><br />Jen co společně dopadli na zem před dřevěnou chatrčí, zmizela jim z dohledu tak rychle, jako když se před Harrym objevila poprvé. S obavami prohlédl chlapce a kromě povrchových odřenin byl v pořádku. Jemně mu prstem setřel slzy z tváře a s úlevou si vydechl.<br /><br />„Už je to v pořádku, jsi v bezpečí,“ tišil ho a najednou se mu chlapec vrhl okolo krku tak prudce, až ho svalil na záda. Harry to nečekal, ale rozhodně se od něj neodtáhl. Krouživými pohyby chlapce hladil po zádech, aby ho uklidnil, když se celý třásl.<br /><br />„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho po chvilce, ale odpověď nedostal. Rozhodl se dát mu čas a přemístil se s ním před dům starého léčitele, který už na ně čekal.<br /><br />„Ulož ho do postele,“ přikázal mu a starší chlapec poslechl. Sledoval, jak se chlapci únavou zavírají oči a když se jeho dech uklidnil do pravidelného rytmu, dolehly na něj vlastní výčitky. Zachránil sice tohle jemu ještě stále neznámé dítě, avšak odsoudil tak svého otce k životu… jestli vůbec přežije…<br />Kovu mu položil ruku na rameno a přerušil tak tok jeho vzpomínek. „Pojď se mnou, Harry, musíme si promluvit,“ přikázal a on ho tiše následoval.<br /><br />„Chceš mi něco k té úloze říct?“ zeptal se ho léčitel a vyčkával.<br /><br />„Je mi to líto. Chtěl jsem… skutečně jsem byl rozhodnutý tam zůstat. Udělal bych pro otce všechno…“<br /><br />„Všiml jsem si,“ přikývl.<br /><br />„Ale když jsem tam zahlédl toho chlapce… už nešlo o mně. Musel jsem ho zachránit, i za cenu toho, že úkol nesplním,“ zamumlal Harry a očima sledoval špičky svých bot.<br /><br />„Harry, co myslíš, co bylo podstatou tvé úlohy?“<br /><br />Chlapec na něj na chvíli nechápavě hleděl, ale po chvilce pokrčil rameny. „Já… nevím, nenašel jsem tam nic, co by mohlo mít cenu. Myslel jsem, že jsem si měl uvědomit, co pro mně otec znamená a rozhodnout se, jestli jsem schopný pro něj podstoupit největší oběť,“ řekl potichu a Kovu neurčitě pokyvoval hlavou.<br /><br />„Ano, smyslem této úlohy bylo pochopit hodnotu života. Život je ten poklad, který jsi měl objevit. Život a sílu oběti,“ vysvětloval trpělivě. „Ale bylo v tom i něco víc. Toho chlapce jsi tam nenašel náhodou. Rozhodl ses obětovat vlastní život za svého otce, ale byl jsi ochotný obětovat život otce pro někoho, koho neznáš? Byl bys ochotný zahodit šanci na jeho záchranu proto, abys ušetřil život nevinného dítěte?“<br /><br />„Váhal jsem,“ přiznal se Harry. „Na malou chvíli jsem si říkal, že otec je pro mně důležitější, než cokoli jiného.“<br /><br />„Možná jsi váhal, ale důležité jsou činy. Postavil jsi život nevinného dítěte nad život toho, koho miluješ. Učinil jsi správné rozhodnutí, Harry. Poznal jsi sílu největší oběti, oběti, kterou tvoje matka ušetřila i tvůj život,“ vysvětloval.<br /><br />„Takže… takže jsem uspěl?“ zeptal se překvapeně.<br /><br />„Ano a nejen to. Zároveň s tím jsi splatil svůj dluh životu tím, že jsi daroval život stejným způsobem, jakým byl darovaný tobě,“ usmál se Kovu a byl rád, že se v chlapci nezmýlil.<br /><br />„Myslel jsem…“<br /><br />„Mýlit se je lidské, Harry a ty jsi jen člověk, tak jako já. Máš však čisté a šlechetné srdce a to tě dělá výjimečným. Zůstaň i nadále takový jaký jsi a až přijde čas, nebudeš muset litovat žádného ze svých činů,“ radil mu Kovu a Harry chápavě přikývl. Stále ještě nemohl věřit tomu, že uspěl ve všech úlohách a získal tím pomoc, o kterou žádal. Severus bude volný a konečně si budou moct ve zdraví a štěstí dosyta vychutnávat rodinné pohody.<br /><br />„Kdo je vlastně ten chlapec?“ zeptal se Harry po chvíli a zastavil na prahu dveří vedoucích do skromného pokojíku.<br /><br />„Je to sirotek. Přišel o své rodiče v tom domě, kde jsi ho našel už před třema lety. Zachránili ho sousedé, kteří se o něj až donedávna starali,“ vysvětloval a jeho pohled spočinul na odpočívajícím chlapci.<br /><br />„Proč není s nimi? Co vlastně dělal v tom domě?“<br /><br />„Byli už staří a přišel jejich čas. Opět je sám, a pokud jde o ten dům, byla to tvá úloha, ale nemysli si, že bych ho vystavil nebezpečí. Byl chráněný pro případ, že by ses rozhodl jinak,“ vysvětlil Kovu a bez mrknutí oka čelil Harryho zlostnému pohledu. Viděl v nich obvinění za to, co udělal chlapci, ale jeho svědomí bylo čisté. V každém jeho činu byly skryté úmysly a často ne jen jeden.<br /><br />„Co s ním teď bude?“ <br /><br />„Zůstane se mnou, než mu najdu novou rodinu. Takovou, která by ho zahrnula potřebnou láskou a starostlivostí,“ odvětil léčitel a jemným posunkem zastavil příval dalších Harryho otázek. „Měl by ses vyspat. Máš jen pár dní na návrat domů, jestli chceš svému otci pomoct. Vím, nad čím uvažuješ, a souhlasím. V těle fénixe to bude nejrychlejší, ale nesmíš otálet. Zítra brzy ráno tě očekávám u jezírka za domem,“ informoval ho a s těmi slovy zanechal Harryho o samotě s chlapcem, kterého zachránil. Harry na něj chvilku mlčky hleděl, dokud jeho víčka neztěžkla a on se aspoň na pár hodin nepoddal klidnému spánku. Po dlouhé době byl skutečně klidný, protože věděl, že obstál a byl už jen krůček ke zdárnému konci.<br /><br />Vstal brzy ráno a když došel k jezírku, Kovu už ho čekal. Sedl si vedle něho a čekal, až starý muž promluví.<br /><br />„Po dobu plnění třech náročných úloh jsi prokázal hodně výjimečných vlastností a bylo mi ctí tě poznat. Věřím tomu, že ses sám mnohému přiučil a tyto zkušenosti v životě zúročíš,“ začal Kovu a Harry ho nepřerušoval. „Toto je odměna za tvoje úsilí. Otevři to!“ přikázal, když chlapci podával jakýsi balíček. Harry ho opatrně otevřel a spatřil v něm tři věci.<br /><br />„Lektvar pro tvého otce. Musí ho vypít před západem slunka v den úplňku, jinak víš, co se stane,“ vysvětloval, když Harry vybral malý flakónek až po okraj naplněný průzračně čistou tekutinou. <br /><br />„Toto je amulet z rohu jednorožce, který jsi získal v první úloze. Byl to dar pro tebe a ty si ho můžeš nechat, anebo ho darovat. Jeho úlohou je chránit svého majitele a jeho rodinu,“ ukázal na druhý předmět ležící v balíčku a Harry si s úžasem prohlížel přívěsek vsazený do stříbrné obruby zavěšené na jemném řetízku.<br /><br />„Teď si vezmi do ruky tu hůlku,“ řekl Kovu a Harry poslechl. Pocítil zvláštní příval energie, když se jeho prsty dotkly dřeva a jemu to připomenulo den, kdy poprvé kupoval u Olivandera svou hůlku. Tentokrát to byl ještě o něco intenzivnější pocit a on vzápětí pochopil, proč.<br /><br />„Vím o tvé hůlce a jejím spojení s Voldemortovou a jsem si jistý, že ti slouží víc než dobře. Sám mi ale určitě dáš za pravdu, že je lepší mít zálohu a proto je tato hůlka stejná jako tvá první, jen s jedním malým rozdílem,“ vysvětloval Kovu.<br /><br />„Pero z fénixe… je to to pero, co jsem vám dal?“ uhádl Harry a na tváři se mu roztáhl široký úsměv. „Já… nevím, jak ti za všechno poděkovat, Kovu. Hlavně za pomoc pro otce,“ koktal Harry a starcova dlaň dopadla na jeho rameno.<br /><br />„Jen zasloužená odměna za tvoje zásluhy, nic víc, nic míň. Rád bych s tebou byl déle, ale jestli chceš přijít včas, měl bys vyrazit,“ poradil Kovu a Harry opět zabalil balíček a uschoval ho do bezpečí svého pláště.<br /><br />„Uvidíme se ještě někdy?“ zeptal se najednou a jejich pohledy se setkaly. Oba věděli, že se nevidí naposledy.<br /><br />„Mapka, která tě dovedla k třetí úloze, ti ukáže cestu,“ odpověděl a potom už mlčky hleděl za rychle se vzdalujícím ptákem, letícím tam, kam ho vedlo jeho srdce....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-53326411847642206002008-09-29T19:15:00.005+02:002009-01-26T15:17:04.314+01:00Kapitola č. 26: Den plný překvapeníNálada profesora lektvarů byla toho dne hluboko pod bodem mrazu. Od rána měl zvláštní pocit, jakoby jakousi předtuchu něčeho zlého a děsil se při pomyšlení na to, co by to mohlo být.<br /><br />„Dobré ráno, Calwen, je všechno v pořádku?“ adresoval jednoduchou otázku hned po probuzení své budoucí manželce, která se také právě probouzela z velmi zvláštního snu. Viděla v něm dítě, plačící a v plamenech. Nebyla odbornice na výklad snů, ale podle její matky představovaly děti ve snech trápení a starosti. Ale co ten oheň? Vždy chápala představu ohně jako zkázu, ale zároveň jakousi očistu. Co však znamenal v jejím snu? Chtěla se zeptat Severuse, ale přestože jeho otázka k ní přišla v podobě myšlenky, vycítila z ní starosti a obavu. Rozhodla se proto netrápit ho víc, než bylo nutné.<br /><br />„Ahoj, zlato, všechno je v pořádku. Děje se něco? Zníš ustaraně,“ zeptala se cestou do koupelny. O hodně raději by si s ním promluvila osobně, ale i tohle bylo lepší než nic a byla vděčná Harrymu za ten dar.<br /><br />„Nic se neděje, mám jen takový zvláštní pocit a chtěl jsem si být jistý, že jste ty a děti v pořádku,“ odpověděl a skutečnost, že jeho pocit se netýká nikoho jiného než Harryho, ho zasáhla plnou silou.<br /><br />„Severusi? Jsi v pořádku? Myslíš… myslíš, že by to mohlo souviset s Harrym?“ <br /><br />„Chtěl bych ti říct, že ne… že všechno bude v pořádku, ale sám tomu přestávám věřit,“ povzdychl si. <br /><br />„Stále je naděje, nevzdávej to. Severus Snape, kterého znám a miluji se nikdy nevzdává, tak to nedělej ani tentokrát,“ snažila se ho uklidnit, ale sama měla slzy na krajíčku. Její sen a Severusova předtucha…<br /><br />„Musím už jít, uvidíme se večer,“ změnil téma a rozloučil se. S tichým povzdychem a hlubokou vráskou na čele vykročil vstříc novému dni a svým povinnostem.<br /><br />Netušil, že o pár poschodí výše, v kanceláři ředitele probíhala diskuse o plánech pomocného učitele Obrany proti černé magii. Možná kdyby věděl, že se na pár dní zbaví Siriuse Blacka, byla by to aspoň malá útěcha pro jeho už tak napjaté nervy.<br /><br />„Odejdeš dnes po vyučovaní. Přenášedlo aktivuješ vyslovením Charlieho jména,“ oznamoval Albus Siriusovi, který od něho právě přebíral starou šněrovačku.<br /><br />„Vážně netušíš, co Charlie potřebuje?“ zeptal se černovlasý muž zvědavě a jeho oči zářily vzrušením. Konečně nějaká změna, pomyslel si a těšil se na to, že na pár dní vypadne z hradu. Nejen, že mu to tu všechno připomíná Harryho, ale ještě i Severus je na něj od posledního úplňku nepříjemnější než obvykle. Co na tom, že mu tím zachránil život? To jednoduše profesora lektvarů nezajímalo. <br /><br />„To mi neřekl, ale prý by velmi ocenil, kdyby sis našel čas navštívit ho a pomoct mu s jedním malým projektem,“ zopakoval to, co mu řekl už před chvílí. <br /><br />„Samozřejmě, rád za ním půjdu, i když si dokážu představit, že Hagrid by si to se mnou velmi rád vyměnil,“ ušklíbl se a Albus jeho úsměv opětoval. <br /><br />„To rozhodně, bohužel hajného máme na škole jen jednoho, kdežto učitele Obrany hned dva. Jinak bych tě nemohl uvolnit na dobu delší než pár dní. Takhle však… zůstaň jak dlouho budeš chtít, nebo jak dlouho tě bude Charlie potřebovat,“ oznámil mu ředitel a on chápavě přikývl. <br /><br />„A co bude se Severusem? Další úplněk je už za sedm dní,“ poznamenal a přestože věděl, že už by mu Snape nedovolil být tu noc v jeho blízkosti, cítil svůj závazek k Harrymu a byl rozhodnutý svůj slib dodržet.<br /><br />„Neměj obavy, postarám se o Severuse sám. Stále však doufám, že se Harry vrátí a nebude to už potřeba,“ zarazil ho ředitel.<br /><br />„Děkuji, Albusi a doufám, že máš pravdu. Ten chlapec mi dělá starosti,“ povzdychl si a na chvíli mezi nimi zavládlo ticho. „Když už jsem tu… víš něco o Aveline? Jak se má?“ zeptal se a na jeho tvářích se objevily červené skvrny. Stále na ni nemohl zapomenout… vlastně ani nechtěl. Kolikrát už žádal Albuse, aby mu řekl kde ji hledat, ale starý muž byl neoblomný a chránil soukromí své neteře. <br /><br />V Albusových očích se objevilo něco, co Sirius neodkázal rozeznat. Dlouho na něj upřeně hleděl, než nakonec promluvil.<br /><br />„Myslím, že se má celkem dobře. Ještě stále na ni myslíš?“<br /><br />„Stále… na každém kroku mám před očima její tvář. Víš, asi je to zvláštní, vždyť ji téměř neznám, ale asi jsem se zamiloval,“ přiznal nakonec a čekal, jak na jeho přiznání Albus zareaguje.<br /><br />„Není to zvláštní, je to normální a lidské. Jsem si jistý, že časem se to vyřeší, dej Aveline čas,“ poradil mu a v duchu se radoval. Zdá se, že situace se vyvíjí podle jeho představ. Dokonce našel spojence, který mu ochotně nabídl svou pomoc… Charlieho Weasleyho. Bylo načase dát dohromady dvě osamělá srdce, která bijí v jednom rytmu, zatím však každé zvlášť.<br /><br />„Kéž bys měl pravdu, Albusi. No tak já snad půjdu…“ rozloučil se Sirius a v duchu už byl ve svém bytě a přemýšlel, co všechno bude potřebovat.<br /><br />Hořící trám padl Harrymu k nohám a jen těsně minul jeho hlavu. Dům se kromě ohně naplnil i štiplavým dýmem a uvězněný chlapec se začal dusit. Byl sice odhodlaný zemřít, ale pud sebezáchovy ho nutil zakrýt si ústa i nos rukávem a snažil se co nejméně nadýchat dýmu. Nechybělo moc, aby se přiotrávil a doufal, že když upadne do bezvědomí, nebude cítit tu příšernou bolest, která musela přijít. V uších mu zaléhalo hukotem ohně a neslyšel už nic jiného jen vlastní zrychlené a hlasité dýchání. <br /><br />Najednou jeho pozornost upoutal jakýsi nový, blíže nespecifikovaný zvuk. Snažil se zachytit, odkud přicházel, ale bylo to tak tiché, že to v tom mumraji okolo sotva slyšel. Nakonec však došel až ke skrytým padacím dvířkům v podlaze, vzdáleným asi metr od něj. S vypětím posledních sil je otevřel a to co uviděl, ho ochromilo.<br /><br />„Ne… to nemůže být pravda, to přece…,“ koktal a jeho mozek začal i přes nedostatek kyslíku pracovat na plné obrátky. <br /><br />Netušil, že celé drama sledují oči starce, který ho sem poslal. Kovu seděl na břehu jezírka, ve kterém Harry viděl svého otce a Ginny a sledoval chlapce, který právě čelil nejtěžší zkoušce svého života. Léčitel si byl vědom toho, jaký zmatek právě chlapec pociťoval, ale doufal, že se v něm nezmýlil.<br /><br />„No tak, chlapče. Musíš se rozhodnout… udělej, co musíš, Harry. Zvol svou cestu,“ radil mu Kovu na dálku, přestože věděl, že ho neuslyší. <br /><br />V ten den nejen ráno bylo krušné pro dva učitele Bradavické školy čar a kouzel. Jen co se Severus Snape konečně přemístil před svůj domov, kde na něj čekala Calwen s Brianem a Connie, dveře se prudce otevřely a v nich jeho žena s vlasama rozcuchanýma na všechny strany a přísným, ba přímo naštvaným výrazem na tváři. <br /><br />„Konečně jsi doma. Já už skutečně nevím, co s ním,“ řekla místo přivítání a když se dožadoval vysvětlení, ukázala na dveře obýváku, ze kterých teď zůstaly jen třísky, které vysely v pantech.<br /><br />„Co se tu do kotle stalo? Někdo nás vykradl?“ zeptal se s nanejvýš ustaraným výrazem ve tváři, ale zbytek domu nevypadal nijak poškozený, což se zlodějům nepodobalo.<br /><br />„Ale co zloději, tohle má na svědomí tvůj syn,“ oznámila mu a zdálo se, že její hněv konečně trochu upadal, jen co zahlédla pochopení v jeho očích.<br /><br />„Svévolná magie,“ zkonstatoval a na tváři se mu usadil zlomyslný úškleb. „Tak co tomu předcházelo?“ zajímal se a než odložil svůj cestovní plášť, zamumlal tiché Reparo a dveře byly opět jako dřív.<br /><br />„Děkuji a jestli chceš vědět, co se stalo, měl by ses zeptat přímo toho malého záškodníka. Je ve svém pokoji a píše si úkoly. Má zákaz vycházek i televize,“ oznámila a než stačil cokoli odpovědět, zmizela v kuchyni. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než promluvit do duše svému mladšímu synovi.<br /><br />Vyšel po schodech a s rukou natáhnutou ke klice se zarazil. Místo toho, aby dovnitř vpadl jako uragán, zaklepal a čekal na odpověď, která nepřicházela. Zaklepal ještě jednou a stiskl kliku. Chlapec seděl na posteli a s naštvaným výrazem vzdorovitě hleděl kamsi před sebe.<br /><br />„Smím vejít?“ zeptal se Severus a Brian, jakoby se probral z nějakého tranzu na něj pohlédl jako na zjevení.<br /><br />„Já… já jsem nechtěl, tati. Vážně ne, to nějak… ono samo…“ koktal a vystrašeně hleděl na otce, který se k němu pomalu přibližoval.<br /><br />„Vím, že za ty dveře nemůžeš. Svou divokou magii nemůžeš ovládat, proto se jí říká divoká, nebo také svévolná. Ale určitě bys mi mohl vysvětlit, co tě rozčílilo natolik, že ji to vyvolalo,“ žádal přísně a pod tíhou otcova pohledu se Brian zastyděl. <br /><br />„Já… no… vzpomínáš si ještě na ty dělobuchy, co mi koupil Harry? Použil jsem dnes nějaký ve škole a našemu školníkovi z toho zalehlo v uších. Jenže ten blázen začal běhat po celé škole a vykřikovat, že ohluchl,“ vysvětloval potichu a Severus měl co dělat, aby skryl svoje pobavení.<br /><br />„Předpokládám, že tě za to máma nepochválila.“<br /><br />„Ne, křičela na mně a prohledala mi celý pokoj, aby našla i ty poslední žertovné předměty, co mi ještě zbyly. No a já…“<br /><br />„Neovládl ses a odnesly to dveře v obýváku, rozumím,“ dokončil za něj otec a položil mu ruku na rameno. „Za ty dveře tě trestat nebudu, ale to co jsi vyvedl ve škole bylo krajně nezodpovědné, mladý muži a zasloužíš si trest,“ začal se svým kázáním.<br /><br />„Ale máma mi už zakázala telku i vycházky. Co ještě?“ vykřikl chlapec, ale černé oči ho probodávaly skrz naskrz, až nakonec ztichl.<br /><br />„Jsem obeznámen s trestem, který ti udělila tvoje matka a považuji ho za velmi mírný. Navíc, jestli se nemýlím, měl jsi psát úkoly a ne se válet po posteli,“ pokračoval, jakoby ho Brian nepřerušil. „Ten trest je za to, že jsi vyvolal rozruch ve škole, můj trest je za to, že jsi používal kouzelné předměty v přítomnosti mudlů, takže… myslím, že mám ve své laboratoři v pivnici pár kotlíků, co by potřebovaly vydrhnout,“ oznámil a chystal se k odchodu.<br /><br />„Kotlíky ne, prosím,“ fňukal chlapec a prosebně hleděl na otce.<br /><br />„Chceš raději krájet tlustočervy?“<br /><br />„Ehm… jsou ještě kotlíky aktuální?“ zeptal se chlapec nevinně a Severus nad tím jen mávl rukou. „Uvidíme zítra, ale teď si běž umýt ruce a před večeří se mámě omluvíš,“ přikázal a on si nedovolil otci odporovat. Zbytek večera tak proběhl už celkem klidně.<br /><br />Ale nebylo tomu tak u Siriuse. Když se přemístil do rezervace, obklopovala ho neproniknutelná tma a ze všech stran k němu doléhaly zvláštní, strach nahánějící zvuky z okolních ohrad. Doufal, že ho tu někdo bude čekat, ale mýlil se. Hůlkou si tedy posvítil na cestu a vykročil po vyšlapané cestičce směrem, kde tušil obývanou část rezervace.<br /><br />Ušel však jen několik metrů, když se za ním ozval varovný výkřik:<br /><br />„Pozor!!! K zemi vy tam!“ <br /><br />Jen tak tak stihl uhnout před drakem, který se po něm ohnal svými ostrými drápy a následně na něj chrlil oheň. Zdálo se však, že postava, která ho předtím upozornila, už vyčarovala potřebné ochrany a oba byli v bezpečí před rozhněvaným tvorem.<br /><br />„Já se z tebe zblázním, Poseidone. Co mám s tebou dělat?“ slyšel jakýsi ženský hlas a začal se zvedat ze země. „Jste v pořádku?“ obrátila svou pozornost k Siriusovi a v slabém světle vycházejícím z hůlky viděla, jak přikývl.<br /><br />„Avelin? Jsi to ty?“ zeptal se neznámý a ona zůstala stát na místě jako přikovaná, když se jí podařilo přiřadit hlas k tváři muže, na kterého myslela několik posledních týdnů.<br /><br />„Siriusi? Co ty tu? Kde se tu bereš?“ koktala zmateně.<br /><br />„Na to samé bych se mohl zeptat i já tebe, nemyslíš?“ odpověděl na otázku otázkou a přešel k ní tak blízko, až mu konečně mohla vidět do tváře. „Tak moc jsi mi chyběla,“ zašeptal a ona nevěděla, co v té chvíli dělat....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-83035218092976853012008-09-24T19:03:00.002+02:002008-09-24T19:05:02.776+02:00FENIX TEAM<span style="COLOR: rgb(255,255,255)">Pokud máte zájem</span> <span style="COLOR: rgb(51,255,51)">pomoci celému týmu s překladem z angličtiny do češtiny</span>, ozvěte se na e-mail: <a href="mailto:bednar.tipandwin@gmail.com"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">bednar.tipandwin@gmail.com</span></a>.<br /><br /><span style="color:#33ccff;">Stále se neozval žádný překladatel pro James Potter and the Hall of Elders' Crossing.</span><br /><br /><span style="color:#33cc00;">středa, 24.09.2008, 19:04</span></span></span> Přidán překlad 26. a 27. kapitoly Albus Severus Potter a Stíny minulosti <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/04/albus-severus-potter-stny-minulosti.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><span style="color:#ffff00;">středa, 24.09.2008, 19:04</span> Přidány 24. a 25. kapitola díla Až na kraj světa <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/08/tento-dl-se-odehrv-po-prvnm-pd.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><br /><span style="color:#ff6600;">neděle, 31.08.2008, 21:16</span></span></span> Přidána 1. část 6. kapitoly James Potter and the Hall of Elders' Crossing <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/07/kapitola-5-kniha-austramadduxe.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a>...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-56587609100891218672008-09-24T19:01:00.005+02:002009-01-26T15:15:58.372+01:00Kapitola č. 25: Zkouška ohněmV tu noc Harry ani oka nezamhouřil. Navzdory chladu, který v noci vládl, zůstal celou dobu venku a nespouštěl zrak z měsíce, který se na obloze skvěl jako gigant. V duchu byl se svým otcem, ale nejistota, která ho sžírala, byla nesnesitelná. Když se pak na obzoru začalo rozednívat, mísil se v něm strach s úlevou. Stále však seděl na zemi a zamyšleně hleděl do neznáma.<br /><br />Najednou pocítil čísi ruku na svém rameni, a když vzhlédl, jeho pohled se střetl s pohledem starého léčitele. Ty oči byly pro něj stále ještě záhadou, ale na druhé straně měl pocit, že jsou mu čímsi blízké a známé. Možná to bylo pochopením, které v nich našel, když ho Kovu vyzval, aby ho následoval.<br /><br />„Neměl bych to dělat, ale tvoje srdce je v této chvíli přeplněné bolestí a trápením. Mou úlohou je sice podrobit tě zkouškám a nijak ti v nich nepomáhat nebo je ulehčovat, ale jestli se těchto pocitů nezbavíš, budou ti stát v cestě při plnění poslední, nejtěžší zkoušky ze všech.“ řekl Kovu a vedl Harryho k malému jezírku za chatrčí. Harry si byl téměř jistý, že ho tam nikdy předtím neviděl, ale muž se kterým tu byl, je přece sám o sobě jedna velká záhada. Nebýt toho, že je chlapec kouzelník, asi by ho mizící a znovu se objevující jezírka zarazily, ale on věděl, že v jejich světě je možné skutečně všechno.<br />„Co je to za zkoušku?” vyzvídal a sedl si vedle něj, na místo které mu ukázal.<br /><br />„To se už brzy dozvíš. Teď však…“ řekl a natáhl dlaně, poznamenané věkem, nad hladinu. Jeho tichá slova k Harryho uším doléhala jako tóny jemné melodie, když odříkal jakési staré latinské kouzlo.<br /><br />„Exhibeo pectus in odyne guid agitur de per- propinquus.”<br /><br />(Ukaž srdci ztrápenému, co přežívá blízké jemu.)<br /><br />Najedou se hladina jezírka začala čeřit a Harry ohromeně sledoval, jak se na ní vytvářejí jednotlivé obrazce, když najednou… Harryho srdce se na okamžik zastavilo, když na zemi v Chroptící chýši uviděl ležet tělo svého otce, stejně nehybné jako před časem v domě na Praděrské ulici.<br /><br /><br />Remus Lupin se právě vzpamatovával ze své přeměny a s lítostí pohlédl na svého kolegu, stále ještě znehybněného a v bezvědomí.<br /><br />„Měl bys ho pustit. Je ti jasné, že až se probere, bude zuřit,” varoval Siriuse, který jaksi nerozhodně postával vedle Severusova těla.<br /><br />„Na jeho nálady si člověk po čase zvykne, ale… myslíš, že bude v pořádku? Viděl jsi, co se s ním dělo. Co jiného jsem měl dělat?” zeptal se a pohledem ho prosil o pomoc.<br /><br />„Neboj se, to bude v pořádku. Zruš to a podíváme se, co pro něj můžeme udělat,” navrhl Remus a Sirius poslechl. Jen co se tělo učitele lektvarů uvolnilo a on začal nabývat vědomí, všem zúčastněným se ulevilo.<br /><br />Severus otevřel svoje černé oči a zmateně se rozhlédl okolo sebe. Rukou si promnul ztuhlý krk a měl pocit, jakoby po něm přeběhlo nejméně stádo kentaurů.<br /><br />„Co se stalo?” zeptal se a zamračeně přecházel pohledem z Remuse na Siriuse, který stále ještě vypadal, jako kdyby viděl ducha samotného Voldemorta.<br /><br />„Vítej mezi živými, Severusi,” usmál se Remus a podal mu ruku, aby mu pomohl vstát.<br /><br />„Ještě jedna taková noc s vámi dvěma a mezi živými dlouho nepobudu,” odsekl a pokusil se vstát, ale nohy se mu podlomily. Kdyby ho Sirius včas nezachytil a nepomohl mu dojít ke staré ošoupané pohovce, padl by na zem jako podťatý. „Tak dočkám se knečně vysvětlení?” zavrčel místo poděkování a Sirius byl konečně úplně klidný. Pokud dokáže být Severus hned tak sarkastický a „příjemný”, bude všechno v pořádku.<br /><br />„Řekněme, že jsi mi nedal na výběr a hrubá síla zvítězila, jako obvykle,” ušlíbnul se a statečně odolával Snapeovu zdrcujícímu pohledu. Už- už se Severus připravoval na nějakou štiplavou odpověď, když se do rozhovoru vložil Remus.<br /><br />„Myslím, že dnešní noc byla náročná pro nás všechny, co kdybysme si tyto věci nechali na později a šli se konečně trochu vyspat? Sirusovi můžeš nadávat třeba i celý zbytek víkendu, ale udělal jen to, co musel, aby ti pomohl. Měl bys to zvážit, Severusi a teď…” řekl a otevřel dveře vedoucí do tajné chodby, směr Bradavice.<br /><br /><br />Obraz na vodní hladině se rozvlnil a před ním se ukázala další známá tvář. Ginny seděla u okna a s očima červenýma od slz pohlédla ven na velký ohnivý kotouč, který symbolizoval příchod nového dne. Dalšího dne, který stráví jeden bez druhého, jen se vzpomínkami v srdci.<br /><br />„Ginny…” zašeptal a rukou se dotkl hladiny ve snaze dotknout se milované tváře. Pod jeho dotykem se však její podoba rozplynula a on hleděl na vlastní odraz na vodní hladině.<br /><br />„Jsou v pořádku a netrpělivě čekají na tvůj návrat. Teď se jen musíš rozhodnout.. vrátíš se k nim domů, anebo podstoupíš třetí úlohu?“ zeptal se Kovu a přestože věděl, jaká bude jeho odpověď, musel mu tu otázku položit. Čekala ho skutečně těžká zkouška, právě ta, při které mnozí selhávají. Věřil tomu, že s Harrym to bude jiné, ale mohl se mýlit… i on je přece jen člověk.<br /><br />„Proč jsi mi to všechno ukazoval?” zeptal se zdrceně. Myslel na ně den za dnem, noc za nocí, ale vidět je, jak se trápí, mu trhalo srdce. V té chvíli netoužil po ničem jiném než sevřít Ginny v náručí, či pomoci Severusovi překonat následky zatím naštěstí neúspěšné přeměny.<br /><br />„Chtěl jsem ti ukázat, co všechno máš a co můžeš ztratit v okamžiku jediného chybného rozhodnutí. Zkouška, před kterou stojíš, bude jiná než předešlé a ty budeš muset zvolit cestu. Dobře zvaž, kolik máš času, protože při dalším úplňku se tvůj otec bez pomoci přemění. Dnes v noci neměl svůj lektvar, a jestli přijdeš i o jeden den později, už nic nezmůžeš,“ vysvětloval Kovu vážným hlasem.<br /><br />„Co když to nestihnu? Pomozte mu, prosím. Udělám všechno, co chcete, jen mu pomozte!” prosil, ale Kovu zůstal neoblomný.<br /><br />„Takže chceš pokračovat? Varuji tě, bude to zkouška ohněm a můžeš v ní přijít o život.”<br /><br />„Jsem rozhodnutý. Tak co mám udělat?” zeptal se Harry rozhodně a v jeho pohledu bylo jasné odhodlání.<br /><br />„Toto je mapa pouště. Je začarovaná tak, aby tě sama vedla správným směrem, takže určitě nezabloudíš. Jdi podle ní a najdeš jeden z nejcennějších pokladů, jaký člověk může získat. Najdi ho a tvá úloha je splněná. Pomůžu tvému otci, tak jak jsem slíbil a ty…” usmál se na něj, „ty se konečně vrátíš domů ke svým milovaným,” řekl podávajíc mu pokrčený pergamen.<br /><br />„Co je to za poklad? Jak budu vědět, že jsem na správném místě?“ zeptal se, ale Kovu se beze slova otočil k odchodu.<br /><br />„Hodně štěstí, Harry! Doufám, že se nevidíme naposledy,” loučil se s ním a svoje poslední slova myslel upřímně. Skutečně doufal v chlapcův úspěch.<br /><br /><br />V ten den byl v Bradavicích stanovený víkend s možností návštěvy Prasinek a Ginny se moc těšila, že se konečně znova setká s Hermionou. Od té doby co se vrátila do školy, se cítila osaměle a nebylo to jen Harryho odchodem. Vždy trávila většinu svého času s bratrem, Hermionou a Harrym a teď se tu ocitla sama jen s pár kamarádkami z ročníku, se kterýma si však nebyla nijak blízká a pak nesmíme zapomínat na Lenku no ale… to byla prostě Lenka. <br /><br />Cestou k hlavní bráně zahlédla černý stín učitele lektvarů mířícího do sborovny a v mžiku se za ním rozběhla.<br /><br />„Pane profesore… profesore Snape,” volala za ním, dokud se neotočil a nepočkal, až ho doběhne.<br /><br />„Neměla byste po chodbách běhat, slečno Weasleyová. Nerad bych vysvětloval svému synovi, že jste přišla k úrazu, když jste se mě pokoušela zastihnout,” zamračil se, ale jeho pohled už na ni neměl žádaný účinek.<br /><br />„Promiňte pane, chtěla jsem… jen se zeptat…” lapala po dechu a nevšímala si posměšného úšklebku na jeho tváři. „Chtěla jsem se zeptat, jestli jste v pořádku a jestli nemáte nějaké zprávy o Harrym,” dodala klidně.<br /><br />„Díky za váš zájem, jsem v pořádku, jak ráčíte sama vidět a pokud jde o Harryho… Když se dozvím cokoli nového, budu vás samozřejmě včas informovat. Ještě něco máte na srdci?” odsekl, ale vynechal svou pravidelnou dávku sarkasmu. Vlastně s ní hovořil úplně normálním tónem a ona si toho byla vědoma.<br /><br />„Děkuji vám, pane. Doufám, že se brzy vrátí,” povzdychla si a jeho pohled na malou chvíli zjemněl.<br /><br />„I já v to doufám, slečno Weasleyová. Kdybych měl jakoukoli informaci, určitě vám dám vědět. Teď mě však omluvte, už na mě čekají,“ omluvil se a nečekajíc na odpověď se otočil na podpatku a pokračoval ve své cestě.<br /><br />Chladný podzimní vzduch jí chladil tvář, stále ještě červenou od setkání se Snapem. Stále o něm smýšlela jako o svém učiteli a přitom možná brzy… tedy jestli vůbec… by se měli stát rodinou. Bylo to pro ni trochu nepředstavitelné, i když Snape ji učil jen teď, v posledním ročníku a ona si nemohla stěžovat tak jako kdysi její bratři. Možná to bylo kvůli Harrymu, ale neztrpčoval jí hodiny tak jako jiným studentům a ona mu za to byla vděčná, přestože jí neuniklo, jak moc se kvůli svému synovi trápí.<br /><br />Hermiona jí vyšla naproti a jen co ji zahlédla, rozběhla se k ní a skočila jí okolo krku.<br /><br />„Udělal to… konečně, myslela jsem, že se nikdy nedočkám, ale udělal to!” jásala celá natěšená, ale Ginny nechápala co se děje.<br /><br />„Ehm, Hemriono, o čem to mluvíš? Kdo co udělal? Nebo se vrátil Harry?“ zeptala se a v jejím nitru se právě rozhořel malinký plamínek naděje.<br /><br />Ach, promiň… úplně jsem zapomněla, jak se asi musíš cítit, když tu není. Do kotle a já se tu raduji jako malá! Nemysli si, že jsem na Harryho zapomněla, také o něj mám strach, ale…” koktala, ale Ginny ji posunkem zastavila.<br /><br />„To nic, jen mi řekni, co se stalo. Dostala jsi snad neomezený přístup k vzácným svazkům Edinburgské knihovny?” dobírala si ji se smíchem.<br /><br />„Ne, ne! Přestože, ani to by nebylo špatné, možná o to zažádám…” zamyslela se na chvilku, ale když její mladší kamarádka protočila očima, rychle se vrátila k původnímu tématu.<br /><br />„Ron mě včera večer požádal o ruku a já jsem souhlasila,” oznámila jí nadšeně a ukázala ruku, na které se skvěl jednoduchý stříbrný kroužek s očkem.<br /><br />„Páni, tak už ne jeden, ale dva inteligenti v naší rodině. Aspoň pozvednete úroveň, která díky Ronovi klesla pod bod mrazu,” zažertovala a po dlouhé době se jí na tváři objevil úsměv.<br /><br />„Cože?” nechápala Hermiona, ale Ginny nad tím jen mávla rukou a pevně ji objala. „Moc ti blahopřeji, Ron si vybral dobře. Ale asi bych měla Fredovi a Georgovi navrhnout, aby začali pracovat na nějakých posilovačích nervů, protože je budeš potřebovat,” povzdychla si, ale byla šťastná za ně za oba. Kdy už bude mít stejné štěstí i ona? Harry ji sice o ruku požádal, ale bylo to ve chvíli kdy ani jeden z nich netušil, jestli se jejich cesty opět spojí.<br /><br />„Neboj, já už si s ním poradím. Zajdeme to k Rosmertě oslavit?” navrhla starší z děvčat a vykročily po cestičce k oblíbenému podniku.<br /><br />„Jistě, musíš mi vyprávět, jak se to všechno seběhlo. Předci jen, Ron a vyznání lásky? Ten pohled musel stát za to.”<br /><br />„No zřejmě nechtěl zaostávat za Harrym, proto se konečně rozhoupal. A koho jsi myslela tím druhým inteligentem?“ zeptala se znenadání a Ginny se začala smát.<br /><br />„No přece Snapea. Uvědomila jsem si totiž, že jestli se vdám za Harryho, budeme rodina,” vysvětlila Ginny a Hermiona se zamyslela. Představa, že bude jedna rodina se Severusem Snapem byla velmi zajímavá, přestože k jejímu vlastnímu štěstí ho znala jako svého učitele jen nakrátko a všechno co o něm věděla, věděla od Harryho.<br /><br />„Tomu říkám podařená rodinka,” zkonstatovala a po jejím prohlášení následoval opětovný výbuch smíchu.<br /><br />Uběhly asi tři týdny, od té doby co se Harry vydal na cestu podle mapy, kterou mu dal Kovu. Byla to vskutku dlouhá a namáhavá cesta, protože nesměl používat své koště. Jen co se o to totiž pokusil, mapka na pergamenu zmizela a přestože si byl jistý, že ukazovala rovnou cestu, letěl špatným směrem a musel se vracet. Od té doby se proto koštěte raději vzdal a kráčel rozpálenou pouští pěšky. Zdálo se mu, že se neustále točí do kruhu, ale ne a ne najít místo, kam mířil. Uvědomoval si, kolik času uběhlo od té doby, co odešel z chatrče a pomyšlení, že to nestihne, ho naplňovalo zoufalstvím. I kdyby totiž našel svůj cíl hned dnes, jaká je šance, že se domů dostane včas? Přemístit se na takovou vzdálenost nemohl a nevěděl, jestli by to zvládl v těle fénixe, jehož let by byl několikanásobně rychlejší než let na koštěti. Byl totiž unavený a na konci se silami po několikatýdenním putovaní.<br /><br />Kráčel z kroku na krok, když mapa na pergamenu zmizela a on držel v rukách prázdný papír. Co to má znamenat, ptal se v duchu sám sebe, ale odpověď nenacházel. Stál uprostřed pustiny a kromě pár osamělých stromů tu nebylo nic, co by mohl považovat za místo, které hledal.<br /><br />Ani se však nenadál a před ním jakoby ze země vyrostla dřevená chatrč. Bylo to tak zvláštní a udivující, že nepochyboval o tom, že došel do cíle. Opatrně přistoupil ke dveřím s hůlkou připravenou v pozoru a čekal, co se bude dít.<br /><br />Domek byl ponurý a zel prázdnotou. Uvolněné desky pod jeho nohama praskaly a stěny ze dřeva se nebezpečně otřásaly pod nápory větru, který se zvedl ve chvíli, kdy chlapec překročil práh domu. Když se za ním dveře prudce zavřely a zamkly, úlekem až poskočil, ale ani Alohomora či jiné kouzlo na jejich otevření nepomáhalo.<br /><br />„Možná musím nejdřív najít ten poklad, o kterém mluvil Kovu a ony se samy otevřou,” pomyslel si a začal pátrat po něčem, co by pro něj mohlo být tak cenné, jak říkal Kovu. V zápalu hledání si ani nevšiml dýmu, který ho obklopoval, dokud nebezpečné plameny nezachvátily celou jednu místnost. S hrůzou sledoval, jak se před ním ztrácí jediný možný východ a on se ocitá v pasti, ze které není úniku.<br /><br />„Do kotle, on snad tu zkoušku ohněm myslel doslova,” vykřikl, neuvědomujíc si, že to řekl nahlas. Hůlkou se snažil rychle se šířící oheň uhasit, ale zřejmě šlo o mocnou magii, kterou nemohl porazit jednoduchým kouzlem.<br /><br />„Přeměň se,” šeptaly jeho instinkty. „Jsi fénix, plameny ti neublíží,” naléhaly na něj, ale on stál a upřeně civěl do plamenů. Nemůže odtud odejít dřív, než získá to, pro co sem přišel, ale to sotva najde v této pohromě. Nezvládl to, pohořel… pohořel…<br /><br /><br />V případě, že žadatel nesplní úlohy a zemře při jejich vykonávání, slíbená pomoc se tomu, pro koho ji žádá, dostane.<br /><br />Slova z knihy se mu najednou vynořila v mysli a on věděl, co musí udělat.<br /><br />„Odpusť mi, tati, že jsem odešel bez jediného slova, ale jestli je to jediný způsob, jak ti pomoct… musím to udělat. Mám tě rád, tati,” šeptal a v očích se mu objevily první slzy. Nechtěl zemřít, chtěl být zase s Ginny, vařit s otcem lektvary, učit Briana létat a nakonec učit vlastní děti… ale toho se už nedočká. Zemře tu v plamenech. Sám, avšak s pocitem, že otci zachránil život.<br /><br />„Miluji tě, Ginny, doufám, že budeš v životě šťastná, přestože beze mně. Prosím, nezapomeňte na mně, mám vás všechny rád,“ šeptal a doufal, že se k nim jeho slova nějakým způsobem dostanou.<br /><br />Zavřel oči a stojíc na jediném místě čekal, kdy si pro něj přijde smrt. Slyšel, jak se s velkým rachotem odtrhl trám ze střechy a padal… přímo na něj....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-56397146293987076232008-09-24T19:01:00.004+02:002008-11-28T14:16:29.440+01:00Kapitola č. 24: Chroptící chýšeNa severu Anglie bylo v ten den velmi chladno a mrazivá atmosféra zavládla i v kanceláři ředitele hned po vstupu černovlasého učitele lektvarů. Severus moc dobře tušil, o čem bude tato debata a jen co v křeslech proti Brumbálovi uviděl sedět Blacka s Lupinem, všechny pochybnosti byly rázem pryč. <br /> <br />„Chtěl jsi se mnou mluvit, Albusi?“ zeptal se co nejneutrálnějším tónem. <br /> <br />„Ano, Severusi. Myslím, že víš o čem. Dnes večer je úplněk a chtěl jsem vědět, jaká opatření na dnešní noc podnikáš. Předpokládám, že lektvar jsi užil,“ začal bez okolků ředitel a jeho jasné modré oči přísně hleděly na Severuse. <br /> <br />„V den úplňku je potřeba, abych lektvar užil těsně před setměním a ano, mám ho připravený stejně jako je připravená dávka pro Lupina,“ odsekl Snape a posadil se do prázdného křesla. <br /> <br />„Za to jsme ti všichni samozřejmě velmi vděční, že myslíš i na něj,“ řekl Brumbál s mírným úsměvem, který však rázem zmizel. „Slyšel jsem od Remuse a Siriuse, o co tě Harry žádal v listě a dřív, než tvůj syn odešel, požádal mě víceméně o to samé.“ <br /> <br />„Nejsem malé děcko, které potřebuje opatrovatelku,“ vyprskl Snape jedovatě a z jeho očí šlehaly blesky. Nejen že bude muset překonat další příšernou noc, ale navíc ho teď neustále sužují výčitky kvůli Harrymu. Byl pryč už skoro měsíc a nebylo po něm ani vidu ani slechu. Měl se už dávno vrátit, pokud tedy… ne, na to nesmí myslet. Musí se soustředit na to, co bude dnes v noci. Zřejmě se mu nijak nepodaří vyvléct z toho, aby s ním byl Lupin a ten prašivý pes. Přemýšlel, jak nejlépe se s touto skutečností vyrovnat a připravit se na to, že ho někdo jiný uvidí v tom bídném stavu, v jakém se pravidelně ocital každý měsíc. <br /> <br />„Vím, že ne, ale trvám na tom, aby byli s tebou. Nechceme přeci, aby se zopakovala situace z minulého měsíce. Remus bude dost silný, aby tě v případě nutnosti udržel a zabránil ti zranit se a Sirius, ať už v lidské nebo ve své zvířecí podobě ti může poskytnout potřebnou pomoc, pokud bude třeba. Měl bys zvážit, jaké lektvary by mohly být užitečné a vysvětlit mu jejich použití,“ ředitel byl celkem klidný. Znal svého učitele lektvarů a věděl, jak zvládnout jeho výbuchy hněvu. <br /> <br />„Předpokládám, že mě chcete s nimi zavřít v Chroptící chýši,“ odfrkl si pohoršeně a překřížil ruce na prsou. <br /> <br />„Bude to tak nejlepší. Nejen pro tebe, ale i pro Remuse,“ přitakal. <br /> <br />Oba pohlédli na muže hluboko ponořeného v jednom z křesel. Vypadal, že je duchem úplně někde jinde a oni se ani nepokoušeli ho z jeho zamyšlení vytrhnout. <br /> <br />„Fajn, ale on,“ rezignoval nakonec Severus a ukázal na nevinně se tvářícího Siriuse, „se o nic nepokusí. Neudělá nic, co mu dopředu neřeknu, aby udělal,“ žádal a na tváři druhého muže se usadil šibalský úškleb. <br /> <br />„Vážně věříš, že si nechám ujít příležitost? Až tak moc věříš, že jsem se změnil?“ zeptal se Sirius ale pohled, který po něm Snape šlehl, ho přinutil přestat s nevhodnými vtipy. „Poslyš, Snape, snažím se ti pomoct. Možná ne kvůli tobě, ale slíbil jsem to Harrymu. Na tom chlapci nám záleží oběma a už jednou jsme si řekli, že uzavřeme příměří. Takže se neboj, neudělal bych nic, čím bych Harryho zklamal. O nic se nepokusím a dnes večer ti pomůžu, jak nejlépe budu moct,“ slíbil celkem vážně a Severus jen krátkým přikývnutím vzal jeho slib na vědomí. <br /> <br />„Výborně, jsem rád, že jsme se nakonec tak rychle dohodli. Chtěl bych ještě chvíli hovořit se Severusem o samotě, jestli dovolíte,“ požádal Albus a Remus se Siriusem se zvedli k odchodu. <br /> <br />„Čekám vás v šest v mém kabinetu. Vezmeme si dávku lektvaru a potom se přesuneme do Prasinek,“ oznámil jim ještě Severus a dveře za dvojicí mužů se zavřely. <br /> <br />Na chvíli mezi nimi zavládlo tíživé ticho. Hleděli si do očí a snažili se pochopit jeden druhého. <br /> <br />„Budeš v pořádku, Severusi? Zvládneš ještě aspoň jeden úplněk, než se Harry vrátí?“ zeptal se Albus s obavami. <br /> <br />„Věříš tomu, že se vrátí?“ zeptal se s malou nadějí a vrhl na ředitele prosebný pohled. <br /> <br />„To mu skutečně tak málo věříš, Severusi?“ <br /> <br />„Ne, to… ne že bych mu nevěřil. Jen se bojím, čeho všeho je schopný. Bojím se, že když bude mít pocit, že něco nezvládne, raději by…“ nedokázal to ani vyslovit. „Nikdy by se nevzdal a bojoval by do konce,“ šeptl a naprázdno polkl. <br /> <br />„Slíbil, že se vrátí a on svoje slovo drží,“ snažil se ho povzbudit Albus, ale sám měl o chlapce strach. <br /> <br />„I já jsem slíbil, že ho neopustím a šest let jsem ho nechal myslet si, že jsem mrtvý,“ řekl trpce a upřel svoje černé oči do země. <br /> <br />„On se vrátí, nedělej si s tím starosti. Hlavu vzhůru a dnes večer… hodně štěstí, Severusi,“ popřál mu a s tichým povzdychem ho vyprovázel ze své pracovny. <br /> <br />Přesně v šest se ozvalo klepání na dveře jeho kabinetu a za nimi stál Remus Lupin ve svém obnošeném starém plášti. Krátce mu kývl na pozdrav a jen co mu Severus ustoupil ze dveří, vešel dovnitř. <br /> <br />„Kde je Black?“ zeptal se podrážděně Severus a vykoukl na chodbu, jestli ho někde neuvidí. <br /> <br />„Nevím, od té doby co jsme odešli od ředitele, jsem ho neviděl a ve svém bytě není,“ pokrčil rameny Remus a přijal nabízenou stoličku u stolu. Chvíli na Severuse zkoumavě hleděl a potom se osmělil k prosté otázce: „Jsi v pořádku?“ <br /> <br />Samozřejmě, že nebyl. Byl nervóznější než kdykoli předtím. Nevěděl, jak to všechno dopadne a neměl chuť to zjišťovat s těma dvěma po boku. <br /> <br />„Samozřejmě,“ odsekl a sáhl po jedné z lahviček stojících na stole. „Tvůj lektvar,“ podal mu ho a Remus se slabě usmál na znamení vděku. Chystal se vypít obsah lahvičky, když se dovnitř krbem přenesl Sirius s vlasama rozcuchanýma a pokrytýma sazema. Vpadl dovnitř, a kdyby se nezachytil Severuse stojícího nejblíže, asi by se natáhl na zemi jak dlouhý, tak široký. <br /> <br />„Díky, Severusi. Měl by sis koupit protiskluzovou předložku, anebo je to záměr, nechať své hosty přizabít se dřív, než tě uvidí?“ dobíral si ho, jen co nabyl ztracenou rovnováhu a oprašoval se od popela. To už ale Severus nevydržel a prudce ho od sebe odstrčil. <br /> <br />„Kde si myslíš, že jsi? Řekl jsem, že tu máš být v šest a to bylo přesně před deseti minutami. Navíc, jestli sis nevšiml, můj kabinet má dveře a já bych uvítal, kdybys dřív než narušíš moje soukromí, ZAKLEPAL,“ křikl na něj a Sirius couval před přívalem jeho hněvu. <br /> <br />„Ups, ty máš teda náladu,“ zkonstatoval a otočil se. Nevšiml si však, že při couvání došel až ke stolu a ten se teď s velkým rachotem převrátil. Všichni tři zírali na spoušť, kterou způsobil a Sirius pocítil obrovský pocit viny, když viděl, jak Severus zpod papírů a knih vytahoval střepy lahvičky na lektvary. <br /> <br />„To… to byl…“ zeptal se opatrně, neschopný dokončit větu. <br /> <br />„Jeho vlkodlačí lektvar,“ dodal za něj Remus s kamennou tváří. <br /> <br />Severus jednoduchým kouzlem uklidil nepořádek a postavil opravenou lahvičku k umyvadlu. Její obsah však vrátit nešel a on neměl žádné další zásoby. Proč do kotle neměl nic v zásobě, nadával si v duchu, ale bylo pozdě plakat nad rozlitým lektvarem. Pevně sevřel okraje stolu, aby se uklidnil a zhluboka dýchal. To je konec… nebude mít lektvar a všechna Harryho snaha vyjde nazmar. Jeho život je v ohrožení úplně zbytečně, a i kdyby… i kdyby zemřel, Severusovi tím už nepomůže. <br /> <br />„Severusi…“ osmělil se Sirius a opatrně k němu přešel. Chtěl ho poplácat po rameni, ale nevěděl, jak by na to Snape reagoval. Proto jen spustil ruku podél těla a čekal, až se na něj sesype nová sprška nadávek a výčitek. Nestalo se a Severus jen okolo něho beze slova přešel až k Remusovi. Neměl chuť chrlit oheň zloby na něho, když sám byl na vině. Měl si ten proklatý lektvar vzít dřív, ne nechávat si to na poslední chvíli. Proč to vlastně udělal? Možná… asi stále doufal, že se tu najednou objeví Harry s radostným úsměvem na rtech a řekne: <br /> <br />„Jsem tu, tati a splnil jsem všechny úlohy. Jsi volný… už žádné prokletí, už nikdy víc během úplňku nepocítíš bolest a nemusíš se bát, že by z tebe byl vlkodlak.“ <br /> <br />Bylo to tak hloupé myslet si, že se tak stane a on, Severus Snape, známý pesimista najednou hledal každou jiskřičku naděje, která by ho vyvedla ven z této bezradné situace. <br /> <br />„Tak už to konečně vypij, ať můžeme jít,“ řekl překvapivě klidným hlasem Lupinovi, který stále ještě pevně svíral lahvičku až po okraj naplněnou lektvarem. <br /> <br />„Možná bys měl ty…“ namítl Remus a podával svou dávku kolegovi. <br /> <br />„Nedělej hlouposti, Lupine a vypij to, jinak ti ten lektvar naleju do krku násilím,“ zavrčel netrpělivě. <br /> <br />„Remus má pravdu, měl by sis ho skutečně vzít ty,“ připojil se Sirius, a tentokrát ho opět zastavil Severusův vražedný pohled. <br /> <br />„Když budu mít pocit, že potřebuji radu od někoho jako jsi ty, Blacku, vzhledem k našim blízkým rodinným vztahům budeš první, kdo se o tom dozví. Myslel jsem však, že účelem tvé přítomnosti dnes je pomoct mi přežít nadcházející noc, což se mi sotva podaří v přítomnosti zuřivého vlkodlaka. Bylo by to asi tak lehké jako přesvědčit Voldemorta, aby si se mnou zatancoval tango. Věř mi, je hodně lidštějších způsobů sebevraždy, které bych zvolil v případě náhlého popudu či potřeby,“ odsekl a vytáhl ze skříňky balíček s lektvary, které by se mohly hodit. Po chvilce zaváhání k nim přidal ještě jednu dvě lahvičky a přísným pohledem sledoval Lupina, který udělal, co mu přikázal. V rychlosti vysvětlil Sirusovi, na co který lektvar použít a potom už se spolu všichni tři vydali tajnou chodbou přímo k Chroptící chýši. K místu, na které měl Severus od dětství jen nejhorší vzpomínky, navíc spojené právě s osobama, které ho dnes doprovázeli s úmyslem pomoct mu. <br /> <br />Slunko na obloze zapadlo právě v okamžiku, kdy se trojice mužů ocitla v opuštěné chatrči na okraji dědinky. Místo něj zaujal na noční obloze své místo měsíc v celé své kráse a dva ze tří začali pociťovat jeho účinky. Pro Siriuse to nebyl pěkný pohled. Nejen, že už několik let býval svědkem Remusova utrpení v kůži vlkodlaka, ale dnes to bylo o hodně horší při pozorovaní Severuse, který se snažil skrývat před nimi prožívanou bolest. <br /> <br />Na nic nečekal a z balíčku s lektvary vybral ten proti bolesti. Bez váhání poklekl k Severusovi, který si oběma rukama svíral hlavu, jakoby se mu měla rozskočit, a nalil mu ho do úst. Ticho noci proťalo zavytí už přeměněného Remuse, který stál opodál a nervózně sledoval scénu odehrávající se před ním. Hned na to následoval bolestivý výkřik a Severus si začal trhat vlasy na hlavě. <br /> <br />Sirius se snažil uklidnit ho, promlouval k němu, opakovaně mu podával lektvary, které byly připravené, ale on sám na něco takového připravený rozhodně nebyl. Bezradně hleděl na jinak vždy silného a odvážného muže, který se teď svíjel v křečích a skučel bolestí. Jeho nehty se zarývaly do dlaní tak hluboko, až za sebou zanechávaly krvavé škrábance. Nevěděl, jak mu pomoct a co dělat, aby mu zabránil zranit se ještě víc, proto vytáhl svou hůlku a …<br /><br />„Petrificus Totalus,“ zamumlal a lítostivě pohlédl do divokých černých očí ochromeného muže. „Promiň, Severusi, je to pro tvoje dobro. Mdloby na tebe!“ vykřikl a Severus ztratil vědomí. Nehybně ležel na podlaze a jen občas jím škublo, to když křeče byly natolik silné, že přemohly i znehybňující kletbu. Nalil mu do krku poslední dávku lektvaru proti bolesti a doufal, že Severus do rána vydrží. Jestli ne… nikdy by si to neodpustil a nemohl by už nikdy Harrymu pohlédnout do očí....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-34643388086596514842008-09-21T13:23:00.002+02:002008-09-21T13:24:54.852+02:00FENIX TEAM<span style="COLOR: rgb(255,255,255)">Pokud máte zájem</span> <span style="COLOR: rgb(51,255,51)">pomoci celému týmu s překladem z angličtiny do češtiny</span>, ozvěte se na e-mail: <a href="mailto:bednar.tipandwin@gmail.com"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">bednar.tipandwin@gmail.com</span></a>.<br /><br /><span style="color:#ff0000;">Stále se neozval žádný překladatel pro James Potter and the Hall of Elders' Crossing.</span><br /><br /><span style="color:#33ccff;">neděle, 21.09.2008, 13:25</span></span></span> Přidán překlad 23.-25. kapitoly Albus Severus Potter a Stíny minulosti <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/04/albus-severus-potter-stny-minulosti.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><span style="color:#cc66cc;">neděle, 21.09.2008, 13:25</span> Přidána 23. kapitola díla Až na kraj světa <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/08/tento-dl-se-odehrv-po-prvnm-pd.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><br /><span style="color:#ff6600;">neděle, 31.08.2008, 21:16</span></span></span> Přidána 1. část 6. kapitoly James Potter and the Hall of Elders' Crossing <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/07/kapitola-5-kniha-austramadduxe.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a>...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-31230469527014285562008-09-21T13:22:00.002+02:002008-11-28T14:16:07.612+01:00Kapitola č. 23: Tříhlavá příšeraHarry zůstal na místě jako přikovaný. Bál se pohnout, aby nějakým způsobem neporušil křehké skořápky vajec a také samozřejmě nechtěl vzbudit dračici. Byl by to jeho konec ještě dřív, než by s úlohou začal. <br /> <br />Co nejtišeji a nejopatrněji vylézal z hnízda a neustále sledoval samici, ujišťujíc se, že spí. Podařilo se. Byl venku a pomalu ale jistě utíkal za nejbližší skálu, která mu poskytovala alespoň nějaké útočiště. Až potom se porozhlédl okolo sebe, aby zjistil, že se nachází v jakési skalnaté roklině. Rozhodně tu nebyla nikde na blízku žádná dračí rezervace a tento drak tu žil ve volné přírodě. Skvělé místo na hnízdění, pomyslel si chlapec. V této pustině určitě není tolik dravců, kteří by ohrožovali dračici i její mladé a jediná hrozba by mohla přijít ze vzduchu v podobě dravých ptáků. S těmi si však budoucí matka hravě poradí, pomyslel si a tím vlastně zavrhl svůj nápad použít nějakým způsobem své koště. Nebude se tu moct skrýt do koruny stromů, když tu žádné nebyli a na obloze ho zkoumavý zrak dravce okamžitě zpozoruje. Letový prostor tedy nebyl bezpečný. Ale jak se k ní nepozorovaně dostat? <br /> <br />Možná by mohl seslat mdloby, anebo ji jinak omráčit, nožem ji trošku pořezat a jen co bude mít trochu její krve, kouzlem ránu zacelí a je to! <br /> <br />„Výborný plán, Harry,“ozval se tichý hlásek v jeho hlavě. „Nezapomínej však, že se chystáš omráčit draka a ne člověka. Jeho kůže je několikanásobně hrubší a tvoje kouzla na ni budou neúčinná, Tak jak bys to asi chtěl udělat? A pokud jde o to zranění… je to morbidní a příliš to připomíná Voldemorta, který tvou krev použil ke svému znovuzrození. Vážně se chceš snížit na jeho úroveň?“ <br /> <br />„Do kotle!“ zaklel ještě jednou a kopl do nejbližšího kamene. Jaksi však ve tmě neodhadl jeho velikost a místo, aby se kámen odkoulel dál a rozbolela ho noha tak, že bolestí vykřikl. „Ty jsi ale kus tupce,“ nadával si a přemítal v hlavě svoje možnosti. Žádná se však nezdála být vhodná k úspěchu jeho akce. Zřejmě bude muset opět přemýšlet. Doufal jen, že to nebude trvat tak dlouho, jako u jednorožců. Úplněk byl totiž už za pár dní a před ním byla ještě třetí úloha, samozřejmě pokud splní tuhle. Rozhodl se proto najít si vhodný úkryt někde poblíž, odkud by měl dobrý výhled na hnízdo, ale zároveň byl z dohledu nepochybně nervózní samice. <br /> <br />Dva dny a dvě noci Harry proseděl ve skalní jeskyni a sledoval dění v roklině pod ním. Zdálo se, že dračí samice měla zásoby jídla někde poblíž, protože se od hnízda nikdy nevzdálila na dlouhou dobu. Po dobu těch okamžiků však Harry neustále čekal na jakékoli nebezpečí, které by tu mohlo hrozit. Na třetí den se vzbudil a s tichým povzdychem se posadil na skalnatý výčnělek pod převisem. Zdálo se, že to bude den jako ty předtím, ale mýlil se. Jen co se dračice vzdálila od svého hnízda, v jedné z malých úžlabin se mihl podivný stín. Harry okamžitě vytáhl svou hůlku a vystrčil hlavu tak, aby viděl co nejlépe. <br /> <br />Neslyšel nic, ale tmavý stín se neustále přibližoval k osamělému hnízdu. Mohla to být vracející se samice, ale na to bylo příliš brzy a ona většinou přilétala z druhé strany. Vzápětí se vynořila hlava nebezpečně vyhlížejícího lva. Dvě žluté oči se rozhlédly po okolí, větříc ve vzduchu, jestli je dračice nablízku. Když byl vzduch čistý, vyšel lev ze svého úkrytu. Jaké však bylo Harryho překvapení, když se neukázalo tělo lva, ale kozy, která měla místo chvostu dračí hlavu. Ještě nikdy ve svém životě neviděl chiméru, ale o tom, že je to ona nebylo nejmenších pochyb. <br /> <br />Zachvátila ho panika, když sledoval toho vskutku příšerného tvora, jak se plíží k hnízdu. Vystrašeně sledoval oblohu i blízké okolí rokliny, jestli někde neuvidí dračí samici. Kdyby věděla, v jakém ohrožení její vejce jsou, nepochybně by tu už byla. Nebylo typické, aby se chiméry živily vejci, ale zdálo se, že právě ty, jsou jejím hlavním cílem v této chvíli. <br /> <br />Harry neváhal ani chvilku. Opět se v něm probudil jeho záchranářský komplex a nehledíc na nebezpečí, které mu hrozilo, přivolal si své koště a vznesl se na něm do vzduchu a zamířil právě k chiméře, která představovala hrozbu. První, co ho napadlo, bylo vyčarovat ochranný štít okolo hnízda, ale nebyl si jistý, jestli bude fungovat. Byl účinný proti kletbám, ale pokud šlo o fyzický útok… <br /> <br />Jeho obavy byly zbytečné. Jen co se příšera s třema hlavama přiblížila k neviditelné kupoli vyčarované okolo vajec, neznámá síla ji odhodila o pár metrů dál a ona narazila na ostrou hranu skalní stěny. Jen co se trochu vzpamatovala, rozhlédla se po okolí, hledajíc příčinu svého neúspěchu a… našla ji. <br /> <br />Harryho oči se na malý okamžik střetly s divokýma žlutýma očima chiméry a bylo mu jasné, že se ocitl v nezáviděníhodné situaci. Mohl by utéct a zachránit si vlastní kůži, jenže co bude s hnízdem a dračicí, když se vrátí? Z jeho úvah ho vytrhl proud ohně, který mu sežehl koncové větvičky koštěte a on se najednou vznesl o kousek výš, následovaný dalším ohněm. <br /> <br />Tři hlavy chrlící oheň mu daly dost zabrat, aby se jim vyhnul, natož aby stihl vrhat kletby, ale když už se mu to podařilo, bylo to zbytečné. Hrubá kůže zajistila, že se všechny jen odrazily a nechaly tvora bez poskvrny. Snažil se proto aspoň hrát o čas a zdržet ji, dokud se neobjeví majitelka hnízda. <br /> <br />Mohlo to trvat snad deset minut, přestože se to zdálo jako celá věčnost, než se uzavřeným prostorem rozlehl řev hodný skutečného draka. Avšak když se protivnice postavily vedle sebe, rozdíl v jejich výšce nebyl velký. Až teď si Harry uvědomil, jak je dračice malá a pochyboval o tom, že se sama dokáže ubránit. Vzdálil se proto do bezpečné vzdálenosti a sledoval urputný souboj, při kterém nebyla nouze o tu největší ohnivou přehlídku, jakou kdy viděl. <br /> <br />Dračice byla zraněná a následkem zranění její síla i pozornost ochabovali. Harry si uvědomoval, že jestli okamžitě nezasáhne, zemře nejen ona, ale její vejce se stanou dalším úlovkem pro nenasytnou chiméru. V mysli hledal něco, co by mu pomohlo, když si vzpomněl na velmi starou legendu. Nevěděl, kolik je na ní pravdy, ale byla to v té chvíli jediná věc, co ho napadla. <br /> <br />Byla to legenda o matce všech chimér, dceři stohlavého obra Tyfóna a Echidny, napůl ženy a napůl hada. Předpokládalo se, že je jedinou svého druhu a když ji Bellerofontés zasáhl šípem napuštěným olovem přímo do tlamy, olovo se roztavilo a spálilo její vnitřnosti, nikdo nepředpokládal, že se s touto příšerou ještě někdy setkají. Byla to však jen jedna z řeckých bájí a Harry věděl, že chiméry žijí dodnes a nejsou právě oblíbenými společníky. Přestože… v Hagridově případě jeden nikdy neví. <br /> <br />Chlapec neztrácel čas a vyčaroval si luk a šíp napuštěný olovem. Nebyl právě nejlepší střelec, ale doufal, že když se k ní dostane dostatečně blízko, podaří se mu zasáhnout cíl. Vzlétl znova na svém koštěti a mířil k tříhlavé potvoře, která právě odrovnala svou protivnici. Dračice ležela pár metrů od hnízda a ztěžka oddychovala, nezvládajíc dále bránit ani svůj vlastní život. Harry pustil násadu od koštěte, napnul luk a namířil na jednu z hlav. Teď jen potřeboval, aby chiméra rozevřela svou obrovskou papulu a on mohl vystřelit. Stalo se. Jen co ho zahlédla, či dřív jen ucítila, vychrlila na něj nový proud ohně právě ve chvíli, kdy šíp opustil jeho dlaň a vzduchem mířil k svému cíli. <br /> <br />Bylo to vskutku o chlup. Harry se jen tak tak vyhnul ohni a ze vzduchu sledoval, jak se chiméra svíjí v ukrutných bolestech, když se jí tělem šířilo tekuté olovo. Trvalo to několik dlouhých minut, než vydechla naposledy a on považoval za bezpečné přiblížit se ke zraněné dračici. <br /> <br />Krvácela na několika místech a on se držel v bezpečné vzdálenosti, aby ho nezasáhla, kdyby chtěla chrlit oheň a bránit se. Zdálo se však, že je natolik vyčerpaná, že jí bylo všechno jedno. <br /> <br />„Jen klid, nechci ti ublížit,“ snažil se ji uklidnit, ale hlas se mu třásl strachy. Její černé oči ho ostražitě sledovaly a z nozder jí stoupaly obláčky dýmu, ale nezaútočila. „Už ti nic nehrozí. Nikdo ti neublíží, chci ti jen pomoct,“ pokračoval dál a opatrně přistupoval blíž, až byla na dosah. Natáhl k ní ruku a dotkl se její šupinaté pokožky. Byla teplá a vlhká od krve. Cítil, jak se její svalstvo stahuje v křečích a věděl, že jestli jí rychle nepomůže, nedopadne to dobře. Na chvíli zaváhal, ale přeci jen vytáhl skleněnou baňku a naplnil ji krví, která vytékala z hluboké rány. Jen co byla po okraj naplněná temně červenou tekutinou, zazátkoval ji a vytáhl opět svou hůlku a hojivými kouzly začal zacelovat největší rány. Potom, když jeho kouzla ztratila účinek, soustředil se na svou přeměnu ve Fénixe a svýma léčivýma slzama dokončil zbytek. Všechny rány byli zacelené, a když se před dračicí opět objevil černovlasý chlapec, posadila se a zařvala, chrlíc do vzduchu oheň. Ne na Harryho, ale na opačnou stranu, aby ho nezranila. Na nic víc nečakala a rozepjala svá křídla, letíc k hnízdu. <br /> <br />„Finite Incantatem,“ zamumlal Harry a ona se mohla bezpečně přiblížit k svým budoucím potomkům. Všechno bylo v nejlepším pořádku a on věděl, že teď už je tu zbytečný. Měl, co potřeboval, jeho záchranářský komplex opět jednou přispěl k záchraně několika životů a všechno bylo, jak mělo být. Přemístil se tedy před chaloupku starého léčitele a ani v nejmenším ho nepřekvapilo, že už na něj netrpělivě čekal. <br /> <br />„Zvládl jsi to lépe, než jsem si myslel. Vskutku výborný výkon, chlapče,“ přivítal ho s úsměvem a vedl ho dovnitř. <br /> <br />„Můžu se na něco zeptat?“ osmělil se Harry na prvním schodě. <br /> <br />„Ano?“ otočil se a léčitel a jejich pohledy se střetly. <br /> <br />„Věděl jste o té chiméře?“ <br /> <br />„Samozřejmě. Měla to přece být zkouška odvahy, nebo jsem se o tom nezmínil? Navíc, ta chiméra ohrožovala tamější populaci draků už nějakou dobu,“ odpověděl nezaujatě a Harry si uvědomil, že tento muž zřejmě ve všem co dělá, má ukrytý nejeden úmysl. <br /> <br />Když toho večera hleděl na měsíc, jasně zářící na hvězdami poseté obloze, v duchu byl u svého otce. Jak asi tuto noc přežije? Vzal si lektvar? Bude v pořádku?...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-71305001198176416602008-09-17T14:16:00.002+02:002008-09-17T14:17:10.313+02:00FENIX TEAM<span style="COLOR: rgb(255,255,255)">Pokud máte zájem</span> <span style="COLOR: rgb(51,255,51)">pomoci celému týmu s překladem z angličtiny do češtiny</span>, ozvěte se na e-mail: <a href="mailto:bednar.tipandwin@gmail.com"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">bednar.tipandwin@gmail.com</span></a>.<br /><br /><span style="color:#33ff33;">Opakujeme žádost: Sháníme překladatele pro James Potter and the Hall of Elders' Crossing, bez minimálně 2 nemůže překlad dále pokračovat.</span><br /><br /><span style="color:#33ccff;">středa, 17.09.2008, 14:16</span></span></span> Přidán překlad 19.-22. kapitoly Albus Severus Potter a Stíny minulosti <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/04/albus-severus-potter-stny-minulosti.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><span style="color:#cc66cc;">středa, 17.09.2008, 14:16</span> Přidány 21. a 22. kapitola díla Až na kraj světa <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/08/tento-dl-se-odehrv-po-prvnm-pd.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><br /><span style="color:#ff6600;">neděle, 31.08.2008, 21:16</span></span></span> Přidána 1. část 6. kapitoly James Potter and the Hall of Elders' Crossing <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/07/kapitola-5-kniha-austramadduxe.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a>...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-23110575172884553112008-09-17T14:07:00.005+02:002008-11-28T14:15:44.905+01:00Kapitola č. 22: Dračí hnízdomalém údolí na severu Irska, obklopená množstvím vysokých stromů byla nenápadná oblast, které se obyvatelé z okolí většinou vyhýbali. Možná to bylo způsobeno zvuky, které se odtud šířily a strašily obyvatele blízké vesničky, anebo možná tím, že o ní vůbec nevěděli, kdo ví. Projít však houštinou a prodrat se hustým porostem divoké zeleně, naskytl by se jim pohled na obrovskou planinu ohrazenou množstvím dřevěných kůlů. Na první pohled se mohlo zdát, že dřevěné sloupy jsou jen volně a bezdůvodně zapíchnuté do země, ale vnímavý čaroděj mohl cítit energii, kterou bylo jejich okolí doslova prosycené. A nebylo to určitě bezdůvodně. Při pozornějším pohledu totiž bylo možné zahlédnout časté záblesky ohně uprostřed jinak tmavé krajiny. <br /> <br />„Hej, Charlie, jdeš prohlédnout Koru?“ ozval se odkudsi drsný mužský hlas a brzy se na obzoru objevila i silueta svalnatého muže, kterému patřil. <br /> <br />„Ahoj, Sete, ano jdu k ní. Děje se něco?“ zeptal se tázaný zrzavý muž s tváří ošlehanou od větru a slunka. <br /> <br />„Byla trochu nervózní, asi už se začnou líhnout.“ odpověděl jeho kolega, když došel až k němu. <br /> <br />„Jasně, zkontroluji to.“ přislíbil mladý muž a vydal se k jedné z ohrad. Zábrany, které byli upevněné na zmiňovaných sloupech, ho dovnitř vpustili bez problémů. Byli to totiž kouzla bránící vyjít tvorům, kteří v nich byli umístěni a pro lidi byli neškodné. <br /> <br />„Ahoj Koro, děvče, jak se máš?“ zeptal se asi tři metry vysoké dračí samice, která si ho ostražitě prohlížela svýma jasnýma žlutýma očima. Z hrdla se jí vydral jakýsi zvláštní chrčivý povzdych, který si Charlie vysvětlil po svém. „Neboj, všechno bude v pořádku. Necháš mě podívat se, viď?“ zeptal se chlácholivě a držel ruce tak, aby na ně viděla. Věděl, že je jinak krotká, vždyť ji vychovával od malého mláděte, ale od té doby co nakladla vlastní vejce, nepustila k sobě nikoho kromě něho, a přesto musel být opatrný i on. Jindy by mu neublížila, ale pokud by se cítila ohrožená, mohla by ho zašlápnout, roztrhat v zubech či dokonce seškvařit na uhel. V tomto ohledu měli draci několik možností jak svého nepřítele či kořist usmrtit. Málokdo však ví, kdy který způsob používají, pokud se jejich chovu nevěnuje tak jako právě Charlie Weasley, druhý nejstarší z dětí Weasleyových. <br /> <br />Jen co zkontroloval samici, která mu byla svěřená a její potomků těsně před vylíhnutím, vydal se na obhlídku rezervace, ve které měli v současnosti tucet draků nejrůznějších druhů. Mnoho z nich bylo vychovaných v zajetí od narození, ale pár z nich se k nim dostalo až v dospělosti a v jejich případě byl postup chovu značně komplikovanější. Právě procházel okolo ohrady nejnovějšího přírůstku, mladého norského draka, když zaslechl výkřik. Okamžitě vběhl dovnitř, právě včas aby viděl, jak ohnivý sloup zapálil hábit mladé ženy stojící asi dva metry od něho. <br /> <br />„Avelin!!!“ křikl a běžel k ní, svlékajíc svůj vlastní plášť, kterým uhasil oheň na jejích šatech. Jediným kouzlem se mu podařilo vytvořit ochrannou bariéru mezi nimi a drakem, který nepřestal útočit a chrlit na ně oheň. Jen co se žena vzpamatovala z prvotního šoku, odvedl ji ven z ohrady, nespouštějíc zrak z nahněvaného draka. <br /> <br />„Avelin, co jsi to pro Merlina vyváděla? Víš, jak je Poseidon agresivní, byla jsi u něj příliš blízko.“ káral ji příkře a kontroloval, jestli je v pořádku. V jeho modrých očích se zračili obavy, když prohlížel její ohořelé šatstvo, ale nenašel žádné vážné zranění. <br /> <br />„Jsem v pořádku, Charlie, děkuji. Nebýt tebe, už je ze mně pečená sekaná.“ snažila se žertovat, ale jemu do smíchu rozhodně nebylo. <br /> <br />„Avelin, co se s tebou děje? Od té doby co ses vrátila z dovolené, jsi nějak nesvá. Jsi nesoustředěná a to je při této práci často nebezpečné.“ <br /> <br />„Promiň, jsem jen trochu unavená.“ mumlala provinile. <br /> <br />„Ave, poznám, když ti něco je. Tak o co jde? Možná bych ti mohl pomoct.“ zkusil to znova a na jeho tváři se prohloubily vrásky od starostí, které si o ni dělal. Viděl, jak se celá třásla, nejen zimou a tak ji objal okolo ramen a chlácholivě jí kroužil po zádech rukama, aby ji zahřál a uklidnil. Jen co pocítila jeho blízkost, schoulila se k němu jako raněné zvíře a rozplakala se. <br /> <br />„Pšššt, to zas bude dobré. Jen klid.“ opakoval neustále a stáli tam, obklopeni tmou, až dokud k němu nevzhlédla a ve světle velkého žlutého kotouče na noční obloze k němu neopřela svoje slzami zmáčené oči. <br /> <br />„Promiň, nechtěla jsem tě zdržovat a zatěžovat svýma starostma. Díky, že jsi mi pomohl, ale teď už půjdu.“ zašeptala, ale on ji nepustil. <br /> <br />„Pojď, uvařím ti čaj a povíš mi, co se stalo. Vůbec mě neobtěžuješ, jsme přátelé, vzpomínáš si?“ pousmál se a vedl ji na druhou stranu rezervace, kde se nacházely malé domečky, ve kterých bydleli zaměstnanci zdejší rezervace. <br /> <br />Když asi o půl hodiny později společně seděli v příjemně vyhřátém obýváku, skromně, ale vkusně zařízeném, nevydržel to a znova se jí zeptal.<br /><br /> <br />„Tak co, chceš si o tom popovídat?“ <br /> <br />„Já nevím. Je to… složité a přitom tak jednoduché, ale jsem z toho strašně zmatená.“ začala nesouvisle a po chvíli se zarazila. „Asi bych to měla vysvětlit od začátku, že?“ zeptala se, a když přikývl, zhluboka se nadechla. <br /> <br />„Celou dovolenou jsem strávila buď v Prasinkách u otce, anebo ještě častěji v Bradavicích a někoho jsem tam potkala.“ začala a on jen chápavě přikyvoval a nechal ji vyprávět vlastním tempem. Řekla mu o všem, co ji na Siriusovi zaujalo, co se jí na něm líbí a dokonce se smála při popisu některých jejich společných chvil. <br /><br /> <br />Když svoje vyprávění skončila, Charlie se usmíval. <br /> <br />„Děvčátko, vždyť ty ses nám normálně zamilovala. To je přece štěstí a ty se tváříš, jakoby to byla katastrofa.“ domlouval jí, ale ona si jen bolestně povzdychla. <br /> <br />„Nechápeš to? Ono nejde ani tak o mně a Siriuse, jako o mně a …“ zvolala zoufale a nervózně přešla k oknu. <br /> <br />„Marvina. Chápu, ale Avelin, on už tu není a nevrátí se. Zatímco Sirius tu je a zdá se, že má o tebe vážně zájem.“ <br /> <br />„Jenže já…“ zarazila se. Věděla, že její argumenty nejsou opodstatněné, ale ona to tak cítila a nemohla to nijak změnit. <br /> <br />„Vím, že ho stále ještě miluješ, ale jsou to už tři roky a Marvin by si přál, abys byla šťastná. Nikdy nechtěl nic jiného.“ vysvětloval jí trpělivě a při vzpomínce na Marvina ho bodlo u srdce. Nikdy si jeho smrt nepřestal vyčítat. Byl to její manžel a jeho nejlepší přítel, který před třemi lety zahynul při jedné pracovní záležitosti. Měli tehdy s Charliem službu a nebýt Marvina, asi by byla rodina Weasleyových o jednoho svého člena menší. Při záchraně Charlieho však utrpěl zranění, kterým podlehl dřív, než se jim podařilo zajistit mu ošetření. <br /> <br />„Já vím, vím… ale mám pocit, že ho tím zrazuji.“ povzdychla si. <br /> <br />„Zeptej se sama sebe, co cítíš k Siriusovi?“ začal z jiného konce. <br /> <br />„Miluji ho,“ zašeptala okamžitě bez chvilky zaváhání. <br /> <br />„Tak vidíš. Znám Siriuse a sice byl na škole známý jako záletník, ale také vím, že když se do nějaké zamiluje, udělal by pro ni první poslední. A jestli ho máš i ty rada, nevidím v tom problém.“ <br /> <br />„Ale Marvin…“ protestovala opět, ale on s ní jemně zatřásl a jejich pohledy se setkaly. <br /> <br />„Marvin je mrtvý, Avelin. Žije v našich srdcích a tam také navždy zůstane, ale je tam dost místa i pro další, kteří přijdou po něm. Víš, ještě než jste spolu začali chodit… nedokázala ses tehdy rozhodnout mezi ním a Davidem Fingervaalem, tehdy mi řekl, že tě miluje tak moc, že i kdyby ses rozhodla pro Davida, nijak by ti to nevyčítal, jen by doufal, že s ním budeš šťastná a on se bude muset smířit aspoň s tvým přátelstvím.“ pravil potichu, prstem stíral slzy, které se jí koulely z očí. <br /> <br />„To skutečně řekl?“ <br /> <br />„Samozřejmě… miloval tě a chtěl pro tebe jen to nejlepší. Vím, že kdyby tu mohl být s námi, řekl by ti, abys poslouchala hlas svého srdce. A já ti radím to samé. Nech si to všechno rozležet v hlavě a uvidíš, jak se nakonec rozhodneš. A kdybys potřebovala nějaké volno, stačí říct.“ ujišťoval ji a ona se konečně opět usmála. <br /> <br />„Děkuji ti, Charlie. Jsi skutečně kamarád. Slibuji, že budu u draků opatrnější. A k Poseidonovi se příště nebudu přibližovat tak blízko.“ slíbila a on jí uvěřil. <br />Oba v ten večer usínali se vzpomínkami na milého, vždy usměvavého muže, kterého navždy ztratili, avšak nikdy na něj nezapomněli. <br /><br /> <br />Tichem se rozlehl zvláštní šouravý zvuk, to když mladý černovlasý muž vykoukl mezi nějakými divnými předměty, mezi které ho zaneslo přenášelo. Zdály se mu nějak křehké, a když se zaposlouchal do ticha, zaslechl hlasité odfukování nebezpečně blízko spící dračice. <br /> <br />„Do kotle.“ zaklel a rozhlédl se okolo sebe, aby s hrůzou zjistil, že sedí v dračím hnízdě obklopený asi půl tuctem dračích vajec....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-67239084255497360942008-09-17T14:07:00.004+02:002008-11-28T14:15:16.829+01:00Kapitola č. 21: Přísady do lektvaruNový týden s sebou přinesl hned několik změn. Sirius Black byl konečně šťastný a když ho ráno probudilo lechtání jemných kučer Avelininých vlasů po tváři, chtěl setrvat v tomto snu navždy. Na tváři se mu roztáhl spokojený úsměv, ale oči stále neotevřel. <br /> <br />„Jsi vzhůru?” zeptal se medový hlas těsně vedle jeho ucha, ale místo odpovědi jí věnoval první ranní polibek.<br /><br />„Jak dlouho mě takhle pozoruješ?” zeptal se a modrýma očima ji doslova pohladil po tváři, toužil vrýt si do paměti každý její rys. <br /> <br />„Hm, ne dlouho, ale dost na to, abych si tvou tvář zapamatovala navždy.” odvětila a její hlas zněl najednou jinak, tak vzdáleně… sklopila zrak a přitulila se k němu, snažíc se oddálit chvíli, která musí přijít.<br /><br /> <br />„Děje se něco?” zeptal se Sirius, kterému ta změna neušla. Znali se jen pár dní, ale měli pocit, jakoby spolu byli odjakživa a jinak to ani nemohlo být. Čas v lásce nehraje roli a Sirius ho rozhodně nemínil ztrácet, už tak mu toho v životě uteklo víc než dost. <br /> <br />„Dnes se musím vrátit a nevím, jestli se ještě někdy uvidíme.” zašeptala tak potichu, že ji sotva slyšel. Jen co k němu její slova dozněla, zamrazilo ho. <br /> <br />„Jak to myslíš? Já jsem… myslel jsem… doufal, že ty a já…” koktal, neschopný složit souvislou větu. Otočila se k němu tak, aby mu viděla do očí a v jejích nezapomenutelných průzračných studních se odrážel smutek. <br /><br /> <br />„Siriusi, tyto dny strávené s tebou pro mně byly něčím neopakovatelným a nezapomenutelným. Velmi ti děkuji, že jsi mi dal to, co mi už dlouho chybělo, ale…” <br /> <br />„Jaké ale, Avelin. Mám tě rád, nechci, abys odešla! Zůstaň se mnou, prosím.” zvolal naléhavě. <br /> <br />„Naše životy jsou rozdílné, Siriusi.” pravila a z očí se jí koulely slzy velké jako hrachy. Věděla, že mu tím ubližuje, a proto ji to bolelo ještě víc. Nechtěla odejít, ale musela. Už teď, se pro těch pár dní se Siriusem cítila vinná a věděla, že když neodejde teď, tak potom nikdy. <br /> <br />„Nemůžu, Siriusi, promiň.” zašeptala, vylezla z postele, hodila na sebe v rychlosti plášť a vyběhla z jeho bytu. Mlčky za ní hleděl, ochromený a neschopný jakéhokoli činu. Když mu konečně došlo, že utekla a už se nevrátí, bylo pozdě. Nenašel ji na chodbě, v jejím bytě, ba ani ve škole. Odešla bez rozloučení a on nevěděl kam. <br /> <br />Když se v to ráno posadil mezi Severuse a Remuse, moc mu na náladě nepřidalo, že si ho oba zkoumavě prohlíželi. <br /> <br />„Utekly ti blechy, Blacku?” dobíral si ho učitel lektvarů, nedbajíc hrozivého pohledu, který po něm Sirius hodil. <br /> <br />„Nech ho, Severusi. Nevidíš, že není ve své kůži?” zastal se ho Remus, načež Severus jen tázavě zvedl obočí, ale víc se o Siriuse nestaral. <br /> <br />Albusovi také neušel Siriusův nepřítomný pohled a smutný výraz, a velmi dobře znal příčinu. Avelin se jen v krátkosti zastavila před snídaní, aby mu oznámila, že se vrací domů. Oči měla opuchlé od slz, ale neptal se jí. Věděl, co ji k jejímu rozhodnutí vedlo, a doufal, že si nakonec ujasní, co od života dále očekává a rozhodne se správně. <br /> <br />„Dej jí čas.” řekl potichu Siriusovi, když okolo něho procházel, ale v pohledu mladšího muže bylo tolik bolesti a smutku, že čas bude v této chvíli ten, co mu bude zasazovat ránu nožem přímo do srdce každý den až do chvíle, než se Avelin rozhodne. <br /> <br />Severus se nestaral o to, co mohlo Blacka trápit. Sám měl náladu horší než obvykle a bohužel nepomohl mu ani víkend strávený s rodinou. Ba naopak, každý pohled na Briana mu připomínal, že má ještě jednoho syna, o kterém už několik týdnů neměl žádné správy. <br /> <br />Kde teď asi je? Co dělá, nepotřebuje něco? Jaké úlohy musí plnit, aby mu pomohl? Proč mu to jen říkal? Proč to Harry prostě nemohl nechať tak… vždyť ani neví, jestli je ještě šance mu pomoct. Toto a mnoho dalších věcí trápilo Severuse Snapea od chvíle, kdy zjistil, kam Harry šel. Přál si, být opět v pořádku, vždyť kdo by ne, ale ne za cenu života vlastního syna. Avšak dokud nebude vědět nic bližšího o tom, jestli Harry žije… na jinou možnost se ani neodvážil pomyslet, mohl mu pomoct aspoň tím, že přečká nejbližší úplněk bez přeměny. Proto se hned po skončení vyučování v ten den zavřel ve své laboratoři. Byl nejvyšší čas připravit vlkodlačí lektvar nejen pro sebe, ale i pro Lupina. Od té doby co sám věděl, jaký to je příšerný pocit, nenechal by Remuse bez něj, pokud by mu v tom něco vážného nezabránilo a to i přesto, že ho neměl příliš v lásce. <br /> <br />Harry mezitím stihl africkému léčiteli vypovědět, jak si získal důvěru zlatých jednorožců. Ten se jen spokojeně usmíval, když chlapec popisoval svou přeměnu v ptáka Fénixe a vůbec ho nepřekvapovala jeho skromnost, kterou do svých slov vkládal, když o tom vyprávěl. Nepovažoval se za hrdinu, ba naopak, považoval to za štěstí a ne za důkaz svých schopností. <br /> <br />Ano, ten chlapec měl výjimečné schopnosti pramenící především z čistoty jeho srdce a upřímnosti, které u něj Kovu viděl a cítil už při prvním setkání. Nepochyboval o tom, že jeho úmysly při získaní pomoci pro otce jsou čisté, a že je ochotný podstoupit skutečně cokoli. Proto mohl upustit od svých požadavků, ale v Harryho případě věděl, že mu tyto zkoušky prospějí k jeho vlastnímu dobru. Pokud jde o jeho otce, ještě je čas a kdyby ne… Ale Harry to zvládne, tím si byl Kovu téměř jistý. Bylo by mu líto, kdyby skončil jako ti ostatní, jenže oni neboli jako on. <br /> <br />„Než ti dám pokyny k další úloze, mohl bys mi prokázat malou laskavost? Není to úloha, a jestli mi nevyhovíš, nic se na naší dohodě nemění. Avšak vděčně tě za to odměním.” promluvil po čase Kovu a Harry nevěděl, co čekat. <br /> <br />„Jestli bude v mých silách vám vyhovět, potom v tom nevidím žádný problém a nepotřebuji za to odměnu. Tou mi bude pomoc pro otce.” zaševelil. <br /> <br />„Výborně, potom teda… slzy a pero ptáka Fénixe jsou velmi vzácné…” začal a pohledem vyzýval Harryho, který rázem pochopil. Najednou na jeho místě nestál chlapec, ale ohnivě červený pták s nádherným lesklým peřím. Z chvostu si vytrhl jedno pero a položil ho k nohám léčitele, který ho zaujatě sledoval. Potom se sklonil nad nádobku, kterou mu Kovu podal a stačilo jen pomyslet na Severuse, už se mu z očí koulely léčivé slzy. <br /> <br />Nádobka se v mžiku naplnila vzácnou tekutinou a z Harryho se opět stal mladý muž. Kovu mu beze slova podal svitek pergamenu s novým zadáním, vzal si pero i slzy, které mu Harry bez váhání daroval a tiše se vytratil, nechajíc chlapce osamotě. <br /> <br />Mírně roztřesenýma rukama Harry rozvinul pergamen a se zatajeným dechem četl. <br /> <br /> <br />Slzy Fénixe, které jsi mi dal, jsou významnou složkou léčivého lektvaru pro tvého otce. Avšak samotné na jeho léčbu nestačí, proto musí být posílené další velmi silnou magickou substancí, dračí krví. Můžeš si říct, že ji seženeš v nějaké lékárně, ale tvou úlohou je získat čistou dračí krev, přímo od draka. <br /> <br /> <br />Při těchto slovech Harry naprázdno polkl. Vzpomněl si na první úlohu v Turnaji tří kouzelníků, kdy měl získat dračí vejce. Tehdy však stačilo draka jen obejít, ale teď? Jak má získat jeho krev, když ho nemá zabít? Nechtěl ho zabít, vždyť by to ani neodkázal, ale jak jinak by dosáhl toho, co po něm Kovu žádá? Četl proto dál. <br /> <br /> <br />Zvířata jsou stejně živé bytosti jako my lidé a jejich život má stejnou cenu, proto ke splnění této úlohy nesmíš použít žádné násilí proti drakovi, jehož krev mi přineseš. V zásuvce pracovního stolu najdeš starý nůž, který ti poslouží jako přenášedlo a vezme tě do dračího údolí. Tam najdeš, co potřebuješ, hodně štěstí. <br /> <br /> <br />Harrymu se ulevilo, že příkaz obsahuje formulku, o nepoužívání násilí. Nechtěl by bojovat s drakem a pokoušel se ho zabít. Tím se však nezbavil otázky, jak tu krev získá. Možná by ho mohl na sebe nalákat, zajistit, aby se odřel o nějaké výčnělky skal a potom si jít pro jeho krev. Byl v tom jen jediný háček. Na co mu bude krev, když z toho nevyvázne živý? O tomto faktu totiž nepochyboval. Jestli se i jen přiblíží k drakovi, kterého předtím vyprovokoval, nezůstane po něm ani mastný flek, o tom nebylo pochyb. <br /> <br />Rozhodl se nechat řešení této situace až na místo činu, proto váhavě přistoupil ke stolu a vyndal přenášedlo, aby v tom momentu, kdy se ho dotkl, pocítil známé trhnutí pod pupkem....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-8899013265855180492008-09-10T14:43:00.006+02:002008-09-17T14:16:09.564+02:00FENIX TEAM<span style="COLOR: rgb(255,255,255)">Pokud máte zájem</span> <span style="COLOR: rgb(51,255,51)">pomoci celému týmu s překladem z angličtiny do češtiny</span>, ozvěte se na e-mail: <a href="mailto:bednar.tipandwin@gmail.com"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">bednar.tipandwin@gmail.com</span></a>.<br /><br /><strong><span style="color:#33ccff;">Opakujeme žádost: Sháníme překladatele pro James Potter and the Hall of Elders' Crossing, bez minimálně 2 nemůže překlad dále pokračovat.</span></strong><br /><br /><br /><span style="color:#33ccff;">středa, 17.09.2008, 14:16</span></span></span> Přidán překlad 19.-22. kapitoly Albus Severus Potter a Stíny minulosti <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/04/albus-severus-potter-stny-minulosti.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><span style="color:#ffcc00;">středa, 17.09.2008, 14:16</span> Přidány 21. a 22. kapitola díla Až na kraj světa <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/08/tento-dl-se-odehrv-po-prvnm-pd.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a><br /><br /><br /><span style="color:#ff0000;">neděle, 31.08.2008, 21:16</span></span></span> Přidána 1. část 6. kapitoly James Potter and the Hall of Elders' Crossing <a href="http://hp7-deathlyhallows.blogspot.com/2008/07/kapitola-5-kniha-austramadduxe.html"><span style="COLOR: rgb(51,204,255)">sem</span></a>...http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-82313747844008661462008-09-10T14:40:00.004+02:002008-11-15T10:43:36.167+01:00Kapitola č. 20: Roh jednorožceBěhem dní, které Harry trávil pozorováním jednorožců si všiml, že nepřátelští a odměření jsou jen k němu jako člověku. Zdálo se však, že přítomnost jiných zvířat je nijak nepopuzuje a v té chvíli si chlapec vzpomněl na jeden z jeho rozhovorů s Brumbálem. <br /> <br />„Oči jsou vstupní bránou do duše člověka a u zvířat to platí dvojnásobně. Zvířecí mysl je otevřenější a většinou stačí jediný pohled na pochopení zvířecích úmyslů Člověk se naučil lhát, předstírat a schovávat svoje skutečné myšlenky, například pomocí nitrobrany. Proto je u zvířete možné proniknout do ní snáze.“ poučil ho tehdy starý muž a dnes mu konečně naplno došel jejich skutečný smysl a přivedl ho k řešení jeho problému. <br /> <br />Možná to, že ovládá nitrobranu způsobuje tu nedůvěru u jednorožců, pomyslel si. Bojí se, že skutečné úmysly skrývá, aby je oklamal a dokud je nepřesvědčí o opaku, nikdy nedosáhne svého cíle. Ale kdyby se stal zvířetem, možná… ano, to je ono. Stane se animágem a potom znova předstoupí před vůdce stáda. Neviděl jinou možnost a tato nová myšlenka ho naplnila novou nadějí na úspěch. <br /> <br />Když Harry neměl k dispozici žádné knižní zdroje a žádat o pomoc Hermionu by trvalo velmi dlouho, musel se spoléhat jen na vlastní vědomosti. To mu však nevadilo, protože v tomto ohledu pokročil víc, než by si kdokoli myslel. Nikomu se s tím nesvěřil, dokonce ani nepožádal Siriuse o pomoc, ale pokoušel se o přeměnu ve zvíře už po dobu svých studií v Bradavicích. Nikdy ještě nedosáhl správného výsledku, ale byl si jistý, že je na správné cestě. Věděl, že první přeměna je nejtěžší, protože člověk nikdy neví, v co se změní a musí se spoléhat jen na vlastní intuici. A to Harry dělal. <br /> <br />Když se poprvé zamýšlel nad tím, jaké zvíře by ho mohlo charakterizovat, dospěl k názoru, že by to mohl být nějaký pták. Vždy se dobře cítil ve vzduchu a měl rád volnost, nejen v pravém fyzickém smyslu slova, ale i volnost ve svých činech a rozhodnutích. Ne že by mu otec, ředitel či Sirius nechávali volnou ruku v závažných věcech, ale vždy se jistým způsobem dožadoval svého. Tak proč by nemohl být ptákem? <br /><br />Harry se posadil na kraj lesní mýtinky a soustředil se na svou přeměnu. Bylo k tomu potřeba hodně sebeovládání a soustředění a jen díky výborně zvládnuté nitrobraně s tím neměl až takové problémy. Cítil na sobě zvědavé pohledy jednorožců, ale nenechal se vyvést z míry. Doufal jen, že se nepřemění na nějakou šelmu, protože to by si moc nepomohl. <br /> <br />Trvalo mu asi další tři dny, než se dostal do stavu, ve kterém si byl jistý, že svou přeměnu zvládne. Zavřel oči a s tichým zamumláním formulky Morphys čekal, co se bude dít. Nejdřív pociťoval teplo šířící se od konečků prstů na nohách až do celého těla, následované jemným mravenčením. Jen nejasně si uvědomoval, že se jeho ruce i nohy transformují tak, jako celý zbytek těla, až dokud se necítil úplně jinak. Bylo to, jako by se zbavil jakési velké přítěže a měl pocit, jako by stačilo jen zamávat rukama a on by se vznesl do vzduchu. Dokonce to zkusil a jaké bylo jeho překvapení, když zaslechl šustění vlastních křídel a zem pod jeho nohama kamsi zmizela. Vyletěl do vzduchu a radostně zakroužil nad mýtinkou, odkud ho pozorovalo několik zvědavých párů očí. Mohl vidět, jak se dva jednorožci oddělili od ostatních a doufal, že to znamená to, co si myslel. Měl obrovskou radost z toho, že se mu to podařilo a dokonce byl jeho předpoklad o změně na ptáka správný. Ještě stále však netušil, v co přesně se změnil a proto když spatřil nedaleké jezírko, zaletěl k němu, aby si prohlédl svůj odraz na hladině. <br /> <br />Jaké bylo jeho překvapení, když dvě zelené oči pohlédly do průzračné hladiny čistého lesního jezírka. To co uviděl, ho doslova ochromilo. <br /> <br />Tak tohle se podařilo. Možná to byl lepší nápad, než jsem si myslel, říkal si pro sebe a kochal se pohledem na odraz krásného, ohnivě červeného ptáka Fénixe. Jen jeho oči, které má ohnivý pták obvykle černé, měli ještě výraznější zelenou barvu než normálně. V tom za sebou zaslechl dusot kopyt, a když se ohlédl za sebe, jeho pohled se setkal s pohledem vůdce jednorožců. <br /> <br />„O co se pokoušíš a co tím sleduješ“? zeptal se jednorožec a Harryho překvapilo, že mu rozuměl. Avšak když se nad tím zamyslel, zdálo se mu celkem logické, že spolu kouzelní tvorové můžou komunikovat. <br /> <br />„Jsem tu, abych pomohl tvému synovi. Nežádám nic, jen tvou důvěru a možnost pokusit se ho vyléčit.“ odpověděl Harry a neustále udržoval oční kontakt. <br /> <br />„Proč bys to dělat? Lidé nám nepomáhají, chtějí nás jen využít pro vlastní potřeby.“ oponoval jednorožec. <br /> <br />„Chci mu pomoct, ale nepopírám, že k tomu mám i osobní důvody. Poslal mě sem jistý léčitel, který věří tomu, že když si získám vaši důvěru, budu hoden toho, aby ji do mě vložil i on sám.“ přiznal po chvilce ticha a doufal, že tato upřímná odpověď nezmaří jeho naději. <br /> <br />„Proč ti tak moc záleží na jeho důvěře?“ <br /> <br />„Jestli ji nezískám, nepomůže někomu, koho mám rád. Jsem tu proto, abych zachránil svého otce před krutým osudem, a když se mi to nepodaří…“ nedokázal to vyslovit, ale z hrdla se mu vydralo pár tichých smutných tónů a v pohledu druhého kouzelného tvora stojícího proti němu viděl pochopení. I on měl strach o život svého syna a dokázal si představit jeho pocity. <br /> <br />„Tvoje slova znějí upřímně a nebál ses přiznat, že za tvým činem tkví i vlastní zájem. Riskoval jsi tím, že se k tobě otočím zády a už nikdy víc tě nebudu chtít vidět, ale tvá duše je čistá a upřímná. Jestli myslíš, že dokážeš pomoct mému synovi, následuj mě.“ promluvil po chvíli a zamířil do hustého křoví nedaleko jezírka. <br /> <br />Harry, stále ještě v těle fénixe letěl za ním, dokud se jednorožec nezastavil před jakýmsi velkým hnízdem vystlaným suchou trávou a mechem. Přistál vedle něho a zadíval se směrem, kterým se díval jeho vůdce. V hnízdě byli dva další jednorožci. Malý zraněný sameček se zářivě zlatou srstí ležel a se zavřenýma očima se tiskl k matce, která ho chránila vlastním tělem. <br /> <br />„Co se mu stalo?“ zeptal se a přešel blíž, aby si z blízka prohlédl ránu zakrytou jakýmsi listem, který neznal. <br /> <br />„Zatoulal se do mudlovské části lesa a trefil ho zbloudilý šíp. Byl napuštěný silným jedem proti šelmám.“ vysvětloval a v očích se mu zračily obavy. <br /> <br />Harry věděl, že přestože jsou jednorožci velmi zvláštní stvoření a prášek z jejich rohu se používá v obranné magii či jako přísada do mnohých léčivých lektvarů, sami svoje zranění léčit nedokáží, pokud nejde jen o nějaké povrchové odřeniny. <br /> <br />Kdyby nebyl přeměněný, musel by uvařit protijed, samozřejmě za předpokladu, že by se mu podařilo zjistit, o jaký jed šlo. Jako fénix však měl možnost, v jakou si ani netroufal doufat. Jeho slzy dokážou vyléčit jakékoliv zranění a určitě tomu nebude jinak ani v tomto případě. <br /> <br />Jemně zobákem odhrnul list zakrývající škaredé zranění a už jen při tom pohledu se mu slzy samy od sebe tlačily do očí. Sklonil hlavu přímo nad mládě a nechal je dopadat na místo, kde jich bylo zapotřebí. Zprvu se zdálo, že se nic neděje, ale najednou se rána začala zacelovat a po pár minutách po ní na těle mladého jednorožce nebylo ani památky. Hříbě otevřelo oči a pohledem vyhledalo svého záchrance. Zdálo se, jakoby se usmívalo a Harrymu radostí poskočilo srdce. Dokázal to, podařilo se. Lesem se rozezvučely tóny jeho radostné písně, když sledoval šťastnou rodinku a doufal, že i on bude mít ještě aspoň jednou možnost zažít podobnou chvíli v kruhu vlastní rodiny. <br /> <br />„Děkuji ti za záchranu mého syna.“ ozval se mu za zády zatím neznámý hlas a když pohlédl směrem, odkud přicházel, zjistil, že patřil družce vůdce stáda a matce mláděte. „Rádi bysme se ti nějak odvděčili. Prosím, vrať se do své skutečné podoby a přijmi dar, který ti nabízíme.“ pokračovala a přestože Harry netušil, o čem hovoří, poslechl a soustředil se na to, aby se přeměnil zpět na člověka. <br /> <br />Jen co stál proti trojici, malý jednorožec, jehož srst zářila ještě víc, než předtím k němu přistoupil a naznačil, aby ho chytil za jeho roh. Udělal tak a ani se nenadál a roh mu zůstal v ruce. Byl to ten největší akt důvěry a vděčnosti, jakého byli tito tvorové schopní a Harrymu se do očí tlačily slzy dojetí. <br /> <br />Než konečně odešel, provázený vděčnými pohledy šťastných rodičů i celého stáda, stal se svědkem přeměny zlatého mláděte v mladého samce, jehož srst i hříva se změnili ze zlaté na stříbrnou. Když potom stál na prahu staré chatrče, byl unavený, ale šťastný. Kovu ho už čekal a spokojeně se na něj usmíval. <br /> <br />„Blahopřeji, první úloha je za tebou. Svým činem jsi získal víc, než si myslíš, ale teď pojď a odpočiň si. Do cíle je ještě dlouhá cesta.“ řekl a zmizel ve dveřích svého domu....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5750170294670788664.post-60343426798717658522008-09-10T14:40:00.003+02:002008-11-15T10:43:12.622+01:00Kapitola č. 19: Návštěva v BradavicíchV neděli ráno Sirius rozhodně z postele nepospíchal. Bolela ho hlava z whisky, kterou včera vypil, přestože jí nebylo tak moc. Nejraději by se na celý den zahrabal ve svém bytě, ale ranní sluníčko bylo neúprosné a přinutilo ho vylézt. Kdyby si pospíšil, mohl by ještě stihnout snídani, pomyslel si a jeho žaludek, jakoby chápal smysl jeho myšlenek, se nahlas ozval.<br /><br /> <br />Kráčel zamyšleně chodbami hradu, kterými se rozléhali radostné výkřiky, smích i tiché šourání. Nedbal na to a jeho nohy ho vedly k Velké síni. Najedou na něj někdo zavolal a on se otočil a pohlédl na ředitele, který mu kráčel v ústrety. <br /><br /> <br />„Dobré ráno, Albusi.” pozdravil a zvědavě si prohlížel osobu, která kráčela vedle ředitele. <br /> <br />„I tobě, chlapče, i tobě. Je všechno v pořádku? Neviděl jsem tě na snídani.” zeptal se s mírnou obavou. <br /> <br />„Všechno v pořádku, jen jsem si po včerejšku trochu přispal a na tvářích se mu objevili červené flíčky, když se jeho pohled střetl s těma očima, které ho včera večer tak očarovaly. <br /> <br />„Delší spánek nikdy není na škodu.” ozval se poprvé ten zvonivý hlas, který patřil andělovi stojícímu vedle Brumbála. <br /> <br />„Máš pravdu, moje drahá. Oh, mimochodem Siriusi, ostatní už se stihli seznámit při snídani, ale když jsi tam nebyl… dovol mi představit ti svou neteř Avelin, je to Aberfortova dcera.” představil mu konečně mladou ženu a Sirius už věděl, odkud se mu ty oči zdály známé. Byli navlas stejné jako Bumbálovy. Zářivé, moudré a nechyběly v nich ani šibalské ohníčky, které prozrazovali, že má něco za lubem. <br /> <br />„Už jsme měli to potěšení.” usmála se Avelin a Sirius její úsměv opětoval. <br /> <br />“Teď, když jsme se opět setkali, smím být natolik odvážný a zopakovat své pozvání?“ osmělil se a ona se naoko zamyslela. <br /> <br />„Proč ne, vždy jsem milovala procházky okolo jezera. Řekněme po večeři, jestli nás poctíte svou přítomností.” navrhla a on nevycházel z údivu, jak snadno to šlo.<br /><br /> <br />„Bude mi potěšením večeřet ve vaší milé společnosti.” zamumlal. Na víc se nezmohl, tak byl omámený její krásou. <br /> <br />„Zdá se, že se tu nebudeš nudit, Avelin. Ale teď už bysme měli jít, Hagrid už tě netrpělivě čeká u lesa, aby ti ukázal svoje nejnovější přírůstky.” vmísil se do rozhovoru ředitel, když už ticho začínalo být příliš dlouhé. <br /> <br />„Samozřejmě, Hagrid… ehm, tak teda, uvidíme se později.” rozloučila se Avelin a následovala svého strýce ven z hradu. Sirius za ní hleděl ještě hodnou chvíli, než mu zmizela z dohledu. Je to možné? Skutečně by se mohl zamilovat? Co by na to asi řekl Albus, kdybych si s ní něco začal? Oh, Siriusi, ty jsi takový hlupák, nadával si v duchu. Co by jen žena jako ona mohla vidět na někom, jako jsi ty? Bývalý trestanec, teď pomocný učitel…. vždyť jí ani nemáš co nabídnout. Avšak jakýsi druhý hlásek mu napovídal něco jiného: Ale proč bych se nemohl zamilovat? Vždyť i Snape se bude ženit… Snape, ten umaštěný netopýr s dlouhým nosem… tak proč ne ty? <br /><br /> <br />Snažil se tyto myšlenky zatlačit do pozadí, ale přepadly ho vždy v tu nejnevhodnější chvíli a ne a ne se jich zbavit. Nemohl se dočkat večera, tentokrát však byla jeho nervozita jiná než včera. Doufal, že mu Remus pomůže strávit ten čas, co měl před sebou nějak smysluplně a tak se k němu vydal jen co do sebe v rychlosti naházel nějaké jídlo. <br /> <br />Harry seděl na ztrouchnivělém pařezu nedaleko mýtinky uprostřed lesa. Bylo to už několik hodin, co tu zahlédl jednoho osamělého tvora s jedním rohem. Věděl, že musí postupovat opatrně, aby ho nevyplašil a tak jen seděl na místě a čekal, než ho zavětří. Stalo se a jejich pohledy se na krátký okamžik střetly. Harry se soustředil na jednu jedinou myšlenku a to, že chce pomoct zraněnému mláděti. Zdálo se, jakoby ho zvíře pochopilo a v tom okamžiku zmizelo. <br /> <br />Zatímco čekal na to, co se bude dít, přemýšlel nad tím, jak mladému jednorožci vlastně pomoci, když ani neví, co mu je. Mohl by použít některé z léčivých lektvarů, ale žádný u sebe neměl a nebyl si jistý, jestli by mu Kovu dovolil nějaký připravit u něj. Už se schylovalo k večeru, když se na mýtince objevilo asi 5 krásných dospělých jednorožců a ostražitě si ho prohlíželi. Chlapec mezi nimi poznal vůdce, který měl zářivou zlatou hřívu a překvapivě nejdelší roh. Musel být skutečně starý, ale přesto z něj vyzařovala obrovská síla a energie. Harry k němu přišel blíže a upřeně mu hleděl do očí. Nakonec to byl jednorožec, kdo jejich oční kontakt přerušil a vzepjal se na zadních, dávajíc najevo své rozhodnutí. Chlapec pochopil. Bylo to odmítnutí a v této chvíli už víc nezmůže. Členové stáda se okolo něj rozestavili a vyzývali ho svými postoji k odchodu. Otočil se proto na patě a cestou, kterou přišel, se vydal ven z lesa. Vrátí se zase zítra a bude sem chodit do té doby, dokud to nějakým způsobem nedokáže. <br /> <br />Sirius nervózně kráčel vedle Avelin a netušil, že každý jejich krok je sledovaný starostlivým pohledem ředitele. Starý muž se usmíval sám pro sebe a přemýšlel, co by těmto mladým lidem tento vztah přinesl. <br /> <br />Slunko právě zapadalo za obzor a jeho zlatavý obrys se odrážel na klidné hladině jezera, když okolo něj dvojice procházela. <br /> <br />„Ty jsi věděla, že se dnes setkáme.“ zkonstatoval muž, ale odpovědí mu byl jen další záhadný úsměv. „Odkud jsi věděla, že tu učím?“ nedalo mu. <br /> <br />„Jsem se svou rodinou v úzkém kontaktu, i když mi práce nedovoluje být s nimi tak často, jak bych si přála. Strýček Albus mi píše velmi zajímavé dopisy, to mi věř.“ <br /> <br />„Dokážu si to představit.“ ušklíbl se. „Ale jak to, že tě neznám aspoň ze školy? Podle toho, jak se k tobě chovala Minerva a ostatní učitelé usuzuji, že jsi chodila do Bradavic.“ <br /> <br />„Samozřejmě, otec by mi ani nic jiného nedovolil, ale já jsem to tu měla vždy ráda. Navíc, chodila jsem jen do druhého ročníku, když jste vy s Jamesem končili a byla jsem v havraspáru. To by možná vysvětlovalo, proč jsi o mně neslyšel.“ <br /> <br />„Ale i tak, neteř samotného ředitele… to bych věděl.“ nevěřícně kroutil hlavou a její zvonivý smích byl balzámem pro jeho ztrápenou duši. „A co vlastně děláš?“ zeptal se po chvíli, snažíc se udržet konverzaci. <br />„Pracuji se zvířaty. Když sem přijdu, Hagrid je celý bez sebe, aby mi mohl ukázat své miláčky a já mu rozumím.“ <br /> <br />„Takže ty máš ráda zvířata? A které máš nejraději?“ zeptal se a oči mu šibalsky zářily. <br /> <br />„No… kdybych si měla vybrat…“ zamyslela se, ale to už okolo ní poskakoval velký černý pes a předváděl se. <br /> <br />Takto a ještě jinak spolu strávili zbytek večera, dokud je chlad nezahnal upět do hradu. Zastavili se před hlavní bránou a pohlédli si do očí. <br /> <br />„Tohle byl skutečně ten nejhezčí večer, jaký jsem kdy zažil.“ přiznal upřímně a váhavě ji chytil za ruku. <br /> <br />„I mně se líbil.“ přitakala Avelin. <br /> <br />„Myslíš, že bysme si to někdy mohli zopakovat?“ zeptal se s nadějí v hlase a ona přikývla. Čekala, jestli se odváží políbit ji, zatímco on přemýšlel, jestli smí. Nakonec se k ní naklonil a jejich rty se dotkly. Bylo to tak neuvěřitelně krásné, že se od sebe nechtěli odtrhnout, ale všechno musí jednou skončit a jejich první polibek odezněl, aby ho vzápětí vystřídal další. <br /> <br />„Uvidím tě zase zítra?“ zeptal se šeptem a vzal její tvář do dlaní. <br /> <br />„Uvidíme se na snídani, na obědě i večeři, když budeš chtít.“ odpověděla a letmo ho políbila na tvář. „Ale dnes už bysme měli jít.“ řekla, přestože by s ním nejraději zůstala už na pořád. Věděla však, že když neodejde teď, zašli by příliš rychle příliš daleko a ona to nechtěla uspěchat. <br /> <br />„Nemůžu se dočkat rána.“ zamumlal a násilím se od ní odtrhujíc sledoval, jak mizí v tmavé chodbě vedoucí do třetího poschodí. <br /> <br />Uběhlo několik dní a Harry ve svém snažení nedosáhl žádného úspěchu. Nejen že už se vůdce stáda neukázal, ale mýtinku i její okolí teď hlídalo vždy několik jednorožců. Chlapec si uvědomoval, že se dostal do prekérní situace, ale neviděl z ní žádné východisko. Nemínil se ještě vzdát, ale čas mu byl neúprosným protivníkem, který krátil čas nejen nemocnému mláděti, ale i jeho otci. <br /> <br />S blížícím se úplňkem se ho stále častěji zmocňovala panika a zoufalství. Už téměř přestával doufat, když ho něco napadlo. Nevěděl, jestli to vyjde, ale za pokus to rozhodně stálo. Bude to však vyžadovat nějaký čas. Čas, který bohužel neměl....http://www.blogger.com/profile/05386638123216794339noreply@blogger.com0